Vtip je v tom, že k ní mělo dojít už před půl rokem. Aby Letenští mohli zastavit propad a postupně se začít hrabat z bryndy. Ale neudělali to a teď se musí klepat, aby vůbec postoupili v předkole třetí nejvyšší evropské soutěže trpaslíka.
Kdyby se chovali profesionálně, tyto starosti by neměli. Nyní si pojďme podrobněji říct, jaké kroky měli podniknout. A jaké důsledky plynou z toho, že je nepodnikli.
Už na podzim Sparta musela vědět, že pod Larsem Friisem hra ani jednotlivci nevzkvétají. I laik si musel všimnout, že hráči hlavního kouče nerespektují na hřišti i mimo ně. Sportovní ředitel Tomáš Rosický však veřejně opakoval, že věří, že Friis má na to, aby povážlivě klesající křivku zvedl nahoru.
Kdo přijme tezi, že sportovní ředitel chtěl veřejně podržet prvního trenéra, pak ani ten nemůže přijmout, že za oponou se nepřipravovala náhrada. Aby se mohla okamžitě vytáhnout, když už se ucho utrhne. Bezvládí totiž nemůže v životě profesionálního mužstva existovat. I Manchester City si dávno připravuje na variantu, kdy střídačku áčka opustí Pep Guardiola.
Realita ve Spartě? Po Friisově odvolání management zoufale pod časovým tlakem hledal kouče, který nahradí bezradného Friise. Start přípravy se blížil a nový velitel letenského seniorského týmu nebyl na obzoru.
Strategie? Spíš chaos
O kandidátech, kteří měli být v hledáčku Sparty, se jen spekulovalo. Kupodivu mezi nimi nebyl Brian Priske. Nakonec se však právě on zjevil nečekaně na Letné. Proč nečekaně? Protože si minulé léto vydupal odchod do Feyenoordu Rotterdam, kde pohořel a byl předčasně od nizozemského mužstva odvolán.
Je na sparťanském vlastníkovi a jeho manažerech, koho si na střídačku vyberou. Ale tenhle proces nebudil dojem systematičnosti.
Totéž platí o posilování týmu.
Že mužstvo, které v minulém ligovém ročníku zaostalo za mistrem o 27 bodů, potřebuje radikální okysličovací kúru, není pochyb. A že je to třeba udělat rychle, aby nový tým byl z devětadevadesáti procent hotový a trenérům k dispozici od prvního dne letní přípravy, se také všeobecně ví.
Jenže sám Brian Priske ještě před ligovým výstřelem konstatoval, že v týmu ještě budou hráčské posuny směrem ven i dovnitř. A po remíze v úvodním zápase sezony v Jablonci to zopakoval. Přitom Sparta se potřebuje hned prokousat do základní fáze Konferenční ligy a nemůže klopýtat ani v ligovém rozjezdu. Touží přece mistrovském titulu a přímém postupu do základní fáze Ligy mistrů.
Ale čtvrteční podvečer potvrdil, že na to zatím není vůbec připravená.
I když vedení klubu mluví o promyšlených krocích, praxe ukazuje, že Sparta nemá jasně vytyčenou sportovní strategii. A pokud nějakou má, tak není v zrcadle současného fotbalu sexy.
Připusťme, že základními pilíři jejího fotbalového plánu jsou výchozí rozestavení 3-4-3, presink a intenzita. Jak je ale pak možné, že si do něj nevybírá správné hráče.
V Aktobe vyběhl ve stoperské trojici Elias Cobbault, svalovec, který prošel Anderlechtem Brusel a Parmou. Ale rozhodující jsou jeho návyky. Vhodní krajní stopeři do systému 3-4-3 musí umět nejen čistě bránit, nýbrž i vydatně podporovat rozehrávku. Mimo jiné tím, že vyvezou míč vpřed, když se před nimi otevře volný prostor, pozvou si na sebe protihráče a poté přihrávkou pomohou vytvořit přečíslení.
