CENTRUM.CZ > Žena-in.cz > 30. 1. 2025, 13:00

Zdeněk Pohlreich: Své chyby z mládí si připomínám v autě každý den

Sdílet

Šéfkuchař, který se proslavil svým ostrým jazykem a neomalenou, nýbrž v mnoha případech oprávněnou kritikou, se vrací zpět na obrazovky. Zdeněk Pohlreich se v roce 2018 rozhodl opustit projekt Ano, šéfe!, do kterého se letos opět vrací. Vtipkoval, že prý měl dlouhou chvíli a okukoval „konkurenci“.

Zdeněk Pohlreich

Zdroj: Lexus

Máte řidičský průkaz od osmnácti let?
Ano, dělal jsem zkoušky ještě před osmnáctými narozeninami, takže si myslím, že hned 10. dubna, kdy jsem měl narozeniny, jsem si šel pro řidičský průkaz.

Bylo to pro vás snadné? Bylo řízení přirozené, nebo jste občas spletl blinkry se stěrači?
To vůbec ne. Jako většina kluků v té době, tedy ti, kteří měli možnost, jsem už před autoškolou trochu řídit uměl. Naučil jsem se to tak trochu „na černo“ a pak už šlo všechno hladce. Jízdy jsem zvládl bez problémů, až na jednu věc, kterou si připomínám každý den. Protože často jezdím po stejné ulici, kde jsem tehdy dělal zkoušky, na Smíchově, směrem k mostu Legií, který vede k Národnímu divadlu. Tam se často stává, že řidiči, kteří odbočují vlevo, blokují pruh a nejde se dostat doprava. Pamatuji si, jak nám tehdy policista vynadal, že když odbočujeme vlevo z jednosměrky, měli bychom být co nejvíc vlevo. Tahle vzpomínka se mi vrací pokaždé, když jedu do Prahy.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Zdeněk Pohlreich: Češi by se měli naučit kupovat kvalitní a dobré suroviny

Máte při řízení s něčím problém?
Ne, s ničím.

Ani s nízkou rychlostí? Jste spíš závodník?
Ani ne. Myslím, že jezdím relativně rozumně. Neříkám, že vždycky a všude dodržuji povolenou rychlost, ale rozhodně s tím nemám zásadní problém.

Takže vás ještě nikdy nezastavila policie kvůli rychlosti?
Ani ne. Pokutu za rychlost jsem neplatil už ani nepamatuji.

Toužil jste někdy po jiných strojích než po autech?
Motorku mám, takže tohle přání jsem si splnil. Na letadlo jsem moc zbabělý a chudý, takže to nechám být tak, jak to je.

b1909419a69a8-u.jpg.webp
Foto: Lexus

Snažil jste se někdy oslnit ženy nějakým autem nebo jiným vozidlem?
Ne, to opravdu ne. A upřímně řečeno, vozidla, která jsem měl, nebyla nijak oslnivá. A teď už nevypadám oslnivě ani já.

Jakou nejdelší trasu jste kdy odřídil?
Tak asi 11–12 hodin v kuse. Ale jezdit nějak výrazně dál už není bezpečné, protože únava je prevít.

Necháte si mluvit do řízení?
Nerad, jako asi každý. Moje žena občas říká, že jedu zbytečně rychle, nebo mi radí, co mám dělat, ale nemám to moc rád. Na druhou stranu, protože většinu času řídím sám, občas mi vadí, když někdo jede jinak, než bych si představoval. Ale to asi známe všichni.

Takže jste za volantem spíš kliďas, nebo občas klejete?
Ani jedno. Jízda v autě ve mně nevyvolává agresivitu, kterou dnes na silnicích často vidíme.

Moderní auta mají spoustu bezpečnostních technologií, které do řízení „mluví“. Nevadí vám to?
Upřímně řečeno, některé věci už jsou podle mě spíš na obtíž. A když si půjčím auto, občas ani nevím, kde všechny ty asistenty vypnout. Jinak ale doufám, že se nedožiji doby, kdy auta sama nastaví rychlost a já tam budu jen sedět a držet volant „aby se neřeklo“.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Osobnosti vyzývají k pohybu. Vagnerová začala běhat, Polhreich se těší na kolo

Necháte někdy řídit svou ženu? Nebojíte se s ní?
Moje žena řídí své auto, takže ano. A nemám s tím problém, jezdí opatrně a dobře.

Teď trochu k jinému tématu, chystá se nová série Ano, šéfe! Překvapilo vás po těch letech ještě něco?
Překvapením bych to asi nenazval. Natáčíme v restauracích podobného typu jako dříve. Když odtamtud prchám, můj Lexus působí jako balzám na nervy. Dotočili jsme v této sérii stý díl a vlastně všechny cesty jsem absolvoval buď Toyotou, nebo Lexusem. Takže i tahle auta mají na tom formátu svůj malý podíl.

Mohou se diváci těšit na nějaké pozitivní zprávy z restaurací, nebo to bude opět jen samá katastrofa?
Formát Ano, šéfe! je zaměřený na restaurace, které mají problémy. Ale když se podívám na celkovou úroveň gastronomie v Česku, tak si myslím, že jsme udělali obrovský skok dopředu. Českou restaurační scénu čekají velké výzvy, ale rozhodně se nemáme za co stydět. Když to srovnám se zbytkem světa, lidé tady dostávají kvalitní služby za výrazně nižší ceny.

Co vás přimělo vrátit se po téměř sedmi letech k natáčení?
Začal jsem mít dlouhou chvíli… a chtěl jsem se podívat, jestli mi někde nevyrostla "konkurence".