Dívky prožívají emoce často intenzivněji a otevřeněji než chlapci. Už od raného věku bývají citlivější na vztahy, nálady ve svém okolí i vlastní sebepojetí. To je krásné, ale zároveň to znamená, že rodiče se mohou častěji setkat s výbuchy nálad, slzami „z ničeho“ nebo úzkostí, které nejdou snadno vysvětlit ani utěšit. Dívčí svět emocí je hluboký a složitý, a rodič často tápe, jak vlastně pomoci.
Cesta k nezávislosti plná výbuchů
Období dospívání bývá zvlášť turbulentní. Dcery se učí vymezovat, hledají vlastní hlas, zpochybňují autority, a velmi často je tím hlavním „terčem“ jejich hledání právě matka. To, co se navenek může jevit jako chlad, vzdor nebo dokonce nenávist, je většinou jen přirozenou součástí jejich zrání. Uvnitř probíhá proces oddělování se, touha stát se samostatnou osobností, jenže bez životních zkušeností to často působí jako chaos.
Dívky vyrůstají ve světě, kde jsou neustále vystaveny tlakům na vzhled, výkon, chování. Sociální sítě tento tlak znásobují, každá fotka, každé srovnání s ostatními dívkami může ovlivnit jejich sebevědomí. Pokud nemají dostatečnou oporu doma, mohou snadno sklouznout k přehnané sebekritice, úzkostem nebo hledání hodnoty sama sebe v očích ostatních, často včetně chlapců.
Komplikované vztahy mezi dívkami
Zatímco kluci si často vyříkají neshody jednou ranou nebo sportovním zápasem, vztahy mezi dívkami bývají složitější. Jsou plné jemných narážek, výčitek, ticha, sarkasmu a vyloučení. Rodič tu mnohdy jen přihlíží, bezmocný. Dívčí přátelství bývá intenzivní a hluboké, ale i křehké a proměnlivé. A bolest z rozchodu s nejlepší kamarádkou může být hlubší než po rozchodu s prvním klukem.
Puberta přináší dívkám nejen fyzické změny, ale i nejistotu ohledně toho, kdo vlastně jsou. Mění se jim tělo, mění se vztah k sobě samým, a to může být pro mnohé velmi těžké období. Jejich sebehodnota je často jako na houpačce. A zatímco se zvenku mohou tvářit sebejistě, uvnitř často bojují s pochybnostmi a strachem. Dívky často touží po blízkosti, po lásce, po přijetí. Zároveň se ale učí vymezovat, chránit si hranice, hledat vlastní cestu. Tento rozpor, být milována, ale neztratit sama sebe, je jeden z nejtěžších, se kterým se v dospívání potýkají. A rodiče? Ti balancují na tenké hraně mezi ochranou a svobodou.
Rozdíl mezi dcerami a syny
Vychovávat dívky a chlapce je jiné, protože jejich biologické a psychologické rozdíly ovlivňují způsob, jakým vnímají svět, reagují na výchovné podněty a navazují vztahy. Dívky mívají dříve rozvinuté jazykové a emocionální schopnosti, což vyžaduje větší citlivost a empatii při komunikaci, zatímco chlapci často potřebují více struktury, fyzického pohybu a jasných hranic kvůli pomalejšímu zrání některých oblastí mozku. Výchova je těžší právě proto, že rodič musí přizpůsobit svůj přístup nejen pohlaví dítěte, ale i jeho individuálním potřebám, aby podpořil zdravý vývoj, a to vyžaduje neustálé pozorování, trpělivost a ochotu učit se spolu s dítětem.
Co rodičům pomáhá
- Trpělivost a empatie. I když se zdá, že vás dcera odmítá nebo vás „nenávidí“, většinou to myslí jinak, než to vypadá.
- Pevné hranice, ale otevřená náruč. Dívky potřebují vědět, co je správné, ale ještě víc potřebují vědět, že je máte rádi i v jejich nejhorších chvílích.
- Naslouchání bez hodnocení. Často nechtějí radu, chtějí jen, aby je někdo slyšel.
- Sebevědomé vedení. Neuhýbejte před konfliktem. I když s vámi nesouhlasí, ve skutečnosti touží po tom, abyste byli silní a stabilní.
Růst dcery je jako divoká jízda, s výhledy, bouřemi, křikem i tichými chvílemi plnými něhy. Ano, je to často náročnější než výchova syna. Ne proto, že by dívky byly „horší“ nebo „slabší“. Naopak, protože jejich vnitřní svět je složitý, citlivý a hluboký. A stát po jejich boku na cestě k ženství je výzva. Ale také dar.
Zdroje: RK Lawyers, The Guardian,All Pro Dad, Newport Academy, PubMed, NIH, News
Související články