Cobbault tohle v Aktobe, ani předtím ve svých sparťanských vystoupeních neukázal. A tak se nikdo nemůže divit, že se letenští fanoušci ptají: Proč jsme takového hráče kupovali?
Můžete ho koupit, ale jen v případě, že jste přesvědčeni o tom, že má potenciál se tuhle látku doučit. Ve Spartě už je dostatečnou dobu, aby tenhle hendikep odstranil, ovšem výsledek nula. Buď na to tedy nemá kapacitu, nebo Sparta zaměstnává špatné učitele. Obojí je špatně.
Děravý presink
Anebo presink. Pokud chcete, aby byl kvalitní a přivedl soupeře do úzkých, musí se do něj správně zapojit všichni hráči. Jinak se stává spíš nebezpečím pro vlastní bránu.
Ale sparťané koupí Olatunjiho, Rrahmaniho, Preciada a další, kteří v presinku plavou. Totéž ovšem sedí na kontury napadání celém týmu.
Jedno ze základních přikázání presinku zní: úspěšný tlak na soupeře nelze vyvinout, nemáte-li malé vzdálenosti mezi jednotlivými hráči. A to Letenští zatím úplně nepochopili. Ani při prvním Priskeho sparťanské éře.
Lakmusovým papírkem dobrého či chybného postavení hráčů na hřišti jsou fauly. Lidově řečeno: když jste blbě postavení nebo napadáte z jiného úhlu, než byste měli, vede to zpravidla k nedovolená zákroku. Což následně znemožňuje úder do rozhozené obrany protivníka, neboť hru zastaví píšťalka rozhodčího.
Sparta se v Aktobe dopustila dvaceti (!) faulů (domácí 19)! Což je minimálně dvojnásobek, který se objevuje v zápasových statistikách mužstev ve vyspělých fotbalových ligách. Čili – Sparta v Kazachstánu v tomto důležitém předpokladu pro kvalitní mezinárodně konkurenceschopný fotbal totálně propadla.
Že za to mohl podmáčený trávník?
Kdepak. Jen alibisté mohou skočit po téhle berličce. Profesionálně vytrénované mužstvo a hráči se dokážou přizpůsobit jakémukoli terénu. Když nemáte pevnou půdu pod nohama, nemůžete do každého souboje vletět jako janek, abyste riskovali, že si ustelete, anebo že vám soupeř zasekne míč a vy kolem něj projedete jako na saních.
Třeba Angelo Preciado na tohle pravidlo na stadionu v Aktobe (věřme, že snad) zapomněl. Kdyby o něm neměl vůbec páru, bylo by to totiž ještě smutnější. A když Matěj Ryneš řekne, že o soupeři za zády před druhým inkasovaným gólem, neměl ponětí, je to při nutnosti kontroly prostoru v rozmezí 360 stupňů, kterou vyžaduje moderní fotbal, opravdu na pováženou.
Takové nedostatky v bránění do Sparty nepatří. Protože jsou neslučitelné s cílí, které Letenští mají. Proč na lavičce seděl do obrany lépe vybavenější a spolehlivější navrátilec Pavel Kadeřábek necháme na Priskeho štábu, protože dovnitř šatny jsme před utkáním neviděli.
Zato chyby ve vzájemném zajišťování obranné linie, málo náběhů a průnikových přihrávek za obranu, pomalé doplňování útočníků při přechodech do ofenzivy či málo hbité návraty do defenzivy byly nepřehlédnutelné.
Pokud Sparta bude pokračovat v téhle „systematické práci“, musí se obávat už i celků z Kazachstánu, fotbalově rozvojové země.
A kdyby jí rozhodčí v závěru nedal penaltový dárek, mohlo být ještě hůř.
SportWin|
FAJNTIP.cz|
NESPECHEJ.cz|
Fajnstyl.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|