Bulteriér je sebevědomý, tvrdohlavý a má pořádnou sílu — ale uvnitř je to neuvěřitelně kontaktní, citově navázané stvoření, které chce být se svou rodinou, pokud možno pořád. Připomíná věčné dítě v psím těle: mazlivé, hravé, láskyplné… a občas trochu destruktivní.
Foto: Shutterstock
Vzhled: nepřehlédnutelný zápasník s klabonosem
Kdo někdy viděl bulteriéra, ten si ho už nesplete. Hlava má jedinečný vejčitý tvar bez stopu (tzv. klabonos) – linie čenichu se ladně stáčí dolů a temeno mezi ušima je téměř ploché. Oči jsou úzké, trojúhelníkové, tmavé a posazené šikmo, což dává psu výraz pozorného rváčka, který přesně ví, co se kolem něj děje. Uši jsou malé, tenké, nasazené blízko u sebe a mají stát vzpřímeně.
Tělo bulteriéra je nízké, široké a plné síly. Hrudník je hluboký, krk silný a klenutý, záď pevná a osvalená, ocas krátký a nízko nasazený. Tenhle pes je fyzicky stavěný na výkon: krátké, robustní tělo, silné kosti na končetinách, kompaktní tlapy. Pohyb bývá překvapivě lehký a pružný – žádné neohrabané převalování, ale krok psa, který umí vyrazit, zabrat a ohlídat si kus terénu.
Srst je krátká, hladká, přilehlá a na dotek spíš drsnější. V zimě se u části jedinců objeví jemná podsada. Zbarvení je velmi pestré: čistě bílá, žíhaná, černá, červená, plavá nebo trikolorní. Jediné, co standard opravdu nechce, jsou modré a játrové odstíny.
Výška v kohoutku se obvykle pohybuje kolem 50–56 cm. Váha psů bývá zhruba 26–35 kg, feny mívají přibližně 22–30 kg. Plemeno oficiálně nemá pevně daný limit výšky ani hmotnosti; důležitý je celkový dojem síly a vyváženosti.
Anglický bulteriér se běžně dožívá asi 11–14 let.
Mini nebo „plná velikost“? Bulteriér existuje i jako miniaturní varianta, která má stejné povahové rysy, jen je kompaktnější. Nečekejte ale psa do kabelky– i „mini“ je pořád kus osobnosti. Výběr mezi standardní a mini verzí je spíš o tvém životním prostoru a o tom, jak velkého psa fyzicky zvládnete.
Bullteriér a miniaturní bullteriér
Foto: Pleple2000, CC BY-SA 3.0 , via Wikimedia Commons
Historie plemene: od arény k rodině
Historie bulteriéra není zrovna žádný med. V 18. a 19. století byly v Anglii běžné kruté zápasy zvířat: psi proti býkům, medvědům a později psí zápasy mezi sebou. Roku 1835 byly tyto „zábavy“ oficiálně zakázané, ale poptávka po silných, tvrdých psech nezmizela. Chovatelé proto začali cíleně kombinovat svalnatou sílu buldoka (odolnost, široká hlava, pevný stisk) s rychlostí, výdrží a ostrostí teriérů. Výsledkem byl typ bull and terrier – drsný, houževnatý pes, předek dnešního bulteriéra.
Zlom přišel kolem poloviny 19. století. Chovatel James Hinks začal z těchto psů cíleně tvořit plemeno, které nebude jen funkční „stroj na boj“, ale i pohledný společenský pes s jednotným typem postavy. První bulteriéři „nového typu“ se objevili na výstavě v Birminghamu v roce 1862. Už v roce 1887 vznikl Bull Terrier Club. Od té chvíle už bulteriér nebyl jen nástroj. Byl to styl.
Foto: Shutterstock
Hinks také výrazně prosazoval čistě bílé jedince, kterým se začalo říkat „bílí kavalíři“. Barevné formy byly dlouho v pozadí, ale nakonec se do chovu plnohodnotně vrátily – dnes jsou standardní a žádané stejně jako bílá.
Další zásadní věc byla uši. Dřív se u bulteriérů kupírovaly ušní boltce, aby stály. Později to bylo zakázáno, takže chovatelé začali šlechtit psy s přirozeně malýma, tenkýma, vzpřímenýma ušima. Současná typická hlava s malými špičatými oušky je tedy výsledkem selekce, ne chirurgického zákroku.
A tak se z bojovníka stává rodinný pes. Dnešní bulteriér si nese neústupnost, odvahu a fyzickou odolnost svých předků, ale už není pes do arény. Je to pes do rodiny, která chápe, co má doma.
Povaha: klaun, bodyguard a paličák v jednom
Anglický bulteriér je intenzivní pes. Ne trochu hravý. Ne trochu tvrdohlavý. Všechno naplno.
Je oddaný, věrný a nejspokojenější je tam, kde jste vy. Není to pes, který má být „na zahradě a hlídat barák“. Je to pes, který má být s rodinou na gauči, na výletě, v autě, v kuchyni, prostě všude.
K cizím lidem a cizím psům bývá spíš rezervovaný než automaticky přátelský. Není přirozeně zlý nebo nebezpečný, ale je hrdý a dominantní. Pokud na něj jiný pes opravdu útočí, necouvne. Soužití dvou dospělých bulteriérů stejného pohlaví v jedné domácnosti často vyžaduje opravdu zkušeného člověka.
S dětmi bývá překvapivě něžný a tolerantní. Často se říká, že „bulteriér toho hodně vydrží“ – a to platí i u neohrabané dětské lásky. Rád se zapojí do her, rád chrání „své děti“, rád je má nablízku. Ale pozor: je to silný, těžký pes. Malé dítě může převalit čistě nadšením.
