Jak jste se vlastně dostal k práci za barem?
Začal jsem pracovat za barem, když mi bylo 18 let, v místním nočním klubu v Londýně jménem „Faces“ a pracoval jsem tam tři roky, zatímco jsem studoval na kameníka. Ale než jsem dokončil kvalifikaci, přišel hospodářský krach a najednou se veškeré stavební práce v Londýně zastavily. Podařilo se mi potom získat místo jako telekomunikační učeň, ale nebyl jsem šťastný a vůbec mě to nebavilo. A tehdy jsem si řekl, že si sbalím kufry a odjel jsem do Austrálie. Po pár měsících jsem v Sydney získal práci jako koordinátor večírků a akcí. A právě při pořádání akcí jsem zjistil, že mě opravdu naplňuje práce s lidmi a v pohostinství. Této práci jsem se věnoval nějaký čas, dokud mi nevypršelo vízum a musel jsem jet dál. Znovu jsem cestoval a pak po zhruba třech a půl letech jsem se přestěhoval do Švédska, protože jsem byl fascinovaný přírodou – a samozřejmě skandinávskými dívkami. Pár týdnů po mém příjezdu ale Spojené království odhlasovalo odchod z Evropské unie a můj svět se najednou výrazně zmenšil. Rozhodl jsem se tedy zůstat a pokusit se získat občanství. A právě v té době jsem se vrátil do pohostinství, konkrétně k práci výhradně za barem.
Liam je velmi aktivní na sociálních sítích. Na Instagramu zveřejňuje vtipná videa, kde rozbíjí mýty o českém pivu. Lidé kvitují například to, jak vysvětluje princip pivní pěny. U zahraničních zákazníků se totiž objevují názory, že pivní pěna je pouze vzduch a za to se přece nemá platit.
A jaké jste měl ve Švédsku možnosti?
Přišlo mi, že tu chybí moderní pojetí anglické hospody, obzvlášť v druhém největším městě – Göteborgu. Všiml jsem si, že podniky věnovaly spoustu pozornosti jídlu, vínu a koktejlům, ale pak čepovaly nějaké lokální pivo, které bych nedal ani nepříteli, natož hostům.
V té době si mě při práci všimla obchodní zástupkyně firmy Asahi Limited Sweden a nabídla mi spolupráci jako školitel pro značku Peroni. Obnášelo to cestování po restauracích a školení personálu o historii piva a správných technikách čepování. A tehdy jsem narazil na Pilsner Urquell a našel tak poslední chybějící dílek ke své vysněné restauraci. Pivo s tradicí, které většina Švédů nikdy neochutnala, možná ze strachu z pěny. Ale tohle bylo pivo, které se skvěle hodilo ke sdílení s přáteli. A co je důležitější – výborně doplňovalo chuť jídla. Navíc bylo unikátní pro region, kde jsem chtěl podnik otevřít.
Kdy jste byl v Plzni, abyste se stal tapsterem? A jak jste k tomu došel. Oslovil vás pivovar nebo jste se sám ozval?
V říjnu 2022 mi pak nabídli práci pro Pilsner Urquell a já odjel do Plzně na školení tapstera. Krátce poté, v prosinci 2022, jsem otevřel svou hospodu.
Závěrečné zkoušky skládají tapsteři v jedné z tradičních plzeňských hospod. Jaká byla ta vaše?
Zkouška i pracovní zkušenost byly naprosto úžasné a užíval jsem si každou minutu. Byl jsem Na Parkánu. Atmosféra tam byla elektrizující a stůl pro školení stál přímo před výčepem. Všichni byli neuvěřitelně přívětiví a hrdí na to, že jejich místní pivo se prodává i ve Švédsku. Byl jsem naprosto nadšený. Ten chlapík, co mě školil, nemluvil anglicky, ale to vůbec nevadilo – mluvil jazykem baru a já taky, takže jsme si rozuměli. Druhý den se mě zeptal, jestli by si během nejrušnější části dne mohl dát šlofík. Samozřejmě to byl vtip, protože jsme zrovna měnili 60litrové sudy zhruba každých 20 minut, a já v tom rozhodně nebyl tak rychlý jako on. Upřímně řečeno, moc rád bych si tam někdy znovu odpracoval jednu směnu.
Z Plzně jsem si odvezl spoustu zážitků. Prohlídky, lekce, každodenní pracovní zkušenost. Ale moje nejoblíbenější částí bylo večerní posezení s ostatními budoucími tapstery. Z první ruky jsme poznávali českou pivní kulturu, dali si pár piv, povídali si a poznávali zkušené české výčepní, od kterých jsme sbírali rady a tipy. Byl to skvěle strávený čas. Samozřejmě se šnytem v ruce.
