CENTRUM.CZ > Jihlavská Drbna > dnes, 07:02

DRBNA HISTORIČKA: Jihlavský hřbitov pamatuje 156 podzimů

2 min

Sdílet

Všichni chodíme na jihlavský hřbitov zalít trvalky, rozsvítit svíčku a o dušičkách se necháváme trochu postrašit a nadchnout stovkami světýlek. Dost lidí tam za soumraku prožívá nejistotu a lehké mrazení. Není divu, neboť na hřbitov chodíme hlavně proto, že jedině tady se můžeme v nejskrytější komůrce svého nitra setkat s nejbližšími, kteří byli stále s námi a teď nám chybí. A my z toho máme trochu trému. Ale nemusíme se bát, neboť stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami. Vysvětluje to ve svých verších básník Jan Skácel.

Ještě v roce 1960 vzbuzovaly pohřební vozy, tažené koňmi, v jihlavských ulicích pozornost. Před rokem 1950 to byl až na výjimky jediný způsob přepravy zemřelých na hřbitov. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek

Zdroj: Jihlavská Drbna - zprávy z Jihlavy a Vysočiny

Ať tak, či onak, jihlavský hřbitov má bohatou historii, do níž můžeme s krátícími se dny podzimku nahlédnout.

Nové zákony po roce 1848 vyvolaly potřebu řešit v Jihlavě problémy s pohřbíváním zemřelých. Starý hřbitov kolem kostela sv. Ducha v místech dnešních Smetanových sadů přestal vyhovovat.

Socha anděla na malém náhrobku v západní části rondelu pod hřbitovní kaplí. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek

Městská rada rozhodla založit nový hřbitov, ke kterému koupila Plocarovo pole při rantířovské silnici. Radní měli na stole před sebou dvě současně probíhající akce, kdy se rušilo staré pohřebiště a pokud možno okamžitě bylo třeba otevřít nové k ukládání zemřelých. Založení nového hřbitova předcházely boje politiků v čele se zastupitelem a lékařem Leopoldem Fritzem (1813 až 1895). Nejtěžší kalibr opozice bylo tvrzení, že nový hřbitov bude daleko od centra. Že pohřební průvody čeká dlouhá cesta, na jejímž konci samotný pohřeb účastníky smutečního průvodu takříkajíc dorazí.

V nevysvěceném hřbitově by se nikdo nenechal pohřbít

Politici kolem dr. Fritze zprvu nevěděli, jak na opozici. Nakonec vymysleli plán a věc svěřili do rukou lékařů, aby hřbitov posoudili ze zdravotního hlediska. Komise lékařů Klemma, Mayera, Freitze, Grünera a Košťála uznala starý hřbitov u kostela svatého Ducha za závadný. „V bezprostřední blízkosti hřbitova je chudobinec, dále pivovar, sklad cigaret, vojenská nemocnice a za ní všeobecná nemocnice. Pod úrovní hrobů je jíl. Voda prosakuje do překopané země, pak se hromadí a vytéká ze hřbitova směrem k vojenské nemocnici… Hřbitov je absolutně nevyhovující k ukládání dalších těl zemřelých,“ zaznamenal kooperátor svatojakubské farnosti v Jihlavě Oldřich Med.

Na další schůzi městské rady bylo zrušení starého hřbitova odhlasováno, ale zničehonic se projevila neochota v církevně-politické situaci. „Hřbitov bylo možno otevřít, ale nešlo přesvědčit biskupa, aby jej nechal vysvětit. A v nevysvěceném hřbitově by se nikdo nenechal pohřbít,“ pokračoval Oldřich Med a dodal: „Nakonec město poskytlo veřejností požadované záruky a biskup dal svolení, aby farář nebo minoritský kvadrián svěcení vykonali.“

Historická fotografie ukazuje prostor před hřbitovní kaplí Nanebevstoupení Páně na jihlavském hřbitově, vysvěcené v říjnu 1894. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek

A skutečně nový hřbitov slavnostně vysvětil 26. září 1869 jihlavský farář Kornel Köpl. „Svěcení se konalo odpoledne. Aby se ukázalo, že obě farnosti jsou v Jihlavě jako jedna, průvod šel z kostela sv. Jakuba k minoritům, tam se přidali otcové od Matky Boží a také na hřbitově to bylo napůl. Köpl světil, ale řeč měl pan kvadrián Neubauer,“ přiblížil Oldřich Med s tím, že Jihlavané si potom velmi stěžovali, že Jihlava chce za hrob deset zlatých a že nebožtíky z vesnic v okolí nebude na svém hřbitově vůbec pochovávat. A že po Jihlavě z toho bylo veliké pohoršení.