A co hlídání? Tady přichází překvapení. Bulteriér často není přehnaně ostrý hlídač pozemku. Lidi má většinou rád. Zpravidla zareaguje štěkotem, upozorní, že „něco se děje“, ale nepatří mezi psy, kteří automaticky jdou po každém vetřelci. Ovšem pokud má pocit, že ty nebo jeho rodina jste v reálném ohrožení, přepíná okamžitě do módu bodyguarda.
Foto: Shutterstock
Energie a potřeba vybití
Tohle plemeno není dekorace do obýváku. Anglický bulteriér je aktivní, fyzicky silný a psychicky náročný pes. Potřebuje pohyb a potřebuje zapojit hlavu.
Když je unavený správným způsobem, mění se v mazlivého povaleče, který rád chrní přilepený k člověku. Unavený bulteriér je absolutní miláček.
Když ale není vybitý, je to kreativní ničitel. Nuda = destrukce. Bulteriér se začne „starat“ o tvůj interiér po svém. Má silné čelisti a vysokou vytrvalost, takže žádné „tohle nerozkouše“ raději neříkejte nahlas.
Potřebuje nejen běhání, tahání, bull sporty a dlouhé procházky, ale i disciplínu typu „sedni, drž, pusť, ke mně“. Jeho energie se musí řídit, ne umlčet.
Foto: Shutterstock
Výchova a výcvik: laskavá důslednost bez kompromisů
Tady vznikají předsudky o „nebezpečném plemeni“.
Bulteriér není pes pro každého. Není to pes „na zkoušku“. Potřebuje člověka, který je klidný, pevný a důsledný. Ne hrubý, ale jasný. Tvrdé fyzické tresty a řev z něj neudělají poslušného psa, ale vzdorovité, vnitřně zatvrzelé zvíře.
Všechno začíná hned od příchodu štěněte domů. Co dovolíte první týden, to s vámi bude dalších 10 a více let. Žádné „to se odnaučí později“. U bulteriéra „později“ často neexistuje.
Klíčové oblasti výchovy: socializace (lidi, psi, ruch města, cestování); naučit přivolání; naučit klid na vodítku; postupně učit samostatnému pobytu doma, protože má tendenci fixovat se na rodinu skoro až závisle. Pokud se fixuje moc a vy pak odejdete na 8 hodin, je to recept na separační úzkost a rozžvýkaný byt.
Z hlediska zdraví a manipulace je potřeba psa už od mala zvykat na čištění očí (mívají ospalky), čištění uší, stříhání drápků, koukání do tlamy.
Bulteriér bývá velký jedlík. Pamlsky jsou skvělý motivační nástroj. Fungují líp než rozkaz.
Foto: Shutterstock
Péče a život s bulteriérem
Srst je jednoduchá na údržbu – krátká, hladká, bez složitého rozčesávání. Stačí jednou týdně přejet gumovým kartáčem nebo rukavicí, v línání trochu častěji. Koupat jen když je potřeba a ideálně šetrným šamponem, protože bulteriéři mívají citlivější kůži.
Co se týče bydlení, bulteriér zvládne dům se zahradou (ideálně s přístupem dovnitř), ale zvládne i byt. Podmínkou ale je: čas, přítomnost, vybití energie. Pokud bude dlouho sám a bez aktivity, psychicky strádá a začne si „řešit program“ po svém (např. rekonstrukcí vašeho nábytku).
Není to pes na celoroční pobyt venku. Má krátkou srst, minimální podkožní tuk a hlavně extrémní citovou vazbu na svou rodinu. V zimě venku mrzne, v dlouhodobé samotě vadne psychicky.
Pro budoucího majitele…
Anglický bulteriér je silný, aktivní, kontaktní pes, který potřebuje člověka – ne jen adresu. Je to pes s historií bojovníka, tělem atleta a srdcem rodinného parťáka. Je skvělou volbou pro aktivní, důsledné a empatické lidi, kteří chtějí psa jako plnohodnotného člena domácnosti.
Není to ideální pes pro někoho, kdo hledá „klidného hlídače na zahradu“ nebo mazlíka, kterého zvládne vychovat úplný začátečník bez trpělivosti.
Zajímavosti
- Ikonická hlava. Ten vejčitý profil s klabonosem je pro bulteriéra tak typický, že ho pozná i laik. V psím světě je to unikát.
- „Dítě ve psím těle.“ Chovatelé často říkají, že bulteriér nikdy úplně nedospěje. Zůstává hravý, mazlivý a komediantský po celý život.
- Miluje lidi víc než teritorium. Většinou to není ostrý hlídač pozemku, i když vypadá drsně. Ale pokud vyhodnotí, že jeho rodina je v ohrožení, neváhá se postavit komukoli.
- Tvrdohlavost není vada, ale povahový rys. Byl vyšlechtěn tak, aby se nikdy nevzdal. Stejné nastavení si nese dodnes: je odvážný, neústupný a psychicky stabilní.
- Unavený bulteriér = nejhodnější bulteriér. Když dostane pohyb a pozornost, mění se z malého tanku v nejmazlivějšího gaučového tvora na světě.
Zdroj: Autorka, KLUB ANGLICKÉHO BULL TERRIERA
Související články
Žena-in.cz
Zprávy - Aktuálně.cz|
Techzpravy.cz|
Žena.cz|
KINOTIP2.cz|
NESPECHEJ.cz|
FAJNTIP.cz|
Kód Enigma|
Náš REGION|