Liam Peacock, tapster a majitel podniku Krog Axet v Göteborgu
Jak dlouho jste u nás byl a plánujete se do města piva ještě někdy podívat?
V Plzni jsem byl asi týden, abych získal kvalifikaci výčepního školeného přímo v pivovaru. Minulý rok jsem se tam vrátil na Pilsner Fest. Byla to skvělá zábava a určitě se chci vrátit znovu, doufám, že i na letošní Pilsner Fest. Bylo to opravdu zábavné a pro mě velká čest pracovat po boku českých výčepních – a obstát mezi nimi. Alespoň jsem měl ten pocit, haha. Pracoval jsem bok po boku s vítězem soutěže o nejlepšího výčepního v Česku. Je to skvělý člověk a výborný trenér.
Na Instagramu máte videa, kde vysvětlujete postup čepování piva. Co cizince na tom našem plzeňském pivu nejvíc překvapuje? S jakými předsudky se setkáváte?
Nejvíc lidi na mých videích překvapuje pěna a to, že „sklenice není plná“. Většina lidí nechápe, jakou má pěna funkci a proč je tak důležitá. Myslí si, že se je snažím ošidit, ale jakmile to ochutnají, pochopí, že tahle pěna je úplně jiná než ta na pivech ve Švédsku. Teď sem chodí právě kvůli tomu. Den za dnem moje videa mění pivní kulturu ve Švédsku.
Když přijde Čech do hospody tak si dá vždy pivo. Jsou Švédi v tomhle jiní?
Pivo je ve Švédsku hodně drahé. Vlastně všechno alkoholické je tu drahé. Ale u piva dostanete nejvíc tekutiny za svoje peníze. Takže pivo je takovým „nápojem první volby“. Jenže lidé, kteří si dají víc než jedno pivo ve všední den večer, jsou považováni za alkoholiky, takže průměrný člověk vypije „týdenní dávku“ piv radši v pátek nebo sobotu, než aby si je rozložil do týdne. Mně osobně to nedává smysl, protože jsem vyrůstal v Anglii, kde je silná hospodská kultura. Chodíme do hospody klidně čtyřikrát i víckrát týdně, a je to znát. Anglie je hodně společenská země. Lidé se baví se sousedy i s cizími. Švédsko je v tomhle pravý opak. Průměrný Švéd se začne chovat společensky až po tom, co vás potká pětkrát, nebo když se opije. Je to škoda, protože mám pocit, že je tu hodně osamělých lidí. A způsob, jak to změnit, je chodit víc do hospody a promluvit si s cizím člověkem. Je dost pravděpodobné, že ten, s kým se dáte do řeči, je taky osamělý.
Tohle je podle mě velmi důležitá, ale často opomíjená součást práce výčepního. Vytvářet atmosféru a zajistit, aby se lidé vraceli právě za vámi a cítili se součástí vašeho baru. Pokud vás lidé nemají rádi nebo vás nerespektují, nebudou chodit pít vaše pivo. To mi připomíná jedno rčení, které máme v naší komunitě: Sládek vaří pivo, ale výčepní z něj dělá pivo. 98 procent dokonalého piva je o správném přístupu.
Plzeňský pivovar uvedl, že v restauracích se u proškolených tapsterů zvedla poptávka po plzeňském pivu. Vnímáte to stejně? Chodí k vám lidi už vyloženě na plzeň?
Ano, pivovar to říká naprosto správně. Pilsner Urquell je opravdu jedinečný, a to, že nás školí a dává nám sebevědomí, abychom uměli vysvětlit celý proces, důvod pro pěnu, zodpovědět jakýkoli dotaz a zároveň ukázat naši hrdost – to lidem naprosto vyráží dech. Mimo samotné sládky se s takovou vášní pro pivo téměř nikdo nesetká. A když dokážete změnit něčí přístup od „je to jen pivo, kámo“ k „neexistuje jiné pivo, které by stálo za to pít“, znamená to, že jste si získali zákazníka na celý život. A ten pak přivede své přátele a cesta pokračuje dál! Ve Švédsku moc jiných značek neexistuje, kvůli kterým by lidé cestovali přes celé město jen proto, aby si dali konkrétní pivo.
V Plzni už proškolili více než 500 tapsterů z 20 zemí světa. Pivovar do programu investoval 35 milionů korun. Tapsteři projdou kurzem zaměřeným na historii plzeňského piva, učí se o surovinách, výrobě a jak správně pečovat o pivo v hospodě. Samozřejmě musí také zvládnout načepovat hladinku, šnyt nebo mlíko. Nejvíce proškolených tapsterů působí v Polsku, Rumunsku, Maďarsku, Švédsku, Velké Británii, ale českou pivní kulturu šíří i v Koreji nebo Japonsku.
Zprávy - Aktuálně.cz|
SportWin|
In-lifestyle.cz|