Manžel Dobroslav Pustaj se narodil 9. 7. 1931 v Košicích na Slovensku a zemřel 27. 6. 2013 v Prostějově v Den památky obětí komunistického režimu.
Jako sedmnáctiletý kluk 25. února 1948 na vlastní oči viděl, jak milicionář se zbraní vyháněl dělníky z pracovní haly do generální stávky. Byla to smutná podívaná, proto s nejbližšími přáteli v Ružomberku založili protikomunistickou organizaci, která po vzniku stanice Svobodná Evropa dostala název Svobodné Československo. Tajně poslouchali také vysílání Hlasu Ameriky, BBC, Paříže a Vatikánu.
Už za války s maminkou tajně poslouchali vysílání v rozhlase, často u toho opakovala: "Ke zlu člověk nesmí být lhostejný". Tatínek mu zemřel, když ještě neměl ani čtyři roky. Když měl Dobroslav patnáct let, zemřela mu také máma, po Vítězném únoru se nechtěl vzdát ideálů, za které jeho máma bojovala.
Jako odbojová skupina vedla boj proti Státní bezpečnosti, proti kradení formou znárodňování, proti manipulaci s dějinnými pravdami, proti persekucím církví, proti násilné kolektivizaci v zemědělství. Nechyběly letákové akce, propagace západní demokracie, zesměšňování aktérů komunistického teroru, sabotování zbrojařské výroby, ale i shromažďování zbraní a výbušnin.
Pro styk mezi jednotlivými členy vytvořil Dobroslav šifrovací klíč, zprávy si posílali přes mrtvé schránky. O ilegální konspiraci ho kdysi poučili členové ll. odboje.
V květnu 1952 v mládežnickém zařízení ve Vysokých Tatrách Dobroslav vedl kurz podvojného účetnictví. Byl zavolán k telefonu. Jelikož v budově nefungoval, utíkal na poštu. Po letech s trochou legrace říkal, že se z té pošty vrátil po šestnácti letech a třech dnech. Cestou byl zatčen příslušníky StB.
V materiálech Krajské správy ŠtB Žilina bylo uvedeno, že bylo zajištěno 64 osob.
Státní soud s první skupinou obviněných, Pustaj a spol., se konal v rámci oslav Velké říjnové revoluce 8. listopadu 1952. Bylo to zastrašovací divadlo pro veřejnost.
"Velezrádná organizace Svobodné Československo měla za cíl zničit lidovědemokratickou republiku a nastolit bývalou kapitalistickou republiku v rámci středoevropské federace. Propagovat západní imperialistické státy na čele s USA. Teroristickými akcemi odstranit funkcionáře KSČ," stojí v záznamech prokuratury.
Dobroslav jako hlavní obviněný dostal trest 25 let odnětí svobody a k tomu ztrátu lidských práv. Hrozil mu trest smrti, ale jeden z vyšetřovatelů upozornil na platný zákon, že v čase zahájení trestní činnosti nebyl plnoletý.
Dobroslav vzpomínal, že v té době litoval, že nedostal trest smrti, že by byl milosrdnější, než co všechno musel vytrpět.
V Jáchymově na Nikolaji, na Slavkovsku, na Wikmanov 1, Wikmanov 2, pod Věží smrti byl téměř tři roky. V obávaném Leopoldově téměř jedenáct let. Čtyři roky strávil v přísné izolaci Ministerstva vnitra, kde se spalo na podlaze, nebyla povolena práce, zakázané knihy, tisk, papír, tužka, návštěvy. Týkalo se to jen asi 30 lidí. Byli k nim přidělování nebezpeční psychopati. Správně se říká, že jim režim lámal nejen tělo, ale i duši.
Poslední štací byly Valdice u Jičína.
Dne 9. května 1968 byl Dobroslav propuštěn. Jeho první cesta z Valdic vedla do Prahy za ministrem Josefem Pavlem, se kterým se setkal v Leopoldově. Při té příležitosti se ministrovi zmínil o dalších třech vězních, o kterých byl přesvědčen, že sedí neprávem. Ministr zvedl telefon a dal rozkaz k okamžitému propuštění.
Tak jednoduché to bylo za Pražského jara.
Po invazi spojeneckých vojsk v srpnu byly naděje na lepší budoucnost pryč. Režim manžela nutil k emigraci, ale on to odmítal s vysvětlením, že bude jejich svědomím. Ale to by ho museli mít.
S jeho kádrovým profilem nebylo lehké najít stálé zaměstnání. Nikam kromě lopaty nesměl. Donutili ho opět ustoupit až do hlubin podzemí, kde radioaktivní uran vystřídal antimon.
Přišel listopad 1989.
