CENTRUM.CZ > Proboha! > 6. 8. 2025, 07:00

Co by v Gaze udělal Ježíš? A co uděláme my?

Sdílet

Zdroj:

Čím víc sleduji zprávy z Gazy a jiných míst, kde lidé trpí hladem a válkou, tím víc se cítím bezmocná. Politické spory, blokovaná humanitární pomoc, nekonečné obviňování – a uprostřed toho děti, které za nic nemohou. Nevím, kdo má pravdu, a nejspíš to ani nelze rozplést. Vím ale jistě, že život jednotlivého člověka má nevyčíslitelnou hodnotu a že nás Ježíš vždy vedl k těm nejzranitelnějším.

Viděla jsem už mnoho fotek podvyživených dětí. Je jedno, jestli ty děti žijí v Gaze, Ugandě, Súdánu, Nikaragui nebo na Filipínách. Ony nežijí – jen přežívají. Nejde jen o to, že prakticky nikdy nejsou syté; jejich vývoj se zpomalil a zdeformoval, nedokážou se na nic pořádně soustředit, a tak se také hůř učí. Když je situace vážná a jídlo opravdu není, bývají děti obvykle poslední, na koho se dostane. Dospělí přece musí mít sílu, aby mohli nějak někde sehnat další potravu. Děti musí počkat, co zbude. To se nedá nic dělat. Trhá to srdce.

Teď je v centru pozornosti Gaza, protože je to docela blízko a protože Izrael nejspíš vždycky vzbuzuje pozornost.

Neumím to objektivně posoudit, a kdoví, jestli je to vůbec možné. Tam, kde se vrší jedna nespravedlnost na druhou a jeden klín křivdy vytlouká křivda jiná, je těžké rozhodnout, kdo je v právu. Kam až do minulosti bychom museli jít, abychom to mohli nějak rozsoudit? K datu napadení Izraele a odvlečení rukojmích? Ke vzniku státu Izrael? Snad až k biblickému Abrahamovi a jeho synům! Koho z těch hladovějících to zajímá? A komu by pomohlo, kdybychom to určili správně? Nikomu.

Řešíme otázky o tom, že někdo potravinovou pomoc neposílá, jiný ji nenechá dopravit na místo, další blokuje její rozdělování a vymlouvá se na byrokratické procedury. Někdo křičí, že se pomoc cestou rozkrádá – a kde jsou rukojmí? Jedni obviňují druhé ze skrytých motivů, vydírají se navzájem. Zbraně, peníze, území, moc a nadvláda – to všechno se zdá být důležitější než jeden lidský život.

Četla jsem už spoustu článků a diskusí, zvažovala jsem mnoho názorů různých odborníků a nejsem z toho moudrá. Nejsem si jistá, že někdo dokáže rozplést všechny ty navzájem si protiřečící informace a výklady faktů. Zdá se mi, jako by jednotlivý lidský život v některých oblastech světa neměl žádnou cenu. Odkud začít rozmotávat? Všechny důvody jsou tak propletené, pravda se lží splývá ve snímcích vytvořených nebo upravených umělou inteligencí se záměrem pohnout našimi city a získat naši podporu.

Empatie po kapkách: když nám nestačí ani 60 000 mrtvých

Já ale nechci podpořit někoho, kdo nemá mou důvěru. Chápu, proč Izrael vyrazil do boje. Možná ještě trochu rozumím tomu, že se jim to nějak vymklo. Dál už ale nechápu. Copak není jiné řešení? Možná není – já aspoň žádné nevidím. Přesto jsem si jistá, že tak, jak je to teď, je to špatně. Nikde na světě by děti neměly umírat ve válce nebo hlady. Něco se zašmodrchalo a obrana se změnila ve zbytečné násilí.

Trápím se pro tu bolest, pro ty zmařené životy, pro ty životy v zárodku poškozené. Nejsem tak chytrá, abych měla řešení. Nejsem tak silná, bohatá ani mocná, abych mohla něco v té věci podniknout. Bolí mě srdce, protože vidím cizí bolest. Ještě horší je vidět cizí radost nad bolestí druhých.

Já samozřejmě nevím, co by v této situaci dělal Ježíš. Mohu jen odhadovat podle jeho reakcí, které máme zapsané v Bibli. Vždycky byl na straně slabších, ponižovaných, utlačovaných, hladových. Nepletl se do politiky, ale viděl bolest jednotlivých lidí. Neradoval se z nepravosti, nikdy se nepřidal k většině, která páchala něco zlého. Uklidňuje mě, že mám s kým srovnat názor. Zároveň ale také řekl, abychom se nebáli těch, kdo mohou člověku zabít tělo – je to jen tělo. Je třeba se bát těch, kdo vám zabijí duši.

Co by v Gaze udělal Ježíš? A co uděláme my?

Hezucký podle lékařů v podstatě neměl šanci přežít. Přesto byla v plánu radikální léčba

Tohle pro rok 2026 předpovídá Baba Vanga

Objev, který na Marsu neměl být. Nečekaný nález vesmírného vozítka zaskočil vědce

Od Četnických humoresek k životu v maringotce a nečekanému těhotenství: Jak dnes žije Alena Antalová?

Šance jedna ku desetitisíci. Marek Dvořák popsal zásah, při kterém Simonka porazila smrt