<p>Kniha se jmenuje po Wilfredu Voynichovi, starožitníkovi, který tento rukopis koupil nejspíš v roce 1912. Jakýkoli význam jeho 240 stránek zůstává dodnes naprostou záhadou, ačkoli mnoho lidí tvrdí, <strong>že jeho tajemství už odhalilo</strong>. Už jen spekulace o původu svazku jsou rozsáhlé a nadmíru pestré. Podle některých jde o žert, dle dalších to musí být alchymistický manuál. V neposlední řadě má jít o deník mimozemšťana, který u nás ztroskotal.</p> <h2>Vyzývá učence i amatéry</h2> <p>Zatím však nebyl žádný z údajných úspěchů při dešifrování jasně ověřen. Pokusy o překlad Voynichova rukopisu tak nadále pokračují na akademické i amatérské úrovni. Základních problémů je hned několik. <strong>V první řadě se text nechová podle modelů</strong> odpovídajících jakémukoli známému jazyku. Na základě toho více badatelů naznačilo, že jsou znaky spíše <span>symboly</span>, než písmeny ve smyslu ucelené abecedy. Tedy takové, jak ji normálně chápeme.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="866" height="1024" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/e2f2454a-b9d3-403a-9f47-9ec0e8c33800/public" alt="" class="wp-image-150176" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Voynich manuscript / Creative Commons / CC BY-SA</span></span></figure></div> <p>Potenciální zakódování samotného textu podporuje teorii, že obsah sdělení celé knihy měl zůstat tajemstvím. V roce 2018 proběhla analýza pomocí umělé inteligence. Počítač došel k závěru, že <strong>slova jsou nejspíš hebrejština</strong> a zároveň jsou slova písmena. Má jít o anagramy s písmeny v abecedním pořadí. Badatelé nebyli schopni z většinou nesmyslných vět vyčíst cokoli, co by dávalo sebemenší smysl. Místo toho zkoušeli najít slova spojená s obrázky.</p> <h2>Dešifrování i skepse k výsledkům</h2> <p>Další teorie pochází z výzkumu z roku 2019. Ten naznačil, že dokument byl napsán ženou a pro ženy. Má popisovat a vysvětlovat selhání předchozích pokusů o porozumění textu. Autor výzkumu Dr. Gerard Cheshire <strong>argumentuje tím, že jazyk není vůbec kódovaný</strong>, místo toho je psán dialektem datovaným před Římskou říší. Z ní se pak vzdáleně vyvinuly mnohé moderní evropské jazyky. Tento závěr byl však velmi kritizován dalšími badateli a učenci.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="999" height="662" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/2eee910b-e8f2-4555-f338-5c40e4354d00/public" alt="" class="wp-image-149777" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Depositphotos</span></span></figure></div> <p>Poukazovali na to, že Cheshire zakládá svoje závěry ohledně dialektu na definici několika slov místo celých vět. Celý svazek má formát přibližně A5 a připomíná renesanční brožované knihy. Podle některých je prázdný obal <strong>způsobem, jak ukrýt tajemný obsah</strong>. Ačkoli i samotný jazyk stále čeká na rozluštění, množství barevných ilustrací dělí knihu do 6 samostatných částí. Botaniky, astronomie, astrologie, biologie, kosmologie a lékopisu.</p> <h2>Od císaře po knihukupce</h2> <p>Historie celého svazku začíná někdy v 15. století ve střední Evropě. Věří se, že patřila Rudolfu II., císaři Svaté říše římské, během jeho vlády v letech 1576–1611. Dle některých zpráv ji <strong>koupil od Johna Dee za 600 dukátů</strong>. Dee byl matematik a astronom, který měl rukopis vlastnit jako sebrané spisy anglického filosofa Rogera Bacona. Více lidí věřilo, že autorem je právě Bacon, kniha však vznikla dle rozboru asi 300 let po jeho <span>smrti</span> roku 1292.</p> <p>Další významná výměna proběhla roku 1666, kdy se svazek dostal do rukou německého jezuity Athanasia Kirchera. O 246 let později ji získal Vojnič. Po jeho smrti roku 1930 ji z jeho <strong>pozůstalosti koupil Hand P. Kraus</strong>, který ji věnoval knihovně univerzity v Yale. Od té doby byla vystavena jen jednou. Zatímco originál zůstává pečlivě uschován, knihovna má kopii i digitální verzi přístupnou veřejnosti. Ta se dá snadno najít online.</p>
