Přechodná syrská vláda na jaře slíbila, že jednou z jejích priorit bude vypořádání se s proponenty bývalého režimu Bašára Asada. A zdá se, že sliby v tomto ohledu plní. Jen za poslední měsíc zatkla tři muže, kteří byli úzce spjati s bývalým režimem.
Nejvýše postaveným je v tomto ohledu generálmajor Akram Salúm al-Abduláh, kterého zatkla protiteroristická jednotka minulý týden v Damašku. Podle ministerstva vnitra je jako bývalý velitel vojenské policie přímo zodpovědný za popravy lidí, které Asad věznil a týral v nechvalně proslulé věznici Sajdnájá.
Po generálmajorovi al-Abduláhovi pátraly syrské bezpečnostní složky dlouho. Podle zprávy, kterou k jeho zadržení vydalo syrské ministerstvo vnitra, šlo o „pečlivě připravenou operaci,“ která zahrnovala nepřetržité sledování bývalého velitele vojenské policie.
Tuto funkci zastával na Asadově ministerstvu obrany v letech 2014–2015, předtím ale vykonával v rámci bezpečnostního aparátu režimu další funkce.
Syrian authorities say they have arrested Akram Salloum al-Abdullah, a former military official accused of executing detainees at the infamous Saydnaya prison during the rule of former president Bashar al-Assad.
The Syrian interior ministry said al-Abdullah was “implicated in… pic.twitter.com/vxmXIkDoZ1
— Al Arabiya English (@AlArabiya_Eng) October 22, 2025
Ministerstvo vnitra k Abduláhově zadržení uvedlo, že jejich předběžná vyšetřování ukázala, že generál přímo dohlížel na popravy lidí držených ve vojenské věznici Sajdnájá. Řada z těchto poprav byla vykonána, aniž by s obviněnými proběhlo soudní řízení.
Sledování „popravčích“
Začátkem tohoto roku se na sociálních sítích šířil neověřený dokument z dubna 2014, jehož pisatelem měl být právě generálmajor al-Abduláh. Ten z pozice velitele vojenské policie v dokumentu žádal ministerstvo obrany, aby ve věznici Sajdnájá zřídilo „chladicí“ místnost, kde by se dalo skladovat až 50 mrtvých těl.
Jako „překážku“ pro transport těl do nemocničních márnic uvedl zápach mrtvol. Požadavek byl adresován generálovi Alí Abduláhovi Ajúbovi, tehdejšímu náčelníkovi štábu armády a ozbrojených sil.
Ministerstvo vnitra nasadilo na jaře na bývalého generála „pátrací tým“, který ho vysledoval v Damašku a na základě postupně shromážděných obvinění minulou středu zadržel. Podle zprávy ministerstva by měl být al-Abduláh postaven před soud.
- من الوثائق التي وجدت في صيدنايا
"سجن صيدنايا بحاجة إلى غرفة تبريد تتسع لحوالي 50 جثة، وذلك لحفظ جثث "المتوفين" داخل السجن، لأن رائحة الجثث أثناء نقلها غير مقبولة أبداً." pic.twitter.com/lxSGHRzR4v
— مُضَر | Modar (@ivarmm) April 13, 2025
Ve věznici Sajdnája, které se kvůli mimořádně vysokému počtu popravených vězňů a tisíců dalších držených v nelidských podmínkách přezdívalo „Asadova jatka“, sloužil i další zatčený proponent Asadova režimu. Hasan Mari Hassan al-Hussein pracoval v Sajdnáji jako vězeňský dozorce. Protiteroristická jednotka ho zadržela koncem září v provincii Aleppo.
Podle ministerstvo vnitra se al-Hussein podílel na fyzickém mučení vězňů. Těla těch, kteří ho nepřežili, pak pomáhal odvážet na neznámá místa. Měl se účastnit i „polních poprav“ zadržovaných osob.
Třetím zatčeným je pak bratranec samotného syrského diktátora – Namir Badí al-Asad, který byl zadržen v Latákii. Namir Asad je společně s bratrem Wassimem a několika dalšími společníky obviněn z vraždy, pokusu o únos a využívání vlivu rodiny k vedení sítí spojených s vydíráním, pašováním drog a dalšími kriminálními operacemi.
Zatím není jasné, kdy a za jakých podmínek s těmito třemi prominenty bývalého režimu proběhne soud. Ministerstvo vnitra ale uvedlo, že všichni tři muži budou justici předáni.
