CENTRUM.CZ > Techzpravy.cz > dnes, 15:00

Cukrovku může léčit vaše vlastní tělo. Ale musíte mu to dovolit

| 3 min

Sdílet

Mezinárodní tým vědců dokázal přimět lidské žaludeční buňky, aby začaly produkovat inzulin – hormon, jehož nedostatek způsobuje diabetes 1. typu. Tento průlom by mohl vést k personalizované léčbě, která by jednou nahradila každodenní injekce vlastními přeprogramovanými buňkami.

Cukrovku může léčit vaše vlastní tělo. Ale musíte mu to dovolit

Zdroj: imyskin / iStockphoto

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži

Představte si, že by léčba cukrovky nezávisela na každodenních injekcích, ale na malém „přeprogramování“ našich vlastních buněk. Tato možnost, která se donedávna zdála být sci-fi, se právě o krok přiblížila realitě.

Mezinárodnímu týmu vědců z Weill Cornell Medicine (USA) a Pekingské univerzity (Čína) se podařilo přimět buňky lidského žaludku k tvorbě inzulinu, hormonu, který tělo potřebuje k regulaci hladiny glukózy v krvi. Tento objev, publikovaný v časopise Stem Cell Reports, otevírá dveře novému typu personalizované buněčné terapie k léčbě diabetu 1. typu.

Diabetes 1. typu vzniká, když beta buňky ve slinivce přestanou produkovat inzulin, což pacienty nutí spoléhat se na průběžné měření glykémie a externí dávky hormonu, aby si udrželi stabilní hladinu. Vědci již léta hledají způsob, jak tyto beta buňky nahradit nebo regenerovat, ale jejich transplantace je složitá a vyžaduje imunosupresi, zatímco jejich umělé vytvoření uvnitř těla bylo až dosud výzvou.

Mohlo by vás zajímat: Sport jako štít. Senioři, kteří cvičí, mají výhodu i na buněčné úrovni

Žaludek v hlavní roli

Skupina vedená Xiaofengem Huangem a Qingem Xiaem našla vodítko na nečekaném místě: v žaludku. V předchozích studiích na myších ukázali, že některé žaludeční buňky lze geneticky upravit tak, aby se staly buňkami produkujícími inzulin. Nyní vyzkoušeli, zda by se totéž dalo dokázat i s lidskými buňkami.

Za tímto účelem kultivovali žaludeční organoidy, malé trojrozměrné repliky lidského žaludku, a začlenili do nich „genetický přepínač“, který by mohl aktivovat změnu buněčné identity. Po transplantaci těchto organoidů do myšího břicha tyto struktury přežily, dozrály a integrovaly se s okolní tkání a cévami.

Dalším krokem bylo „přepnout vypínač“. Žaludeční buňky se začaly chovat jako beta buňky slinivky: produkovaly a uvolňovaly inzulin. U myší s cukrovkou tento lidský inzulin pomohl normalizovat hladinu glukózy a zmírnit příznaky onemocnění.

Ačkoli je léčba ještě daleko od použití u lidí, je tento přístup slibný, protože by umožnil použití vlastních buněk pacienta, čímž by se zabránilo odmítnutí imunitním systémem. Dalším krokem bude otestovat, zda tato strategie může fungovat přímo v lidském těle, bez nutnosti mezistupně transplantace, a zda je bezpečná a dlouhodobě stabilní.

Pokud se výsledky získané na myších potvrdí i u lidí, lidé s cukrovkou už v budoucnu možná nebudou závislí na jehlách a senzorech a jejich vlastní buňky – neméně žaludeční – převezmou práci, kterou kdysi vykonávala slinivka břišní.

Nejde jen o fyzické zdraví

Tento průlom ve výzkumu diabetu 1. typu se přidává k dalším celosvětovým snahám o boj s touto nemocí. Například technologie umělé slinivky, která kombinuje kontinuální monitor glukózy s inzulinovou pumpou, se ukázala jako účinná při zlepšování kontroly glykémie u pacientů. Kromě toho se zkoumá genová terapie a léčba kmenovými buňkami jako alternativy k regeneraci beta buněk ve slinivce.

Dopad diabetu se neomezuje pouze na fyzické zdraví. Ovlivňuje také emocionální pohodu a kvalitu života osob s diabetem. Neustálé sledování hladiny glukózy a obavy z dlouhodobých komplikací mohou vést ke stresu a úzkosti. Proto pokroky, jako je ten na Weill Cornell Medicine a Pekingské univerzitě, slibují nejen zlepšení léčby, ale také zmírnění emocionální zátěže milionů lidí.

Důležité je, že ačkoli jsou výsledky slibné, výzkum je teprve v počáteční fázi. Pro stanovení proveditelnosti a bezpečnosti tohoto přístupu při léčbě diabetu 1. typu budou mít zásadní význam klinické studie na lidech. Vědecká a lékařská komunita bude tento vývoj pozorně sledovat v naději, že jednoho dne bude možné diabetes léčit účinnějším a méně invazivním způsobem.