Uplynulo 10 let od převratného dokumentu papeže Františka, „zelené encykliky“ Laudato si´ . Nastal čas ohlédnout se nejen za tím, co přinesla, ale i za tím, jak její dopad vnímáme – a to nejen uvnitř církve.
„Chci se proto, tváří v tvář globálnímu zhoršování životního prostředí, obrátit ke každému člověku této planety… V této encyklice se obracím ke všem s úmyslem navázat dialog týkající se našeho společného domova.“ To jsou jedny z prvních vět encykliky papeže Františka Laudato si´ s podtitulem O péči o společný domov . Od jejího oficiálního publikování uplynulo v červnu 10 let.
Jak je ze samotného úvodu patrné, tento významný církevní dokument katolické církve se obrací nejen k římským biskupům, pro které byly encykliky původně adresovány (encyclia znamená „obíhající“), ale i všem křesťanům (znamená též „obecný“) a vůbec všem lidem bez ohledu na vyznání. Závaznost tohoto typu dokumentu, který má kořeny v polovině 18. století, ještě umocňuje sdělení této Františkovy první samostatné encykliky, poněvadž se počítá do církevní tradice, a tím výrazně ovlivňuje její směřování i důrazy.
Očekávaná encyklika, podle které papež jednal Za jméno pro svůj papežský úřad si František ne náhodou zvolil svatého Františka z Assisi – patrona ekologů. Nový papež tím hned ukázal, kde bude mimo jiné ležet ohnisko jeho úřadu. Františkova „zelená encyklika“ zaznamenala řadu historických zvláštností. Její vydání bylo netrpělivě očekáváno – a to nejen v církevních kruzích, ale i ze strany médií a širší veřejnosti. Po vydání se jí dostalo nemalé odezvy napříč společností, Laudato si´ se stalo citovaným textem mezi teology, vědci, politiky i umělci. Celkové opravdovosti textu napomohlo, že František sám se ve všech letech svého pontifikátu snažil jednat v jeho duchu: opakovaně apeloval na státníky i korporace, aby jednali v zájmu občanů i klimatu, zapojil se do mnoha ekologických iniciativ, setkával se s klimatickými aktivisty a podporoval udržitelné zdroje.
Laudato si´ patří mezi sociální encykliky, týká se tedy sociálního učení církve, které získalo na významu od konce 19. století v reakci na urychlující se modernizaci a nová politická hnutí. První v řadě těchto encyklik byla Rerum novarum Lva XIII., která napomohla v proměně církevního pohledu na demokracii – vyzývá k účasti věřících v demokratických procesech, což bylo ještě před několika desetiletími nemyslitelné. Svým významem bývá Laudato si´ často právě k tomuto dokumentu přirovnáváno. Někteří jdou ještě dále, po Františkově smrti kupříkladu Tomáš Halík uvedl, že Laudato si´ bude pro 21. století stejně závažné jako Všeobecná deklarace lidských práv pro století 20. Je na místě ptát se, zda se nejedná o přehnaná tvrzení a na to, co tedy Laudato si´ nabízí.
Františkova první samostatná encyklika jedinečně propojuje ekologické problémy s těmi společenskými. Popisuje souvislosti mezi nimi a ukazuje, že všichni žijeme ve sdíleném světě a neměl by zde být prostor pro postoj lhostejnosti, byť „globalizace lhostejnosti“ vůči ekologickým i lidským katastrofám znepokojivě narůstá. Proto je potřeba posilovat vědomí, že jsme propojení, že jsme „jedna velká lidská rodina“. „Vůči těmto tragédiím, ke kterým doposud dochází v různých částech světa, panuje bohužel všeobecná lhostejnost. Chybějící reakce na tato dramata našich bratří a sester je znamením ztráty smyslu pro odpovědnost za naše bližní, na kterém stojí každá civilizovaná společnost.“ Laudato si´ vyváženě pohlíží na světový vývoj: změna je žádoucí, pokrok je výborný, ale jen když vedou k zlepšování kvality života všech.