Třicet tisíc mrtvých
Řada nezvěstných skončila ve věznici Sajdnája, která byla založena v roce 1987 asi
30 kilometrů severně od Damašku a fungovala pod syrským ministerstvem obrany. Podle dostupných dokumentů z let 2011 až 2021 bylo v Sajdnáji vězněno na 40 tisíc lidí. Velká část z nich byla kritiky nebo odpůrci režimu včetně novinářů, humanitárních pracovníků nebo studentů. Podle zprávy OSN z roku 2024 byli mnozí uvězněni bez řádného procesu a jejich osudy jsou tudíž těžko dohledatelné. Vězni byli drženi v nelidských podmínkách, mučeni a popravováni bez soudních rozhodnutí. Počet umučených nebo popravených vězňů se podle odborníků pohybuje kolem 30 tisíc. Když byla v prosinci loňského roku věznice osvobozena, živých ji opustilo pouhých 3500 vězňů, mezi kterými byly i ženy a děti.
Asadovo temné dědictví
Podle Komise pro pohřešované osoby, kterou v Sýrii v květnu ustavila nová přechodná vláda, mohlo za vlády rodiny Asadů beze stopy zmizet až 300 tisíc lidí. Šéf Komise Muhamed Reda Jalkhi řekl koncem léta novinářům:
„Naše odhady počtu pohřešovaných se pohybují mezi 120 tisíci a 300 tisíci lidmi, ale může to být i víc.“
Vláda ustavila tým, který hledá a odkrývá masové hroby. Za deset měsíců od pádu Asadova režimu jich zatím bylo alokováno kolem třiašedesáti, jisté ale je, že to není konečné číslo. Navíc popravy páchal během války v mnoha částech Sýrie i tzv. Islámský stát.
Komise pro pohřešované osoby teď podle Muhameda Redy Jalkhiho pracuje na zřízení databanky pro pohřešované osoby. Prozatímní prezident Ahmad Šará, který má sám džihádistickou minulost, opakovaně uvedl, že odhalení masových hrobů, pátrání po pohřešovaných obětech Asadova režimu a potrestání viníků, jsou jednou ze syrských národních priorit.
Mnoho prominentů Asadova režimu, včetně samotného bývalého prezidenta a jeho rodiny, je ale na útěku. Bašár Asad s rodinou nalezl útočiště v Rusku, kde získal azyl.
Ahmad Šará Moskvu navštívil v polovině října a podle syrských zákulisních zdrojů měl během jednání s ruským protějškem Vladimirem Putinem vznést otázku možného vydání Bašára Asada do rukou spravedlnosti, není ale jasné, jaké odpovědi se mu dostalo.
Usuzovat se dá pouze z krátké reakce ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který novinářům řekl, že Rusko poskytlo Asadovi azyl, protože on a jeho rodina „čelili riziku fyzické likvidace“.
Šará chce s Ruskem udržet dobré vztahy, navzdory tomu, že právě díky mohutné podpoře Moskvy se Asadův režim držel u moci a on proti oběma jako vůdce džihádistických povstalců bojoval.
Podle závěrů společného jednání by mělo Rusko pomoct Syřanům s opravou poškozené energetické a dopravní infrastruktury, přičemž Moskva by měla mít nadále přístup k námořnímu přístavu Tartús, který během syrské války vybudovala na syrském pobřeží Středozemního moře, stejně jako k nedaleké vojenské letecké základně Hmímím.
Ahmed Šará se snaží situaci v Sýrii stabilizovat nejen zevnitř, ale i intenzivním vyjednáváním se zahraničím. Zatím dosáhl zrušení či pozastavení amerických a evropských sankcí. Země čelí mnoha výzvám, především jak nastartovat ekonomiku a obnovu válkou zdecimované infrastruktury.
Panují i bezpečnostní výzvy, protože dva regiony (Kurdy ovládaný severovýchod země a jihosyrskou provincii Suvajda obývanou převážně drúzskou menšinou) nemá vláda stále pod kontrolou.
To se odrazilo i ve výsledcích parlamentních voleb, které se v zemi konaly začátkem října. Zástupci těchto regionů v parlamentu budou chybět. V nepřímých volbách bylo do syrského 210členného parlamentu „vybráno“ 119 poslanců, které navrhly regionální výbory, 70 poslanců pak vybral samotný prezident.
Ačkoliv byly volby kritizovány jako nedemokratické, v současném stavu to byla jediná možnost, jak mohl Ahmed Šará podpořit legitimitu své vlády. V Sýrii zatím nefungují politické strany a mnoho „voličů“ stále pobývá v důsledku války za hranicemi země, tudíž by se k volbám nedostavili. Ahmed Šará slíbil regulérní volby uspořádat do pěti let.
HlídacíPes.org
Techzpravy.cz|
FAJNTIP.cz|
MotoGuru|
Zprávy - Aktuálně.cz|
GrapesMag|
VIP show|
KINOTIP2.cz|
Náš REGION|
ReadZone|
NESPECHEJ.cz|