Narodila se v roce 1841 v Bourges do bohaté a vážené rodiny vysoce postaveného úředníka. Rodiče kladli velký důraz na kvalitní a všestranné vzdělání. Mimo jiné jí dopřávali i hodiny klavíru a malování. Berthe v sobě brzy objevila výtvarný talent , a tak se rozhodla, že se stane malířkou. Dříve se uvádělo, že nadání snad zdědila od svého prastrýce, slavného rokokového malíře Jean-Honoré Fragonarda. Stát se malířkou bylo neobvyklé, ba přímo troufalé pro dceru z dobré rodiny! Měla ale štěstí. Rodina jí to nerozmlouvala, ba dokonce ji v tom podporovala.
Foto: http://www.ibiblio.org/wm/paint/auth/morisot/, Public domain, via Wikimedia Commons
Snadné to ale ani tak neměla. V jejím odhodlání ji nezastavily ani zastaralé společenské konvence (žena malířkou!?), ale ani dívkám zapovězené studium na Académie des Beaux-Arts . Seznámila se s malířem Camillem Corotem , který ji ochotně zasvětil do tajů malování. Nejenže studovala pod jeho vedením, ale byl to on, kdo jí otevřel cestu do společnosti mladých umělců Paříže druhé poloviny 19. století. Mohla si přát lepší školu?
Foto: Berthe Morisot, Public domain, via Wikimedia Commons
Také u Berthiny starší sestry Edmy se projevilo výtvarné nadání. Matka jim zaplatila společného učitele kreslení, který je bral do Louvru, kde se učily kreslit kopiemi starých mistrů. I ona se stala žákyní malíře Corota. V roce 1869 se však provdala za námořního důstojníka Pontiliona a odstěhovala za ním do Bretaně. Poté, co se jí narodily děti, začala malování opouštět.
Berthe se brzy začala projevovat jako úspěšná malířka. Svědčí o tom i fakt, že v roce 1864, v pouhých 23 letech, byly dva její obrazy přijaty do Salonu! A kritika je docela vlídně přijala! To se mnohým umělcům nestávalo! Salonu se poté pravidelně zúčastňovala až do roku 1873.
Salon de Paris , tato prestižní událost organizovaná Académie des Beaux-Arts, znamenala pro malíře hodně. Přijetí porotou a posléze společností znamenalo úspěch a zaručený prodej obrazů, naopak odmítnutí často verdikt zavržení a posměch společnosti.
Přijetí obrazů do Salonu však schvalovala komise složená převážně ze zkostnatělých akademiků. Ti určovali, co je dobré a co špatné. Skandál kolem Salonu vypukl v roce 1863, kdy komise odmítla více než 70 procent přihlášených, zejména obrazy mladých nekonvenčních umělců. Po bouřlivé reakci umělců se do hry vložil sám císař Napoleon III., který nařídil, aby odmítnuté obrazy byly vystaveny, ovšem v samostatném prostoru Průmyslového paláce, kde se Salon konal, a aby o jejich kvalitě rozhodli návštěvníci. Ačkoliv se nad obrazy hojně a bouřlivě diskutovalo, většina návštěvníků ovlivněna názorem kritiků z komise nad těmito obrazy vyjadřovala spíše posměšky a pohrdání. Mezi nejznámější a nejskandálnější odmítnutá díla patřila Manetova Snídaně v trávě nebo Whistlerova Dáma v bílém.
Foto: Édouard Manet, Public domain, via Wikimedia Commons
V roce 1868 se Berthe seznámila s malířem Édouardem Manetem . Ten okamžitě rozpoznal její talent a brzy se s nich stali dobří přátelé. Sice se mnozí historikové z jejich korespondence snaží vyčíst něco více, bližší vztah než přátelství je však pouze v rovině spekulací. Ostatně impresionismu byl již ženatý s klavíristkou Suzanne Leenhoffovou. Nicméně… Édouard měl bratra Eugèna .
Foto: Berthe Morisot, Public domain, via Wikimedia Commons
Eugène Manet se v roce 1874 s Berthou oženil. Jaká náhoda! Také se spekulovalo, zda to nebyl sňatek z rozumu – když nemohla mít Édouarda… Nicméně manželé spolu vydrželi celý zbytek života a v roce 1878 se jim narodila dceruška Julie . Eugène se také věnoval malířství, ale nikdy nedosáhl výraznějších úspěchů, tak jako jeho bratr Édouard nebo jeho žena Berthe. Svou ženu však celý život podporoval a stál jí po boku.
I když bývá Berthe často považována za žákyni a pokračovatelku Édouarda Maneta, je prokázáno, že se ovlivňovali navzájem. On ji vedl ke zdokonalování malířských technik, zatímco Berthe Maneta ovlivňovala svým pojetím a kompozicí maleb. Také ho přesvědčila k malování v plein-airu, což ji naučil Camille Corot a další zastánci tzv. barbizonské školy .
Manet i Berthe brzy směřovali k novému hnutí – impresionismu , jehož mnozí představitelé patřili k těm, co byli akademiky v Salonu odmítnuti. Berthe organizovala setkávání těchto umělců ve svém domě, kde se o všem vášnivě diskutovalo. Impresionisté se v roce 1874 rozhodli si uspořádat vlastní výstavu. K jejímu uspořádání jim nabídl - a to zcela zdarma - svůj ateliér věhlasný pařížský fotograf Nadar . Bylo tu vystaveno na 170 děl od třicítky malířů, mezi nimiž nechyběli Paul Cézanne, Edgar Degas, Claude Monet, Camille Pissarro, Pierre-Auguste Renoir, Alfred Sisley a další. Samá esa!
Foto: Berthe Morisot, Public domain, via Wikimedia Commons
Na první výstavě impresionistů Berthe vystavila svých dvanáct obrazů. Od té doby přestala nabízet práce pro oficiální Salon a vystavovala pravidelně jen s impresionisty – tedy kromě roku 1878, kdy se jí narodila dcera. „velkých dam impresionismu“ spolu s Mary Cassattovou a Marie Bracquemondovou, jak se o nich vyjádřil uznávaný kritik a znalec impresionismu Gustave Geffroy.
Foto: Berthe Morisot, Public domain, via Wikimedia Commons
Svého manžela, který zemřel v roce 1891, přežila Berthe o pouhé čtyři roky. Zemřela v roce 1895 na zápal plic, když se starala o nemocnou dcerku, kterou postihla tatáž choroba. Julie se tak stala po smrti rodičů ve svých 16 letech oboustranným sirotkem. Často ji můžeme vidět na obrazech své matky i strýce Édouarda, ale i jiných malířů. Nejznámější je její portrét od Augusta Renoira Dívka s kočkou . Později se také Julie pokoušela o malování, dále se věnovala sběratelství umění a psaní. Po obědě za unikátní cenu 10,9 milionů dolarů, stal se v té době nejdražším obrazem světa od ženy-malířky. Tato rekordní částka byla od té doby samozřejmě překonána, přesto se ale nadále drží v první desítce nejdražších obrazů žen-malířek.
VIDEO
Zdroj info: Roe Sue: Impressionisté: soukromé životy, Praha 2012, Hodge Susi: Stručný příběh žen v umění, Praha 2021, Wikipedie-fr.
Související články 
Žena-in.cz
HN.cz|
Magazín - Aktuálně.cz|
Život cestovatele|