Důchodci mají jasno: Dřív se makalo, dneska si jen stěžují

Sdílet

Zdroj: AndrewLozovyi / Depositphotos

Generační rozdíly tu vždy byly a budou nadále. Někdy jsou však názory mladých na starší, nebo naopak velmi kritické. Proč tomu ale tak je? Jak je možné, že lidé dříve dokázali žít i v malých místnostech, a přesto se navzájem respektovali?

Šťourající se v pocitech, ze všeho dělají problém, nechtějí pracovat a jsou přecitlivělí jako sněhové vločky.

Takto často hodnotí mladou generaci lidé ze starších ročníků. Jenže právě některé vlastnosti, které jsou mladým vytýkány, mohou seniorům naopak zpříjemnit život. Pokud se na ně podíváme z jiného úhlu.

Mohlo by vás zajímat: Žena nikdy nemarodila, celý život dřela, a když ji přišel vyměřený důchod, zůstaly jí oči pro pláč

Neshody mezi generacemi

Sociologové i psychologové se shodují, že neshody mezi generacemi vždy byly a dále budou. To, že se mladá generace srovnává s tou starší a naopak je zcela normální. Dříve však měli lidé napříč generacemi mnohem více příležitostí se poznávat a vzájemně ovlivňovat. Žili totiž blíže u sebe, často dokonce pod jednou střechou.

Babičky a dědečkové byli běžnou součástí každodenního života dětí, nebo alespoň bydleli ve stejné obci. Dnes je běžné, že senioři bydlí v jiném městě a své vnouče vidí někdy i jednou do roka. A funguje to i naopak. Když má senior ve svém okolí desetileté dítě, vnímá přirozeně jeho svět. Ať už to jsou zájmy, názory, způsob komunikace. Ale pokud děti potkává jen náhodou, třeba když ho míjejí na ulici, vidí v nich jen hlučnou a neomalenou partu, která běží, křičí, a člověk jim raději uhýbá z cesty.

Video k článku ZDE

„Dříve to bylo běžné mít doma třeba i dvanáct dětí, a tak vedle sebe přirozeně vyrůstali lidé různých věkových skupin. Často navíc žili společně s prarodiči v jedné domácnosti. Dnes je ale vícegenerační soužití spíše výjimkou a sourozenci si bývají věkově velmi blízcí. Lidé tak mnohdy vůbec nemají možnost být v každodenním kontaktu s někým výrazně mladším nebo starším, právě z toho pramení řada předsudků, mýtů a nedorozumění, “vysvětluje socioložka Lucie Vidovičová. Že mladí mají vůči seniorům stereotypní představy, se podle ní opakovaně potvrzuje během kurzů, které vede.

Ageismus

Ageismus, tedy předsudky vůči lidem na základě jejich věku, není jednosměrný jev. Neprojevuje se jen tím, že mladí lidé přehlížejí nebo znevažují starší. Úplně stejně může vypadat i opačná situace, když senioři hledí na mladé s nedůvěrou, despektem nebo předsudky. Ve chvíli, kdy dochází k nepochopení mezi generacemi, bývá totiž „máslo na hlavě“ na obou stranách. Mladí i staří mají tendenci si na ty druhé stěžovat, hodnotit je podle stereotypů a zapomínat, že i oni sami byli kdysi jiní, a že se jednou možná změní stejně. Bohužel jde o jev, který jednou možná nikdy nezmizí.

Lidský život je založen na neustálé schopnosti přizpůsobovat se okolnímu světu, ten se za poslední desetiletí proměnil zásadním způsobem. Každá nová generace proto musí reagovat jinak, přizpůsobit své chování i myšlení, aby v novém prostředí dokázala obstát. Je naprosto přirozené, že se nejlépe cítíme s tím, co známe z mládí, ať už jde o technologie, hudbu nebo literaturu. Nové věci nám pak mohou připadat cizí nebo nepochopitelné. To ale neznamená, že bychom měli pokrok odmítat nebo brzdit. Právě z něj těžíme všichni, a to bez ohledu na věk.

Studie

Nedávná studie z Cambridgeské univerzity ukázala, že starší lidé bývají vůči mladým generacím více podezřívaví. Studie se zaměřila na rozdílné chápaní protispolečenského chování mezi staršími a mladšími.

Zjistila, že 60 % starších lidí považovalo ježdění na kole nebo skateboardu na veřejných místech za protispolečenské. Což si o něm myslelo pouze 8 % mladých. Dále 40 % starších lidí považovalo za nevhodné, shromažďování mladých lidí na veřejných prostranstvích, zatímco jen 9 % teenagerů to vnímalo stejně.

Tato studie potvrzuje závěry několika předchozích výzkumů, které ukázaly, že mezi mladými a staršími lidmi existují problémy v komunikaci. Jak vysvětlila doktorka Susie Hulley z Cambridgeského kriminologického institutu, mladí lidé se často shromažďují na veřejných místech, kde se cítí bezpečně. Dospělí je však často neznají a vnímají je jako hrozbu, což vede k napětí mezi generacemi.