Německé gymnázium v České ulici č. 64 bylo zrušeno v roce 1920 a budova roku 1923 předána do správy pobočného oddělení české státní reálky. Zde v České bylo napřed několik tříd a od roku 1928 již samostatné reformně reálné gymnázium (zkratka rrg, hovorově ve městě er-er-gé). Předání německého gymnázia do vlastnictví a správy reálky se řídilo výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 11. srpna 1923, č. 75.203/23-II.
Veškerá vnitřní zařízení a učební sbírky – vyjma knihovnu žákovskou, ponechanou německé reálce – byly předány podle směrnic. Německé gymnázium z roku 1902 bylo dobře vybaveno učebními pomůckami a inventářem, zejména kabinety chemie a fyziky. Nad hřebenem střechy byla zařízena malá astronomická observatoř a meteorologická stanice.
Školní rok 1924/1925 české reálky byl zahájen dne 5. září 1924 a zde ve vlastní budově se začalo vyučovat dne 11. září 1924. Školní rok byl ukončen dne 25. června 1925. Škola měla 11 učeben zařízených pro 400 žáků s průměrem 33 žáků na jednu třídu. Učebny měly parketovou podlahu, výšku stropu 4,5 m.
Podle pamětníků studenti často navštěvovali hostinec U České chalupy, kde měli svou místnost vzadu po schůdkách, které se říkalo formanka. Nocovali tam kdysi formani. Někteří studenti se ve formance ukrývali v čase, kdy se psala písemka. Paní hostinská je kryla a kontroly tam nepouštěla. Absolventi později uváděli, že to bylo marné. Stejně totiž písemce neušli a profesoři věděli, jak kdo umí.
Po 2. světové válce se hned začalo ve škole v České 64 vyučovat pod názvem Státní reálné gymnázium v ČB dne 4. června 1945. V září 1948 se do školy přistěhovalo Zátkovo reálné gymnázium a od školního roku 1949/1950 se škola v České jmenuje Zátkovo reálné gymnázium. Noví politici od února 1948 nějak přehlédli v názvu jméno Zátka, nebo dostali pokyny z ministerstva školství, a od školního roku 1950/1951 byl v České 64 zřízen učitelský ústav názvu pedagogické gymnázium. Ale zase to platilo jen jeden rok.
Školním rokem 1952/1953 byla ukončena dosavadní školská soustava. Vznikla jednotná soustava osmiletých a jedenáctiletých škol. Ministrem školství byl v letech 1948 až 1953 nechvalně známý pedagog a ideolog Zdeněk Nejedlý (žil v letech 1878 až 1962), který byl u toho a velmi pilně na tom pracoval, jenomže pilně pracovat není totéž, co dobře a účelně. Ideologický vliv měl i potom.
Ve škole v České 64 byla ve školním roce 1953/1954 ustanovena Jedenáctiletá střední škola (JSŠ). Asi o rok později se k názvu školy přidalo jméno Julius Fučík, takže zkratkami se škola jmenovala 1. JSŠ, JF, v ČB, Česká 64. Ve městě vznikly ještě další dvě JSŠ, a to v Nové ulici 2. JSŠ a v Dukelské 3. JSŠ.
V technických předmětech se v učebnicích toho moc nezměnilo, jen se musely v nich škrtat některé odstavce. U humanitních předmětů to bylo horší. Škrtaly se celé stránky, někde se snad přímo vytrhávaly, nejvíce v dějepise a v literatuře. Co tím chtěl pedagog Nejedlý docílit, těžko říci, spíše opak. Kdo chtěl, mohl si doma přečíst, co je vlastně v těch zakázaných pasážích.
Ve školním roce 1959/1960 zase platil nový školský zákon, který prodloužil školní docházku o rok. Vznikly SVVŠ, tj. Střední všeobecně vzdělávací školy. Až ve školním roce 1981/1982 je v České zase samostatné gymnázium.