Ferrari vyrobené z teplé vlny působí úsměvně, a přesto existuje. Dokonce byste mohli narazit i na vůz, který vypadá jako poskládaný z kostek cukru. Jde o umělecká díla, která zkoumají, čím by auta mohla být. Jenže pokusy s materiály se nevyhnuly ani těm funkčním modelům.
Do naší paměti se jistě zapsalo již výše zmíněné pletené Ferrari, které vytvořila jedna britská umělkyně. Nechtěla však, aby jezdilo po silnici, ale poukazovala jím na střet ženského a mužského světa. Jenže historie nám ukazuje i to, že hranice mezi uměním a excentricitou některých vývojářů je velmi tenká. Vděčíme jim tak minimálně za velmi zajímavé příběhy.
Dřevo je důkazem, že se z nutnosti může stát luxus I když si už dnes dřevo s automobily příliš nespojujeme, měli bychom pamatovat na to, že dřevo bylo už u zrodu automobilismu . Na začátku přeci jen byly karoserie upravenými kočáry. Když pak nastoupila ocel, vypadalo to, že dřevo zmizí. Historie nám však ukazuje opak.
Původní vozy přece byly ze dřeva. Zdroj: adolf martinez sola / Shutterstock Dřevo se dostalo zpět do popředí zájmu v první polovině 20. století. Tehdy se v Americe zrodil fenomén aut se dřevěnou zádí. Ty se označovaly jako „Woodies“. Během 2. světové války byla strategickou surovinou ocel, takže dřevo se při výrobě aut změnilo v nutnost.
Čtěte také : Historie klíčků od auta: Od těch klasických se posouváme k aplikacím a otiskům prstů
Po konci války se situace zase obrátila. Ocel byla běžně dostupná a ceny za ruční zpracování dřeva byly příliš vysoké. Z „Woodies“ se tak postupně stával symbol luxusu, který si mohli dovolit jen někteří. Drahý totiž nebyl jen samotný nákup, ale i údržba. Nakonec byly u většiny modelů dřevěné části nahrazeny.
Jsou tu však značky, které dřevo vrací zpátky do hry. Třeba britská značka Morgan nabízí rám z jasanového dřeva. Ten je srdcem auta, protože je lehký, pružný a skvěle tlumí vibrace.
Dřevo využívá i zakázkový Rolls Royce. U něj je z ušlechtilého dřeva celá zadní paluba. Ta slouží nejen jako ukázka řemesla, ale je i důležitým aerodynamickým prvkem. Dřevo se tak z nouzového materiálu během století stalo puncem luxusu.
Hranatá kola mohou fungovat, ale jen někde Už v animovaných filmech nám přišla hranatá kola úsměvná. Někdo je považuje za absurdní, ale víte, že se to zkoušelo v praxi? V pořadu Bořičí mýtů to zkusili na asfaltu i v terénu. Na asfaltu to samozřejmě byla katastrofa, ale v hliněném terénu hranatá kola překvapila. Hrany, respektive rohy kol, se totiž do terénu pěkně zakusovaly a poskytly trakci tam, kde se kulatá kola mohou protáčet.
Čtěte také : Záměrně ošklivá auta: Funkčnost někdy vítězí nad líbivým designem
Poučením z tohoto testu je tedy skutečnost, že inovace mohou mít různou i absurdní povahu. Problémem však nemusí být nápad, ale spíše to, kde je využit.
Znovuzrození páry, které se nakonec nekonalo Parní vozy patří bezesporu k počátkům automobilismu. Chvíli dokonce soutěžily s vozy benzínovými. Není divu, parní automobily byly tiché a silné. Nakonec však svůj boj prohrály, protože jejich samotný provoz nebyl zrovna pohodlný. Jenom pouhé startování mohlo trvat i půl hodiny. Dlouhé roky se pak zdálo, že pára řekla své poslední slovo.
Ale pak přišla 70. léta a ropná krize. V této době ceny benzínu raketově rostly. Svět tak začal hledat alternativu a pára dostala druhou šanci. Vývojáři si uvědomili i skutečnost, že je mnohem čistší a spalovat je možné cokoli. Velké automobilky investovaly miliony do vývoje moderních parních vozů, jenže revoluce se nekonala.
Proč tomu tak bylo? Vlastně kvůli stejné krizi, která ji vyvolala. Automobilky byly pod obrovským tlakem, aby vyvinuly levnější a efektivnější spalovací motory. To je vyšlo levněji než najít řešení na problémy s párou. Parní automobily tak šly k ledu podruhé.
Jsou auta z netradičních materiálů jen uměním? V ideálním případě by mělo jít o kombinaci obojího. Je pravda, že takový Lexus Origami Car byl vždy jen uměním a skvělým marketingovým tahem, i když se jednalo o funkční repliku. Právě tento počin nám však ukázal, že na začátku jde často především o umění než posouvání hranic.
I když se může zdát, že jsou tyto experimenty jen slepými uličkami. Neměli bychom zapomínat, že nám udělily cenné lekce. Otestovali totiž nové materiály a myšlenky. Navíc nám ukázaly, že i ty nejbláznivější nápady zanechávají ozvěnu, která se možná jednou promítne do smysluplných inovací.
Zdroje: novinky.cz , portalridice