5 starých vtipů, kterými se bavili lidé ve středověku. Připadají vám zábavné i dnes? Čtvrtý je obzvláště podivný

4 min

Sdílet

Lidé se smáli odjakživa. Už ve starověku v Sumeru, Egyptě nebo v Řecku byl humor součástí života. Smích lidem pomáhal přežít těžké časy, zesměšnit mocné i vyrovnat se s každodenními starostmi. Dnes nám tehdejší vtipy můžou připadat kruté, podivné, nebo dokonce nechutné, ale právě to z nich dělá zajímavé svědectví doby. Ukazují nám, co tehdy lidé považovali za zábavné.

Vtipy mají své místo v každé době.

Zdroj: Pravda24

Připravili jsme pro vás pět starých anekdot, které se opravdu dochovaly v textech minulosti. U každé je i vysvětlení, proč byly vtipné tehdy a proč nám dnes přijdou spíš zvláštní.

1. Konzultace u lékaře

Ze 4. století pochází příklad černého humoru: Jeden muž si stěžoval doktorovi: „Pane profesore, já si nemůžu lehnout ani vstát, nemůžu si ani sednout.“ Lékař mu odpověděl: „Pak vám nezbývá než se oběsit.“

Čtěte také: Hádanka: Tipněte, kolik skutečně měřil Napoleon. Pozor, je to chyták. Napálí se i leckterý učitel dějepisu

Pro dnešní publikum je to šokující a necitlivé. Tehdy se ale lidé bavili právě extrémními a nečekanými odpověďmi. Lékaři byli vnímáni jako vzdělaní lidé s mocí rozhodovat o životě, a proto byla jejich cynická poznámka pro posluchače ještě údernější. Smích měl v tomto případě sloužit jako ventil strachu z nemocí a smrti.

2. Student a koupání

Antická sbírka řeckých vtipů Filogelos obsahuje krátkou historku o studentovi. Ten se šel koupat, málem se utopil a přísahal, že už nikdy do vody nevleze, dokud se nenaučí plavat.

Čtěte také: Vědci už ví, jak to bylo s „krutým“ Krysařem s z Hameln. Ztracené děti nezabil, ale odvedl do Čech

Dnes by se tomu málokdo zasmál, ale ve starověkém i středověkém prostředí byli studenti častým terčem posměchu. Byli považováni za nepraktické lidi, kteří znají knihy, ale neumí řešit běžné situace. Tento vtip zesměšňuje naivní logiku, která se točí v kruhu – naučit se plavat bez toho, aby člověk vstoupil do vody, je přece nemožné.

3. Vdova na jedno oko

Z období kolem roku 1100 př. n. l. se dochovala historka o ženě, která byla na jedno oko slepá a dvacet let žila se svým mužem. Ten si našel jinou a řekl jí: „Rozvedu se s tebou, protože jsi slepá na jedno oko.“ Žena mu odsekla: „A to jsi na to přišel až po dvaceti letech?“

Vtip stojí na absurditě situace. Publikum mělo pocítit škodolibou radost z toho, že muž, který chtěl hledat výmluvy, byl sám usvědčen z hlouposti. Manželské konflikty byly lidem vždy blízké a humor založený na hádkách muže a ženy se objevuje napříč dějinami – podobně jako dnes v sitcomových scénkách.

4. Beran, ovce a prdy

V 15. století vznikla kniha Facetiae italského humanisty Poggia Braccioliniho, která obsahuje stovky anekdot. Jedna z nich je z dnešního pohledu opravdu bizarní: Manželka pozoruje berana, jak si vybírá ovci. Muž jí vysvětluje, že prý dává přednost těm, které prdí. Žena se rozhodne to zkusit – prdne a muž se s ní pomiluje. Zopakuje to znovu se stejným výsledkem. Když to zkusí potřetí, muž řekne: „Teď už ne, i kdybys vykadila duši.“

Dnešní čtenář spíš zůstane v rozpacích, než aby se zasmál. Ve středověku ale byly tělesné funkce běžným zdrojem humoru. „Prdící vtipy“ patřily k nejoblíbenějším, protože byly srozumitelné všem bez ohledu na vzdělání. Smích měl spojovat lidi a drsná témata se považovala za zábavná právě proto, že bořila tabu.

5. Císař Augustus a dvojník

Z dob starověkého Říma se traduje příhoda o císaři Augustovi. Ten si v davu všiml muže, který mu byl nápadně podobný. Zeptal se ho: „Sloužila vaše matka kdysi v paláci?“ Muž pohotově odpověděl: „Ne, Vaše Výsosti, ale můj otec ano.“ Lidé se smáli, ale císař vtipálka nechal popravit.

Na první pohled je to krutý konec. Tehdy ale šlo o ukázku toho, jak daleko sahaly hranice odvahy a jaký trest mohl následovat za drzost vůči mocnému vládci. Lidé se smáli nejen samotné slovní hříčce, ale i paradoxu – muž měl odvahu udělat si legraci z císaře, i když riskoval život.

Středověké a starověké vtipy nám dnes mohou připadat zvláštní, drsné nebo příliš jednoduché. Přesto ukazují, že smích byl vždy důležitou součástí lidského života. Humor pomáhal lidem uvolnit napětí, zesměšnit autority nebo překonat strach z nemocí a smrti.

Ať už šlo o černý humor lékaře, naivní logiku studentů, manželské spory, prdící historky, nebo slovní hříčky namířené na vládce, vždy šlo o to samé – pobavit ostatní. A i když se dnes možná nezasmějeme nahlas, můžeme v těchto starých anekdotách vidět společného jmenovatele: touhu lidí po radosti a sdíleném smíchu, která přetrvává dodnes.