Svět se ubírá opačným směrem, než bychom si přáli. František upozorňuje, že kvalita života klesá, rozdíly mezi lidmi se zvětšují a příroda trpí, protože ji nahrazujeme snahou rychle vydělat – a týká se to nejen velkých korporací, ale nás všech. A tak ochrana přírody nemůže být zajištěna pouze na základě finanční kalkulace, protože její význam se nestěsná do škatulek „technokratického paradigmatu“, jednorozměrného vidění světa založeného na pragmatické efektivitě. To vede ke tvoření „skartační kultury“ – způsobu života, kdy věci, přírodu i lidi používáme a odhazujeme. Jako by všechno mělo hodnotu jen do chvíle, kdy nám to slouží. Laudato si´ důrazně apeluje: „Potřebujeme všeobecnou solidaritu.“
František varuje před vytrácením úžasu. „Když se nenaučíme zastavit se, abychom obdivovali krásu a dovedli ji ocenit, není nic divného, že se z každé věci stane předmět spotřeby a bezbřehého zneužívání.“ K tomu mohou negativně napomáhat sociální sítě a umělá inteligence, které nám ukazují, že vše je možné (oslabování schopnosti úžasu) a hranice morálky neexistují. Z křesťanského pohledu příroda není pouhou hmotou, ale Božím otiskem ve světě – stejně jako každý člověk v sobě nese vnitřní důstojnost. Křesťanský postoj proto volá po úctě, která se nezastaví u povrchu, ale vidí hloubku a krásu v sobě, v druhých i v krajině, která nás obklopuje.
Ochrana přírody je pevně spjatá s ochranou lidské důstojnosti Takto Františkova encyklika propojuje starost o přírodu se starostí o sebe i druhé: Neexistuje ekologie bez adekvátní antropologie. Scestné řešení představuje jak deformovaná antropologie, zaměřená na výkon a zisk, tak na druhou stranu vychýlený biocentrismus, dominance přírody zubožením člověka. Tím se Laudato si´ distancuje od některých alarmistických ekologických hnutí, která sice usilují o boj s klimatickou změnou, ale zároveň dávají v sázku člověka: „Znepokojivá je též skutečnost, že některá ekologická hnutí brání integritu životního prostředí a právem poukazují na meze vědeckého bádání, zatímco stejné principy někdy neaplikují na lidský život.“
Podle Františka musí jít tato dvojitá úcta ruku v ruce a starost o přírodu oddělená od starostí o člověka dřív nebo později sejde na scestí. Od té doby se v církvi hovoří o integrální ekologii, která propojuje starost o planetu s celkem. „Sociální ekologie“, se kterou encyklika přichází (doplněná pro věřící o „ekologickou konverzi“ coby povolání ke střežení Božího stvoření; termín už papeže Jana Pavla II.), pak staví na souvislosti mezi přírodou a porušením solidarity a přátelstvím mezi lidmi.
Stejně tak František kritizuje jiné, z církevního pohledu závadné přístupy k současné krizi. „Obviňovat demografický růst, a nikoli extrémní a selektivní konzumismus některých je způsob, který problémy neřeší.“ Současné problémy se tedy nedají svést na to, že je nás zkrátka hodně a planeta takovou populaci neunese a podobně. Postavit bychom se měli zploštělému náhledu na člověka, konzumerismu a rychlým a krátkodobě výhodným řešením na úkor pomalejších, náročnějších, ale poctivějších přístupů.
Takový Laudato si´ – pochopitelně pohledem křesťanství – nabízí. Dívat se na integritu ekosystémů ve spojitosti s integritou lidského života, kulturu pečování, jejíž náplní má být láska jako trvalá nejvyšší norma jednání. Nejsme bezmocní, svým každodenním působením ovlivňujeme své okolí včetně přírody, svými postoji můžeme posilovat vděčnost k Bohu a tomu, co máme, a můžeme rovněž vyvíjet tlak na politiky, aby zpřísnili postoj vzhledem ke korporacím a bohatým.
Odkaz Laudato si´ nadále žije V roce 2023 papež František vydal dokument Laudate Deum . Ta navazuje na encykliku a není pouhým doplňkem, ale její aktualizací a radikalizací. Když čteme, že „svět, ve kterém žijeme, se hroutí“, zní to vážně. A není divu – čím dál více závisíme na technologiích a zároveň sledujeme, jak se stav Země zhoršuje. Dokument kriticky zhodnocuje, že Laudato si´ nemělo takový vliv, o jaký usilovalo, a je zapotřebí začít hned jednat. Přesto Františkovo Laudato si´ nese svoje plody, nejenom ty intelektuální, ale i hmatatelné. Vzniklo Laudato si´ Movement , mezinárodní laické hnutí realizující ekologické aktivity po světě.
Roku 2021 vznikla Laudato Si ’ Action Platform , která z encykliky vychází a nabízí praktický plán pro ekologické proměny farností, diecézí a vůbec místních spolků i institucí. Je do ní zapojeno přes 20 milionů lidí v 150 zemích celého světa. Ačkoli pozornost k ochraně přírody má v katolické tradici dlouhodobě své místo, František ji přesunul do samého středu církevní sociální nauky.
Proboha!
ArmádníZpravodaj.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
KINOTIP2.cz|
In-lifestyle.cz|
Fajnstyl.cz|
Život cestovatele|
Volty|
Epeníze|
Naše zahrada|