Rozsáhlý jaderný konflikt by vyvolal dalekosáhlé klimatické dopady, které by převážily nad přímými následky.
Teorie jaderné zimy popisuje masivní vhánění sazí a prachu do atmosféry, které by na dlouhá léta omezilo sluneční záření a vyhladilo velkou část života. Hlavní obavy se soustřeďují na dopad na celosvětovou produkci potravin, což by mohlo vést k bezprecedentní humanitární krizi. K vyčíslení této potenciální katastrofy provedli vědci z Pensylvánské státní univerzity ve Spojených státech výzkum.
Hlavní studie použila kukuřici (Zea mays) jako strážní plodinu vzhledem k jejímu širokému rozšíření, aby odhadla dopady na zemědělství. Scénáře produkce byly simulovány na 38 572 místech a při šesti scénářích jaderné války, přičemž množství sazí se pohybovalo od 5 do 165 milionů tun. Výsledky nejsou nijak povzbudivé, spíše vytvářejí obraz globálního nedostatku. Síla moderních jaderných bomb je velmi vysoká.
Bezútěšný dopad na potravinovou bezpečnost
Výsledky výzkumu zveřejněné v časopise Environmental Research Letters odhalují výrazné snížení zemědělské produkce. Lokální jaderná válka, při níž by bylo do ovzduší vpraveno 5,5 milionu tun sazí, by měla za následek již sedmiprocentní snížení celosvětové produkce kukuřice. Konflikt globálního rozsahu, který by přinesl 165 milionů tun, by mohl snížit produkci až o osmdesát procent.
Nejhorší scénář zahrnuje ještě jeden násobící faktor: rozpuštění ozonové vrstvy. Při atomových explozích by ve stratosféře vznikaly oxidy dusíku. Ty by spolu s ohřevem sazí rychle zničily ozon a zvýšily by úroveň ultrafialového záření B (UV-B) na povrchu. Toto záření by poškodilo rostlinnou tkáň a omezilo produkci potravin.
Tým odhaduje, že UV-B záření by dosáhlo vrcholu o šest až osm let později, což by vedlo k dalšímu sedmiprocentnímu snížení produkce kukuřice. Celkový pokles úrody by tak v případě nejzávažnějšího scénáře dosáhl 87 procent, což by vedlo k bezprecedentní celosvětové potravinové krizi.
Simulace naznačují, že obnovení celosvětové produkce kukuřice by mohlo trvat sedm až dvanáct let v závislosti na závažnosti konfliktu. Obecně platí, že jižní polokoule by se zotavila rychleji než severní a regiony v blízkosti rovníku dříve než regiony v blízkosti pólů.
Přesto vědci poukazují na možná opatření, která by obnovu urychlila. Přechod na odrůdy kukuřice, které lépe rostou v chladnějších podmínkách a s kratšími ročními obdobími, by mohl snížit ztráty produktivity až o deset procent. Nejžádanějším řešením zůstává zabránit jaderné zimě.

Zdroj: Youtube.com
Studie rovněž navrhuje „soupravy pro zvýšení odolnosti zemědělství“. Ty by obsahovaly osivo vybrané tak, aby se přizpůsobilo očekávaným klimatickým podmínkám po katastrofě. Takové sady by měly zásadní význam pro udržení produkce potravin v letech nestability, než se obnoví dodavatelské řetězce a infrastruktura. Tento koncept by se mohl uplatnit i při jiných katastrofách.
Globální důsledky a připravenost
Kromě přímých dopadů na zemědělství by jaderná zima měla významné důsledky pro globální ekonomiku a politickou stabilitu. Nedostatek potravin by mohl vyvolat konflikty o zdroje, masivní přesuny obyvatelstva a nárůst chudoby a hladu po celém světě. Mezinárodní společenství by muselo koordinovat úsilí o zmírnění těchto dopadů a zajistit spravedlivé rozdělení zdrojů.
Vlády a mezinárodní organizace by mohly zvážit vytvoření strategických potravinových rezerv a vývoj pokročilých zemědělských technologií, které jsou odolnější vůči extrémním podmínkám. Výzkum transgenních plodin a vertikálního zemědělství by mohl nabídnout životaschopná řešení pro zvýšení produkce potravin ve světě po jaderné zimě.
Nejlepší strategií nakonec zůstává zabránit jadernému konfliktu. Diplomacie a jaderné odzbrojení mají zásadní význam pro to, aby k takovému ničivému scénáři nedošlo. Mezinárodní spolupráce a závazek k míru jsou nezbytné pro zajištění bezpečné budoucnosti lidstva.