Co dělali ve středoveku ženám, které se dopustily nevěry. To raději ani nechtějte vědět

| 3 min

Sdílet

Na rynku stojí žena v bílé košili, bosá, s očima sklopenýma. Zvony zní krátce, dav šumí dlouze. Takhle vypadalo pokání, když se manželská věrnost rozpadla. Vydáme se po stopách trestů, které nebyly krvavé, ale zato nápadné: církevní napomenutí, městské pokuty a sousedské hlučné rituály.

Nevěra byla vždy bolestná pro všechny

Zdroj: Pravda24

Než si představíme ranec trestů, je fér říct dvě věci. Zaprvé: co kraj, to zvyk. Zatímco někde rozhodovala radnice, jinde měl hlavní slovo farář a soukeník, který vytáhl buben. Zadruhé: pojem cizoložství se často zaměřil hlavně na ženy a na muže jen tehdy, když sahali po manželce někoho jiného. Měřítko bylo nerovné a soudy k tomu přistupovaly podle svých pravidel i doby.

Když zazvonila zvonice: církevní pokání

Církevní soudy řešily manželství a věrnost po svém. Cíl nebyl rozbít rodinu, ale naopak ji pozvolna slepit: kajícné stání u kostelních dveří, půsty, někdy i pouť. V pozdním středověku převažovaly mírnější tresty: peněžité pokuty a veřejné pokání, protože smyslem bylo usmíření a klid v domácnostech. Doklady z papežského Avignonu ukazují, že se u nevěrných často končilo právě u pokut.

Čtěte také: Když se vdávají princezny: Nejkrásnější svatební šaty napříč historií. Pokochejte se!

Základ k těmto postupům dalo kanonické právo, které mělo na starosti hříchy proti manželství, tedy i nevěru. Není to román, ale tlusté sbírky předpisů a komentářů, které určovaly, kdy se má trestat pokáním, kdy penězi a jak vést k nápravě.

žena drží kříž — Nejdůležitější bylo pokání, zdroj: Shutterstock

Radnice raději vybírala: pokuty, zákaz a někdy i klášter

Městské právo mluvilo jazykem pořádků a trhů. Nevěra mohla znamenat finanční postih, krátké veřejné zostuzení nebo dočasný zákaz pobytu. A když už se dům rozpadal a hádky hrozily přerůst v bezvládí, přicházelo na stůl i uzavření ženy v ženském domě či klášteře s možností návratu, pokud se manžel rozhodl odpustit. Jde o méně známou, ale doloženou praxi pozdně středověké Francie: v některých případech soudy dávaly muži lhůtu, než se rozhodne, zda ženu přijme zpět, jinak následovalo dlouhodobé uzavření.

Čtěte také: V roce 1178 se stala nejháhadnější událost dějin. Vědci si zprvu klepali na čelo, nyní vzácný jev potvrdili

Zajímavé je, že běh hanby (donutit provinilce proběhnout městem pod dohledem) postupně ustupoval právě pokutám. Města si uvědomila, že je praktičtější vybírat peníze a nezapalovat sirky v sousedských vztazích. Když už se k běhu sáhlo, tak u nenapravitelných případů.

Hanba jako nástroj: charivari a hlučné průvody

A teď sousedé. Komunitní trest měl sílu. Charivari (hlučný průvod s hrnci a pánvemi) byl starý evropský zvyk, jak na veřejnosti říct: „Tady se překročila mez.“ Používal se při lecčems: nevhodné sňatky, domácí násilí, ale i nevěrné vztahy. Nešlo o soud, spíš o kolektivní napomenutí, hlučné, někdy výsměšné, zkrátka nezapomenutelné. Není to pěkná podívaná, ale byla běžná.

K příbuzným rituálům patřilo i sazení do křesla a koupel ve vodě – dnes známé jako ducking stool. Primárně mířilo na hašteřivé jazyky a nepoctivé řemeslníky, jen výjimečně na milostné prohřešky. I tady šlo o veřejné zostuzení, ne o trýzeň – všemi viditelné, hlasité a tak trochu učebnicové.

Vlasy, pověst a dvojí metr

Vlasy bývaly korunou cti. V některých regionech proto sahali k ostříhání nebo oholení, znaku hanby, který nešlo přehlédnout. Motiv se pak vrací i v novověku: stačí připomenout poválečné šavlování nůžkami ve Francii, kdy se trest za kolaboraci v intimních vztazích opíral o podobnou symboliku. Historici přitom upozorňují, že podoba a tvrdost trestů kolísala a nelze je zobecnit na celý středověk jednou větou.

A co nerovnost? Teologové někdy připouštěli, že nevěrný manžel hřeší také, v textech ji občas hodnotí dokonce přísněji. Praxe však bývala jiná, více pozornosti padalo na ženy. Čím níž na společenském žebříčku, tím méně prostoru k vyjednávání. Je to drsné dědictví hierarchického světa, ale právě proto dnes stojí za to číst prameny bez romantizování.

Středověk netrestal jednu neřest jedním receptem. Zvonice, radnice, sousedi – každý sáhl po jiném nástroji, většinou po hanbě a pokání, někdy po uzavření. Není to líbivý obraz, ale pomáhá pochopit, proč se i dnešní společnost tolik zajímá o to, co se děje „za dveřmi“.

Co dělali ve středoveku ženám, které se dopustily nevěry. To raději ani nechtějte vědět

Pražskému letišti přišly výhrůžky drony, na místě zasahují vojáci i policisté

Alarmující měření. Penisy se mužům za posledních 30 let prodloužily o čtvrtinu

Nosková jede. V jedné statistice je nejlepší na světě, Američanka byla minule paf

KVÍZ: Olympijské hry v kostce aneb Co všechno víte o největší sportovní události dějin

Tohle že je poslední Bond? To je smutný pohled na Daniela Craiga