CENTRUM.CZ > Techzpravy.cz > 3. 9. 2025, 22:00

Hledá se Země 2.0: Webbův teleskop už nestačí, nový dalekohled má vidět za hranice nemožného

Sdílet

Vědci jich nemají nikdy dost. V posledních staletích se experimenty vystupňovaly do mezinárodních rozměrů. Špičkovou vědu už nedělají jednotlivci, univerzity nebo dokonce státy, ale celá planeta.

Zdroj: janiecbros / iStock

Vesmírný teleskop Jamese Webba stál 10 miliard dolarů (210 miliard korun) a byl vypuštěn 25. prosince 2021. Je to nejvýkonnější technologie, kterou máme k dispozici pro pozorování hlubokého vesmíru, přesto vědci již přemýšlejí o dalším (a poněkud neatraktivním) kroku. Neznámé nás ohromuje a to, co známe, je jen zrnko prachu. Potřebujeme přesnější, výkonnější a rychlejší technologie.

Podíváme-li se na to z nadhledu, křemenné sekery byly pro civilizaci velkým pokrokem, ve své době to byla špičková technologie, ale z našeho 21. století je více než zřejmé, jak daleko ještě musíme dojít. Naše gama nože a femtosekundové lasery mohou být pro naše potomky jen o málo víc než křemenné sekery a s ohledem na tuto technologickou perspektivu je naléhavě nutné najít nástupce zbrusu nového Jamese Webba. Tak se zrodil podivný návrh Heidi Newbergové, astrofyzičky z Rensselaer Polytechnic Institute a autorky nového článku v časopise Frontiers in Astronomy and Space Sciences, který navrhuje, jak by mohl vypadat příští velký vesmírný teleskop.

Desítky možných Zemí

A přestože by mohla uvést mnoho dobrých argumentů pro potřebu teleskopu, který by překonal Jamese Webba, Newbergová zdůraznila potřebu Země 2.0. Planetu podobnou té naší, na níž je lidský život životaschopný a kterou někteří potentáti prezentují jako řešení klimatických změn a dalších nočních můr životního prostředí, do nichž jsme se probudili. Možná je tedy na místě začít ujasněním, že i kdybychom takovou planetu našli, a i kdybychom měli k dispozici kosmické a lékařské technologie, abychom se na ni dostali, co bychom zachraňovali? Pouze malou část obyvatelstva (možná tu nejbohatší), která by se po exodu z vesmíru a na cizím světě dost možná přestala nazývat „lidstvem“. Ale zpět k věci.

Mohlo by vás zajímat: NASA varuje: Atlantský oceán prochází invazí, která nemá obdoby

#A rectangular space #Telescope mirror, similar in size to JWST, could identify half of all Earth-like planets around #Sun-likeStars within 30 light-years in under three years. @frontiersin https://t.co/pgiKb2r0EO
— Phys.org (@physorg_com) September 1, 2025

Podle Newbergové by jím navrhovaný teleskop mohl velmi přesně zobrazit planety v okruhu 60 světelných let a odhalit přibližně 30 planet potenciálně podobných té naší. Pod pojmem „podobné“ však rozumí podobné velikosti, obíhající ve správné vzdálenosti od své hvězdy a kamenité. Odtud je k přítomnosti kapalné vody ještě dlouhá cesta a ona neskrývá, že logicky bude zapotřebí dalších analýz, které tyto aspekty objasní, než potvrdí, že planeta je obyvatelná.

Ošklivý dalekohled

Základním problémem je kontrast. Ve střední infračervené oblasti, kde planety s kapalnou vodou vyzařují více záření, může být hvězda až milionkrát jasnější než planeta. Ve viditelném světle je rozdíl ještě větší: více než deset miliardkrát. Klíčem k úspěchu tedy není jen postavit větší zrcadlo než James Webb (něco, co je se současnou technologií téměř nemožné vypustit do vesmíru), ale využít konfiguraci, která maximalizuje schopnost rozlišovat mezi oběma zdroji světla.

Newbergovou navrhovaný dalekohled není o mnoho větší než dalekohled Jamese Webba (který se skládá z několika šestiúhelníkových zrcadel, jež mají dohromady průměr 6,5 metru). Místo kruhu má zrcadlo obdélníkový tvar o rozměrech 1 × 20 metrů. Tato protáhlá, stuhovitá proporce sice není esteticky příjemná, ale pro některé úlohy umožňuje dosáhnout rozlišení odpovídajícího dalekohledu o průměru 20 metrů. Těch 20 metrů by umožnilo oddělit oslnivé světlo hvězd od slabého signálu planet, které je doprovázejí.

Video k článku ZDE

Zdroj: Youtube.com

Již několik let se uvažuje o možnosti blokovat světlo hvězd technikou známou jako „zákryt“. Tato myšlenka spočívá v rozmístění desítek metrů dlouhého disku (hvězdného stínítka), který umístěný tisíce kilometrů od dalekohledu zakryje hvězdu a umožní průchod světlu z planet. Ale ačkoli je toto řešení v konkrétních případech účinné, není praktické, pokud je cílů více a jsou od sebe tak daleko: přesouvání hvězdné zástěny na vzdálenost tisíců kilometrů je naprosto neefektivní.