Na internetu se to hemží debatami typu „co byste nikdy nesnědli“ a česká jídla v nich bohužel mají svoje pevné místo. Přitom nejde o žádné experimenty, spíš o klasiku, která pro nás znamená kus tradice a často i nostalgii . Jenže cizinci v ní vidí kulinářské peklo a neváhají to říct nahlas.
Maso, co vypadá jako z pitevny Na fórech se objevují komentáře typu, že ovar připomíná kus nemocné tkáně . Ovar s křenem a hořčicí je pro Čechy symbolem zabijačky a zimních hostin . Jenže pro člověka, který není zvyklý na velké kusy vařeného masa, je to prý něco, co by „nestrávila ani slepice“ . Přitom právě ovar bývá pro nás symbolem pohody – talíř masa, sklenice piva a rodinná atmosféra. To, co někdo považuje za horor , je tady v Česku zkrátka součástí tradice .
Tlačenka dle cizinců vypadá jako jídlo z hororu. Foto: Shutterstock Jídlo s vlastním fanklubem Pokud se v diskuzích objeví slovo tlačenka , reakce jsou okamžité. Někteří ji označují za gastronomický zločin , jiní s nadsázkou tvrdí, že připomíná pokrm z hororu Saw . Směs masa, kůže a koření v průhledném rosolu opravdu působí nezvykle, zvlášť pro někoho, kdo zná jen šunku na plátky.
Čtěte také Kartářka měla mrazení v zádech: Takové karty ještě nikdy neviděla. Výklad se týká těchto 3 znamení
Jenže Češi to vidí úplně jinak. Pro někoho je tlačenka synonymem hospodského pohoštění , pro jiného chutí dětství u dědečka na vesnici. Ať už ji milujete, nebo nesnášíte , málokteré jídlo vyvolá tak rozdílné reakce.
Vánoční poklad i záhada A pak je tu kuba . Jídlo, které má v Česku dlouhou historii a patří k vánočním tradicím . Jenže když ho cizinec poprvé uvidí, většinou se zarazí. Na zahraničních fórech zaznělo, že to vypadá jako směs hlíny a pilin . Přitom jde o jídlo z krup, hub a česneku, jednoduché, ale s výraznou chutí. Češi si ho spojují s Vánoci , s rodinným stolem a se vzpomínkou na časy, kdy nebylo tolik možností. Co jiní považují za podivnou kaši, pro nás má silnou symboliku a chuť, která se předává z generace na generaci.
Čtěte také Největší retro hrůza, kterou Češi milují. V mnoha obývácích straší dodnes. Designéři z ní chytají infarkt
Kulinářské peklo, nebo poklad? Na internetu by se o české kuchyni dalo najít hodně ostrých slov, od „nestrávila by to ani slepice “ po „největší blaf v Evropě “. Jenže právě v tom je kouzlo gastronomie, co je pro jednoho tabu , je pro druhého pochoutka . A česká jídla, která cizinci často nechápou, pro nás představují víc než jen pokrm, jsou to vzpomínky, tradice a kus identity .
Česká kuchyně není ale výjimka. Obdobné speciality, které cizinci považují za nejedlé, mají i jinde: Skotové haggis z vnitřností, Francouzi šneky , Islanďané nechvalně proslulého žraloka hákarl . A v Asii? Tam se běžně podává například kuřecí noha , kachní embryo balut nebo různé fermentované ryby , které by Evropan mnohdy ani neochutnal. I tady platí, že co jeden národ považuje za pochoutku, druhý označí za kulinářské peklo .
Pro nás symbolika a tradice, pro jiné zvláštní směs. Foto: Shutterstock Chuť, která spojuje Nakonec se ukazuje, že každý národ má své zvláštnosti, něco, čemu se jinde vysmějí nebo co odmítnou, doma ale patří k rodinným stolům a vzpomínkám. Česká jídla, která cizincům připadají nejedlá, jsou pro nás symbolem pohody, tradice a dětství . Stejně jako my kroutíme hlavou nad kuřecí nohou z Asie nebo islandským žralokem, oni nechápou tlačenku nebo ovar.
A možná je to dobře. Právě tyto rozdíly totiž dělají svět chutí pestrý a barevný . Místo abychom se nad cizími talíři smáli, můžeme se učit otevřenosti, a třeba i odvaze zkusit něco nového. Protože jídlo není jen otázkou chuti, ale i příběhu a identity , která nás spojuje víc, než si myslíme.