Film dokáže diváka přenést do jiného světa a velkou roli v tom hrají maskéři a trikaři. Ti umí vytvořit tak realistické zranění, že i otrlému divákovi může být nevolno. Od falešné krve přes modřiny až po popáleniny nebo zvratky, vše má svůj propracovaný recept a postup. A často jde o překvapivě jednoduché materiály.
Ať už jde o historický velkofilm, nebo napínavý thriller, vizuální efekty bez počítačové animace mají jedinečné kouzlo. Maskéři při nich kombinují znalosti lidské anatomie, kreativitu a zručnost, aby herec vypadal přesně tak, jak příběh vyžaduje. Za každým rozseknutým čelem nebo tržnou ranou se skrývá nejen umělecký cit, ale i praktické triky, které se předávají z generace na generaci.
Začíná to moukou a barvivy
Základním stavebním kamenem většiny zranění je umělá krev. Existuje několik druhů, které se liší hustotou a použitím. Řídká krev se používá na stříkající zranění, připravuje se z teplé vody a potravinářského barviva malinové a jahodové barvy. Hustokrev – směs barviv a medu – je ideální na vybarvení řezných ran a odřenin. Pro rozsáhlé krvavé scény se využívá i škrobová krev, která díky své konzistenci dobře pokryje oblečení nebo podlahu.
Zajímavostí je, že na některých filmových projektech se používá krev kupovaná v hotové podobě, která má přesný odstín a viskozitu vyzkoušenou pro práci před kamerou. Naopak při nízkorozpočtových natáčeních se maskéři často vrací k osvědčeným domácím receptům – někdy stačí pár minut, trocha barvy a suroviny, které má většina lidí v kuchyni.
Čtěte také: Smích zakázán: Jak se smutek po smrti Kim Čong-ila promítl i do severokorejské kultury
Jak vzniká realistická rána nebo modřina?
K vytvoření otevřené rány se používá modelovací hmota přezdívaná „těsto“. Směs mouky, soli, oleje a kyseliny citronové se povaří a následně obarví podle odstínu pleti herce. Tato hmota se nanese na kůži a rozetře do ztracena, aby splynula s pokožkou. Do takto připravené „kůže“ se vytvaruje řez nebo trhlina a dovnitř se nanese hustá krev.
Modřiny vznikají kombinací modrých a červených líčidel, která se rozetřou houbičkou. Čerstvé modřiny mají více červené, starší naopak modrofialové odstíny. Popáleniny se tvoří jemným nanášením červeného líčidla a pro puchýře se využívá vlasový gel a tenká vrstva papírového kapesníčku, která se gelem nasákne a vytvoří vystouplý efekt.
Propracované efekty z velkých produkcí
Ve světových studiích se používají i sofistikované triky. Při natáčení filmu Fanatik vznikla pro Johna Travoltu speciální silikonová ruka s oddělitelnými prsty, které při zásahu „odletěly“ díky tlaku vzduchu a současně se objevily proudy krve. V seriálu Westworld zase maskéři vytvářeli detailní vnitřní strukturu hlavy, včetně svalů a jazyka, aby bylo možné realisticky zobrazit rozseknutí lebky.
Důležitým faktorem je nejen vzhled, ale i pohyb – například při scéně lámaní ruky musela silikonová rekvizita obsahovat kovovou kostru, aby se ohýbala přesně podle potřeby kamery.
Čtěte také: Když je trailer lepší než film: Kritika tvrdě rozcupovala i Sebevražedný oddíl
A co pot, slzy a další tělní tekutiny
Kromě zranění maskéři připravují i další efekty. Pot lze napodobit glycerinem, který se neleskne tak rychle jako voda a vydrží déle. Slzy se často doplňují umělými slznými kapkami, pokud herec nedokáže plakat na povel. Zvratky vznikají z kombinace strouhané zeleniny, vloček, jogurtu a potravinářského barviva – směs, která sice nevoní, ale je neškodná a má správnou hustotu.
Když set vypadá příliš realisticky
Příliš věrohodné maskování může vyvolat u některých členů štábu nevolnost nebo šok. Proto se před natáčením probírá, jak moc drsně má scéna působit, a dbá se na bezpečnost. Umělá krev barví intenzivně, a tak se natáčení v interiéru pečlivě plánuje, aby se předešlo nechtěným skvrnám.
Mistrovství v detailu
Úspěch maskérů a trikařů stojí na kombinaci kreativity a znalostí – a také na schopnosti improvizovat. Každé zranění je originál a často se musí přizpůsobit konkrétní scéně, světlu i herci. Právě proto mají praktické efekty stále své pevné místo i v době, kdy digitální úpravy dokážou téměř cokoli.
Zdroje: Businessinsider.com, Zdravo-kurzy.cz, Metodika.zdrsem.cz