CENTRUM.CZ > Jihlavská Drbna > 24. 9. 2025, 18:05

Budu dělat dědataxi a věnovat se 12 vnoučatům, říká bývalý jednatel jihlavských lesů

4 min

Sdílet

Téměř 35 let šéfoval Správě městských lesů Jihlava (SML), od 1. srpna jej ve funkci vystřídal Petr Ontolčík. Řeč je o Václavu Kodetovi, který odchází na svou vlastní žádost do důchodu. S jakými pocity se mu odcházelo? Jaké místo v lese má nejraději? Čemu se teď bude věnovat? Nejen o tom jsme si povídali v rozhovoru.

Václav Kodet

Zdroj: Jihlavská Drbna - zprávy z Jihlavy a Vysočiny

Odcházíte do důchodu, a to na vlastní žádost. S jakými pocity? Přece jen, téměř 35 let, to už je pořádný kus života…
Vždy jsem si přál dělat věci ze svého rozhodnutí. Ne vždy se to ale povede, a tady jsem velice rád, že to mohlo být opravdu moje svéprávné, soukromé rozhodnutí. Nastal čas, kdy bylo třeba říct, že jsem toho odpracoval snad dost a že můžu odejít do důchodu.

Pocity jsou hodně smíšené. Asi vítězí pocit, že jsem se toho poměrně ve zdraví dožil. Jinak je to pro mě velká nostalgie. Lesu jsem s malou odbočkou věrný celý život, a jsem za to moc rád.

Symbolické „předání lesů" proběhlo dnes v lese mezi Třeští a Stonařovem na Jihlavsku. Zleva: Václav Kodet, Petr Ontolčík

Ve funkci vás před pár týdny vystřídal Petr Ontolčík, který byl při výběrovém řízení vybrán jako nejlepší z osmi uchazečů. Bylo to, podle vás, správné rozhodnutí?
Jsem přesvědčený o tom, že výběr nového pana jednatele byl správný. Se společností se velmi sžil. Když mluví o SML, tak mluví o celé společnosti, ne o sobě. A je to tak, společnost nikdy není jen o jednateli. Je to o celém kolektivu. Jednatel je pak kočí, který musí mít správný bič. To spřežení musí někam dovést.

„Mým profesním největším nepřítelem, se kterým jsem musel válčit, byl kůrovec. Nejhůře jsem kvůli němu spal v roce 2019. Scházely peníze, stát sliboval dotace, a ty nešly a nešly. A tam jsme si hospodářsky sáhli úplně na dno."

Jak se vůbec stalo, že jste se stal „lesákem“?
Psaly se roky hluboké totality a stagnace a já zrovna nebyl dítě politických prominentů. Za zázrak v mé rodině jsme považovali to, že jsem se vůbec dostal na gymnázium. Nebyl jsem nijak vyhraněný, a opravdu do podání přihlášky na vysokou školu jsem nevěděl, kam se vrtnout. Šanci jsem měl jen na technických oborech, k nim jsem tíhnul. A můj spolužák, kamarád Jirka, se kterým jsem seděl v lavici, čtyři roky snil o tom, že půjde studovat lesařinu. A tak jsem tam šel s ním. On se tam ale nedostal, já jo. Nakonec vystudoval silnoproud na červený diplom, já naopak s odřenýma ušima (smích). Ale vystudoval.

Když se ohlédnete těch 30 let zpátky, jak moc se proměnila funkce jednatele SML?
Na začátku funkce jsem řešil víc všechny banality a měl jsem víc času na les. V roce 1991, tedy krátce po revoluci, jsem začal v době, kdy byrokracie byla asi na nejnižším stupni vývoje. Dokonce přestaly být závazné i statistické ukazatele. Takže největší změna pro jednatele, který za vše ručí, byla ta byrokracie, která za těch téměř 35 let postoupila neuvěřitelným způsobem.

Les versus kancelář? 30:70

Les je vaší celoživotní vášní. Měl jste přes všechnu tu „úředničinu“ prostor jít v pracovní době do lesa, nebo jste pracovní dobu trávil hlavně v kanceláři a na jednáních?
Prvních deset let na mě byla napsaná licence odborného lesního hospodáře, takže jsem se často mohl účastnit prací v lese. To se ale postupně začalo měnit tím, jak se společnost zvětšovala. Později jsme dostali na starost i správu městské zeleně. Tam jsme začali organizovat měsíc poté takzvaný holandský projekt, což bylo v rámci ČR něco výjimečného. Takže v té době jsem přítomnost v lese musel trošku upozadit.

Celkově se dá říct, že les v poměru ke kanceláři je 30:70. Ale opravdu se to s časem hodně měnilo.

„Radost mi dnes nedělá to, že stromy, u jejichž výsadby jsem byl, tak je sežral kůrovec."

Co vám teď nejvíc bude chybět?
Scházet mi budou lidi. Les já si najdu, v tom nebude problém. A do městských lesů budu moc rád chodit. Práce jednatele je ve velkém procentu práce s lidmi, a to mi bude hodně chybět.

Prozradíte, které místo pod správou SML máte vůbec nejraději?
Lovecký srub pod Špičákem a jeho okolí. Máme tam vlastní honitbu. A ve srubu, který na první pohled vypadá nenápadně, se odehrálo tolik důležitých, krásných a příjemných setkání. Tak doufám, že mě tam nový pan jednatel taky někdy pozve (smích).

Václav Kodet byl jednatelem Správy městských lesů Jihlava téměř 35 let. Nyní na vlastní žádost odchází do důchodu

Ve funkci jste skončil 31. července. Do konce tohoto roku máte smlouvu na nepravidelnou výpomoc a jste cenným rádcem pro nového jednatele. Co budete dělat potom?
Mám dvanáct vnoučat. A obdivuju moji manželku babičku, která doteď sama zvládala pokrýt potřeby všech vnoučat. Ona ale strašně nerada jezdí autem. A dnes rodina bez auta v podstatě nemůže existovat. Takže ze mě bude ne mamataxi, ale dědataxi (smích).

Samozřejmě tohle bude moje nejdůležitější náplň. Mám ale i další koníčky.

Jaké konkrétně?
Jsem vášnivý fotograf. Rád bych si utřídil svoje archivy, rád bych je i digitalizoval. To mě taky moc baví. Byl jsem i docela vášnivý čtenář. Ale v průběhu se let se ze mě místo čtenáře stal sběratel knih. Takže já jsem byl přesně ten člověk, co si rád kupuje knihy, dá si je na noční stolek, a až z něj začnou padat, tak je přemístí do knihovny. Tak já jsem teď ve stadiu, že bych je z knihovny chtěl začít vyndávat a číst.