Jak mě zklamalo české zdravotnictví: Už vím, proč ženy chtějí rodit doma

| 2 min

Sdílet

Nikdy jsem nechápala, proč ženy chtějí rodit doma nebo touží po ambulantním porodu a brzkém odchodu z nemocnice domů. Pak jsem ale měla tu čest strávit 5 dní v nemocnici na oddělení šestinedělí a rázem jsem v tom měla jasno.

Jak mě zklamalo české zdravotnictví: Už vím, proč ženy chtějí rodit doma

Zdroj: Asenior.cz

Přesun z JIP na oddělení šestinedělí

Syn se narodil císařským řezem a já tak strávila nějaký čas na jednotce intenzivní péče. Když pak nadešel čas převozu na standardní pokoj, zeptala jsem se, zda je volný nadstandard. Nebyl. Nebyl volný vůbec žádný pokoj. Chvíli to vypadalo, že já se přesunu na oddělení pro rizikově těhotné a syn někam k sestřičkám.

Jaké bylo moje překvapení, když se nakonec místo na nadstandardním pokoji našlo. Ovšem pozor, místo se našlo pro mě, další novopečenou maminku a naše dvě miminka. Co na tom, že na pokoji bylo málo místa, málo postelí, málo přebalovacích pultů a vůbec málo všeho. Hlavně že jsme měly děti u sebe.

Jedna návštěva za druhou

Já ani moje spolubydlící jsme neměly žádné návštěvy, přišli za námi pouze naši partneři. Chtěly jsme klid na zotavení po porodu. I přesto mohly dveře od našeho pokoje klidně zůstat otevřené, a to pro dětské sestry, ženské sestry, uklízečky nebo dva opraváře, kteří přišli opravit rozbitou zářivku, zatímco jsme kojily. Moc klidu jsme si zkrátka neužily.

Jediný kdo se neukázal, byla laktační poradkyně, kterou potřebovala má spolubydlící a lékař, kterého jsem potřebovala já. Jinak se u nás vystřídal snad veškerý personál nemocnice.

Komplikace a stížnost

Třetí den po porodu se ukázalo, že já i moje spolubydlící máme jizvu po císařském řezu oteklou a červenou. Dostala se do ní infekce, kterou způsobil zlatý stafylokok. Když to zjistila hlavní sestra, nebrala si servítky a jen po nás štěkla: „To je z toho, že sem pořád chodí nějaké návštěvy. Dřív se do porodnice nesmělo a byl klid.“ Mlčely jsme. Moc dobře jsme věděly, že nemá smysl se s ní hádat. Během našeho pobytu v porodnici nás tato sestra už několikrát rozčílila i rozbrečela.

Před odchodem z porodnice domů jsme se spolubydlící posbíraly zbytky svých sil a sepsaly jsme stížnost. Ne na malý pokoj, opraváře, kteří k nám vtrhli během kojení nebo na čočku a zelí, co jsme měly k obědu, ale na sestru bez špetky pochopení a empatie. Vše je především o lidech. A lidé jako tato sestra by rozhodně na oddělení šestinedělí pracovat neměli.

Jak mě zklamalo české zdravotnictví: Už vím, proč ženy chtějí rodit doma

"Zamítnuto." Jeden z posledních kroků ministra Baxy pohřbívá naděje koní z Napajedel

Bojovala s bulimií a Nicholson jí uvěřil, že ho miluje. Svět se loučí s oscarovou femme fatale

PLÁŠŤ BÍLÝ JAKO SMRT: Proč si sestry a lékaři někdy začnou hrát na boha?

"Zmrazte si vajíčka a budujte kariéru". Z Šarapovové je agresivní podnikatelka

Kdysi všem na očích, dnes k nepoznání. Artur Štaidl jde vlastní cestou, tou mimo reflektory