Abychom se dorozuměli, musíme si porozumět. A k tomu je třeba srozumitelná řeč. Ve všech třech slovech si čtenář zajisté všiml slovního základu „rozum“. Jinými slovy – když zapojíme rozum, měli bychom být schopni, když už ne souhlasit, tak alespoň chápat. Jenže se ukazuje, že i ti, kdo rozum používají, si často nerozumějí. Ne proto, že by byli hloupí, ale protože si nenaslouchají.
Každý zůstává ve svém názorovém kruhu, kde si spíš potvrzuje svou pravdu, než aby hledal porozumění. Sociální sítě tomu nahrávají – jedna strana posílá druhé odkazy, které ta druhá ani neotevře.
Zkusme se tedy na chvíli podívat na svět očima těch druhých. Vím, že to není snadné, ale namísto automatického „to je zabedněnec, fundamentalista, liberál“ zkusme vstoupit do jejich světa.
Na co (také) poukazují (nejen) konzervativci? Když se finská politička Päivi Räsänenová na svém webu vymezila vůči podpoře pochodu Pride citací z Nového zákona, skončila kvůli tomu před soudem. Nesouhlas je v pořádku, problém je, když za názor hrozí trestní postih.
Kanadský klinický psycholog Jordan Peterson byl vyhozen z Torontské univerzity, protože kritizoval kanadský zákon o povinném používání genderově neutrálního jazyka. Hájil se svobodou slova, ale přišel o místo – nejprve v Torontu, pak i na Cambridgeské univerzitě.
Filozof Roger Scruton byl odvolán z pozice vládního poradce po rozhovoru s novinářem Georgem Eatonem, který jeho výroky vytrhl z kontextu. Eaton následně zveřejnil fotku s šampaňským a komentářem: „Ten pocit, když vyhodí pravicového rasistu a homofoba.“
Skotská vláda školám doporučuje, aby rodiče neinformovaly o tom, že jejich dítě plánuje změnu genderu. Zároveň se podporuje, aby si děti volily pohlaví pro účast ve sportu nebo ubytování na školních výletech.
Pár týdnů zpátky jsem byl v Rakousku v krytém bazénu, kde se navzdory přísným hygienickým pravidlům koupaly ženy v burkinách a muži v tričkách. Personál nezasáhl. Chápu, že se podobné věci dějí i jinde.
Na Pochodu pro život v roce 2025 zablokovali odpůrci trasu, takže se průvod poprvé za několik let nedostal do cíle. Policie zasáhla, někteří byli zadrženi. Ale akce byla rozpuštěna dřív, než měla.
Mohl bych pokračovat. Většina příkladů je sice ze zahraničí, ale svět je dnes propojený. Nelze ignorovat dění v zemích, které sdílí naše hodnoty. A je třeba brát vážně, když někdo upozorňuje na to, že ti, kdo hlásají toleranci, ji sami neumí projevit.
Proč konzervativce přitahují autoritáři? Na to reagují „ochránci tradičních hodnot“ – lidé jako Orbán, Fico, Trump, Putin nebo Klaus. Někdy mají i podporu církevních představitelů. Politici jako Robert Fico kritizují EU, ale čerpají z ní výhody. Přitom EU stále patří k nejsvobodnějším místům na světě – mimo jiné právě proto, že mohou své antievropské názory svobodně a veřejně šířit.
Mají autoritářské sklony, podkopávají demokratické instituce a ostře se vymezují vůči občanské společnosti. Jejich životy často provázejí skandály a jsou v přímém rozporu s tím, co sami proklamují jako křesťanské nebo tradiční hodnoty.
Vladimir Putin – sám s image ochránce křesťanství – má blíž ke Stalinovi než k víře v Ježíše Krista. Je znepokojující, když se za tyto autoritáře postaví církevní autority. Nemusíme je zatracovat, ale nemusíme jim ani jít na ruku.
Mimochodem – jak nacismus, tak komunismus tvrdě potíraly homosexualitu. Těžko je někdo spojí s tradičními hodnotami.
V českém kontextu se řada křesťanů – nejen protestantů – záměrně distancuje od amerických evangelikálů, kteří veřejně podporují Donalda Trumpa. Nejde přitom o politické názory, ale o to, jaký obraz víry tím vysíláme navenek. Mnozí z nás prostě nechtějí, aby byla křesťanská víra spojována s člověkem, jehož chování a hodnoty jsou s ní v rozporu.
Proč ale konzervativce někdy přitahují autoritáři? Tradiční hodnoty souvisí s řádem, jistotami, stabilitou – a autoritář nabízí, že to všechno zajistí. Lidé mají někdy pocit, že „liberálové to rozbili“ a že teď je třeba to napravit, i když to znamená méně svobody.
Navíc – autoritáři vždy najdou nepřítele. LGBT, migranti, „západní dekadence“. To mobilizuje a spojuje. A strach z chaosu vede k volbě „silného vůdce“. Je tu i idealizace minulosti. A když máte pocit, že tradiční hodnoty jsou v ohrožení, jste ochotni obětovat část svobody.
Když se podíváte na okraje spektra – anarchie na jedné straně, totalita na druhé. Obojí vede ke ztrátě svobody. Obojí je špatně.
LGBT jako kulturní válka Téma LGBT+ se často stává symbolem širšího sporu. Mrzí mě, že se z něj stala kulturní válka – a člověk je až na druhém místě.
Rozumím těm, kteří říkají: „Co je vám do toho, s kým žijeme?“ A chápu i druhou stranu, která říká: „Netlačte to do škol, filmů, prostoru.“
Je mi líto lidí, kteří kvůli své orientaci zažili posměch, šikanu, odmítnutí. Křesťané by měli být první, kdo se jich zastanou. Zároveň ale chápu i ty, kdo se cítí být pod tlakem militantních LGBT skupin.
Nemyslím si, že orientace je něco, co si člověk volí. Ale slyším i hlasy rodičů nebo učitelů, kteří mají pocit, že se dnes problematika identity přehání. Někdy i kazatelé váhají kázat o „muži a ženě“, protože se bojí postihů.
Mrzí mě, že jsme byli obviněni z homofobie, když jsme spolu s dalšími církevními představiteli navrhli zachovat název manželství pro svazek muže a ženy. Stejně tak mě zklamaly negativní reakce, když jsem napsal, že bychom měli usnadnit právní situaci stejnopohlavním párům a zároveň vytvářet přívětivé prostředí pro každého.
Ano, příkopy jsou hluboké. Ale věřím, že cesta ven existuje. Prvním krokem může být ochota slyšet druhé. Ne bagatelizovat jejich zkušenost, ale ptát se: proč to tak vnímají?
Lidé budou Bibli číst různě. Jedni budou držet manželství jako svazek muže a ženy – ne z nenávisti, ale z přesvědčení. Jiní to uvidí jinak. Ne každý bude moci být v jednom sboru. Ale nemusíme se přestat respektovat.
Závěrem – neshodneme se. Ale zkusme si naslouchat. Nepodlehněme kulturním válkám. Hledejme odpovědi v Písmu a smiřme se s tím, že v něčem prostě dojdeme k jiným závěrům. To ale nic špatného nevypovídá o těch, kteří mají jiné porozumění. Nenechme se zlákat těmi, kdo slibují ochranu výměnou za svobodu. A obzvlášť ne těmi, kdo to dělají před volbami.
Proboha!
DámskýDeník.cz|
VědaŽivě.cz|
In-lifestyle.cz|
adbz.cz|
Magazín - Aktuálně.cz|
Žena.cz|
Chalupáři-Zahrádkáři|