CENTRUM.CZ > HlídacíPes.org > dnes, 07:30

Česko trpí syndromem natažené dlaně. Proč neumíme využít peníze z Unie?

Sdílet

profimedia-0184823997

Zdroj: Ilustrační foto: Profimedia

ANALÝZA. V zasedací místnosti Nejvyššího kontrolního úřadu celou jednu stěnu pokryli papíry s vytištěným seznamem projektů proplacených z nejrůznějších dotací od roku 2014 dodnes. Říkají tomu zeď nářků. Nářků nad tím, jak se česká společnost přepnula do módu nárokové a dotační ekonomiky. Jen na opravy chodníků v českých obcích jde z dotací průměrně jedna miliarda

Jen na opravy chodníků v českých obcích jde z dotací průměrně jedna miliarda ročně. Správná věc, řeklo by se…kdyby v řadě případů nešlo primárně o snahu sáhnout si na peníze „z eráru“, když už se nabízí.

Upozornil na to před časem v rámci jedné ze svých kontrolních akcí Nejvyšší kontrolní úřad. Ona ta miliarda ročně vypadá v ohromném balíku dotačních peněz (více o něm níže) jako drobnost, ale hezky vykresluje realitu.
Přispějte, nejlépe zaplaťte všechno
Mezi lety 2014–2023 padlo jen na chodníky, celkem šlo přes tři tisíce projektů, 9,5 miliardy korun. Závěry „chodníkové kontroly“ se dají ve vztahu k českému přístupu dotacím pěkně zobecnit:

Stát neví, jakých celkových výsledků chce podporou dosáhnout, ani jakých bylo dosaženo.
Podpora nebyla směrována vždy tam, kde by přinesla největší užitek.
Podmínky podpory dostatečně nemotivují příjemce k jejímu účelnému a hospodárnému využití.
Množství a závažnost zjištěných nedostatků svědčí o špatném fungování systému podpory.

NKÚ zveřejňuje své kontrolní zprávy pravidelně. Automatickou reakcí kontrolovaných (a obvykle za hospodaření s veřejnými penězi kritizovaných) institucí je prudký nesouhlas. Nejinak to bylo u tématu chodníky. Ministerstvo pro místní rozvoj v dotačním programu, který poběží až do roku 2027, nic měnit nehodlá. Miliarda sem, miliarda tam.

Ceny za metr se pohybovaly od pěti do pětadvaceti tisíc korun, údajné budování nového chodníku byla jen rekonstrukce starého, deklearovaná bezbariérová stavba přidala sérii schodů… Výše dotace dosahovala až 90 % nákladů.[souvisejici]

Člověk nemusí být zrovna expert NKÚ, aby přitakal tezi, že pokud by dotace nebyla 90 % ale třeba „jen“ pořád dobrých 40 %, nepochybně by investor mnohem více přemýšlel o smysluplném využití peněz.

Jenže podle dat NKÚ je u drtivé většiny projektů spoluúčast z evropských peněz ve výši 80–90 %, výjimkou není ani podpora vyšší, až nejvyšší možná (90–100 %). Průměrný podíl unijních peněz na dotačních projektech v Česku je 72 %.

Od roku 2014 do roku 2024 bylo zatím v rámci dotačních programů proplaceno 578 miliard korun (a to není řeč o těch tzv. nárokových, zemědělských). Nemalou část peněz spolkne i samotná správa dotací. Podle NKÚ v Česku projekty administruje celkem 221 subjektů; na straně státu to vyžaduje 3400 plných pracovních úvazků.

Vedle toho se rozbujel i výnosný soukromý dotační byznys – specializované firmy slibují za provizi zajištění dotace s tím, že v podstatě neexistuje nápad, na který by se nedal nějaký ten dotační titul „přilípnout“.

Mezi lety 2014–2024 se v Česku odbavilo 172 tisíc projektů v celkem 769 dotačních titulech (evropských i národních). Stal se z toho návyk, natažená dlaň. Efektivita, smysl a dopad těchto „peněz z vrtulníku“ je politicky věc podružná.
Dohánění se nekoná
Peníze nám „někdo“ dává, tak je bereme. Smysluplnost (či spíše špatné zacílení) dotací se někdy ilustruje tím, že v Česku si z toho stavíme rozhledny a cyklostezky, zatímco jinde si dokonale zmodernizovali a postavili síť dálnic. Lze ale najít celkem jednoduché měřitelné kritérium hodnocení: jak se za těch dvacet let díky štědrému dotačnímu systému daří zvyšovat úroveň tuzemských regionů. Právě to je přeci smysl evropských dotací – pomáhat znevýhodněným regionům zvyšovat jejich úroveň.

Takže fakta. V roce 2003 byly všechny české regiony nad průměrem přistupujících zemí, tehdy to znamenalo být nad 55 % v paritě kupní síly tehdejší desetičlenné Evropské unie.

V roce 2022 byl tento průměr 78 % a hle, pět českých regionů (podle členění EU) se už ocitlo pod ním: Severozápad, Moravskoslezsko, Severovýchod, Jihozápad a Střední Morava.

[caption id="attachment_139986" align="alignnone" width="573"] ZDROJ: se svolením NKÚ[/caption]

Z toho lze snadno vyvodit, že unijní peníze se u nás účinně nevyužívají. Slovy NKÚ: „Projekty jsou hezké, čerpat umíme, ale ke konvergenci (dohánění úrovně bohatších unijních zemí) to nepřispívá.“

Hlavní tuzemská motivace je mít všechno papírově v pořádku a – mnohdy doslova – nenechat se zavřít. Skutečný smysl podpory – dohánění, rozvoj, smazávání rozdílů – je na vedlejší koleji. Jinde to umějí lépe, jak ukazuje další graf.

[caption id="attachment_139987" align="alignnone" width="587"] ZDROJ: se svolením NKÚ[/caption]

Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně kritizuje, že „stát rozdává miliardy a ani neví proč“, a varuje před „plíživým přechodem z tržní ekonomiky na ekonomiku silně závislou na dotacích“. Což se už ale zjevně stalo. Česko si za dvacet let v EU přišlo jako čistý příjemce v součtu na 1,06 bilionu korun; zvykli jsme si na to.

Evropská komise nyní představila své finanční plány na roky 2028 až 2034. Je to velmi pravděpodobně poslední období, kdy je Česko v roli čistých příjemců. Česko bude mít už nyní v součtu nárok na méně peněz než dosud.

Veřejná debata o tom, jak dosud tyhle „peníze zdarma“ využíváme a jaké by měly být priority do budoucna, ale zcela chybí.

DALŠÍ ČLÁNKY z HlídacíPes.org