"V těchto pohnutých chvílích, ve velkém dojetí, v nadšení, v lásce k lidem dobré vůle, píšu Vám tento dopis. Zde v naší vlasti si mládež právě upravuje svoji budoucnost bojem za svobodu, touhou po pravdě a po vítězství spravedlnosti. To, co se tady děje a co tu inteligentní formou probíhá bez násilí, nedá se vůbec vyslovit. V euforii a emocích zatím není slyšet všechno, co bychom si přáli, avšak to se napraví. Děkuji Bohu, že jsem se dožil alespoň takovéto satisfakce a dnes vidím, že ani víc než 16 let prožitých ve vězení nebylo marných. Existuje větší odměna? Ne! Celý život věřili jsme ve vítězství pravdy a spravedlnosti. Musela uplynout dlouhá doba, než došlo k tomuto lámání chleba, které se děje bez poprav, bez mříží věznic, bez násilí! My dnes můžeme ukázat, že naše láska k lidem dobré vůle nebyla marná. Že naše odpuštění bylo už dávno velké a muselo se zalíbit i Pánu Bohu," psal Dobroslav dne 26. listopadu 1989 přátelům, kteří emigrovali do Kanady a USA.
Aktivně se zapojil do politického dění, zakládal pobočku Konfederace politických vězňů a Konfederaci pronásledovaných komunizmem. Byl zvolen za člena rady Stálej konferencie občianskeho inštitútu v Bratislavě.
Studenti Gymnázia Otokara Březiny v Telči po besedě s Dobroslavem na své webové stránky napsali: "Dobroslav Pustajov několikrát upozornil na to, že veškerou svou činnost provozoval právě kvůli následujícím generacím, kterým chtěl zajistit lepší budoucnost, a že se za své snažení v žádném případě nestydí. Zúčastnění studenti se pak shodli, že celý autenticky vyprávěný příběh včetně závěrečného apelu působil velmi emotivně a že celá beseda byla pro jejich představu o poměrně nedávné minulosti v každém směru přínosná."
Po rozdělení Československa a po volbách, kdy na Slovensku vyhrálo hnutí HZDS a k moci se dostal Vladimír Mečiar, a po agresivním chování jeho stoupenců, psaným výhrůžkám i výhrůžkám v anonymních telefonátech se rozhodl požádat o občanství České republiky a začátkem roku 1994 jsme se přestěhovali do Prostějova.
Dobroslav říkal: "Žádné příkoří nevyvrátilo a nevyvrátí moji víru v demokracii."
Letošní laureáti Ceny města Prostějova
RNDr. Vladimíra Jašková (in memoriam)
Významná geoložka a vydavatelka Přírodovědných studií Muzea Prostějovska. Byla autorkou řady výstav, včetně stálé expozice v Muzeu a galerii v Prostějově. Její publikační činnost přesahovala regionální rámec, spolupracovala rovněž s Botanickou zahradou v Prostějově.
Mgr. Ludmila Krobotová
Za celoživotní pedagogickou činnost a výuku plavání. Na ZŠ Dr. Horáka působila 36 let, stala se symbolem plavecké výuky v okrese Prostějov a inspirovala celé generace žáků. Letos slaví 80. narozeniny.
Kateřina Piňosová – Národopisný soubor Mánes
Vedoucí a choreografka souboru, která se zasloužila o uchovávání lidových tradic v Prostějově. Věnuje se dětem i dospělým, vede skupinu dětských zpěváčků a pečuje o kroje pro nejmenší. Národopisný soubor Mánes letos oslaví 80 let od svého založení.
Dobroslav Pustaj (in memoriam)
Bojovník za demokracii, lidská práva a svobody. Zakladatel protikomunistického hnutí Svobodné Československo a nejdéle vězněný odpůrce komunistického režimu v Československu. Nositel Řádu Ĺudovíta Štúra II. třídy, státního vyznamenání Slovenské republiky.
Ing. Bohdan Kousal
Předseda kroužku Hanáci, uznávaný hádankář a organizátor. Je držitelem ocenění Českého svazu hádankářů a křížovkářů, dlouhodobě se zasazuje o rozvoj české hádanky. Organizuje prostějovský řešitelský přebor Grand Prix a je považován za nejlepšího českého hádankáře současnosti.
Ing. Jiří Vybíral
Bývalý generální ředitel Hanáckých železáren a péroven. Podnikatel, podporovatel kultury a sportu v Prostějově. Významně se zasloužil o rozvoj Lázní Slatinice a vznik Galerie Zdeňka Buriana. Byl podporovatelem divadla Point, spoluzakladatelem festivalu Aplaus a sponzorem Muzea kočárů v Čechách pod Kosířem. Zastával funkci předsedy Okresní hospodářské komory.
Sport - Aktuálně.cz|
SportDeník|
Techsvět|
Trendy svět|
Žena.cz|