Česká centra plánují oživit své aktivity v Rusku. Prezentovat českou kultury, vědu, umění, ale i hodnoty, budou zatím ale jen virtuálně. Činnost Českého centra v Moskvě skončila v rámci vzájemného vyhošťování diplomatů v souvislosti s výbuchy ve Vrběticích. Narušené oficiální vztahy s Ruskem pak dokonala ruská válečná agrese na Ukrajině.
Podle ministra zahraničí Jana Lipavského Česko nechce zcela rezignovat na možnost dialogu s Ruskem – alespoň toho kulturního. „Dlouhodobě postrádáme přímý kontakt s ruskou veřejností a zároveň si uvědomujeme, že i v ruské společnosti existují hodnotově spřízněné proudy, které je třeba podporovat a oslovit,“ vysvětluje Lipavský.
Generální ředitelkou Českých center je Jitka Pánek Jurková. Jak říká, plán na otevření Českého centra v Moskvě, byť zatím jen virtuálního, souvisí s nástupem nového českého velvyslance v Rusku Daniela Koštovala. „My pracujeme v zájmu podpory diplomatické mise, jen s měkčími nástroji. Obecně platí, že v rovině veřejné diplomacie se dají velmi dobře odpracovat i témata, která se hůře formulují v případě oficiálních diplomatických vztahů,“ říká Pánek Jurková v rozhovoru pro HlídacíPes.org.
Vztahuje se smysl veřejné, měkké diplomacie i na zemi, která deklaruje, že je ve válce s „kolektivním Západem“ a která specificky Česko ještě před napadením Ukrajiny označila za nepřátelskou zemi?
Ono to bývá právě tak, že v časech konfliktu je veřejná diplomacie o to důležitější. Ostatně její zlaté časy byly za studené války. Nikdo z nás si samozřejmě studenou válku ani horké konflikty nepřeje, ale fakt je, že ve chvíli, kdy v 50. letech minulého století byly úplně přerušené diplomatické vazby mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, tak stále existovala dohoda, která umožňovala, aby si země vyměňovaly umělce, dokonce na to měly kvóty. A to umožňovalo Američanům testovat reakci ruské veřejnosti na vstup do prostoru, který jim byl jinak uzavřený a v zásadě nepřátelský a zároveň pomáhat těm elementům v tamní společnosti, který vnímali jako vhodný pro své zájmy a svou perspektivu.
A podobně to funguje i teď?
Má to více fází. Nejprve je to hledání lidí z umělecké, společenské, případně i sportovní sféry, u nichž máme pocit, že s nimi máme hodnotově něco společného, co si zaslouží další rozvoj.
Jde tedy o to nacházet v Rusku lidi, s nimiž se dá mluvit?
Přesně tak. A v druhém plánu je to pozorování, testování a práce s odezvou ruské veřejnosti na tyto naše aktivity.
My, Česká centra, jsme pořád v rukou ministerstva zahraničních věcí a chci zdůraznit, že i tato veřejná diplomacie má svoji významnou bezpečnostní složku.
České centrum v Moskvě se zavřelo spolu s tím, jak jsme si s Ruskem vzájemně vyhostili většinu diplomatů, když vyšly najevo okolnosti výbuchů ve Vrběticích. Teď se má znovu otvírat – zatím jen virtuálně. Jak to má vypadat?
Bude to webová stránka, instagramový kanál, plánujeme ale pracovat i s nástroji, které mají velkou popularitu u ruské veřejnosti, jako je třeba Telegram a další. Tam nejprve začneme připomínat česko-ruské vazby, ovšem ty vycházející z našeho hodnotového základu. V Čechách máme také řadu současných umělců, kteří mají ruské kořeny, takže v první fázi chceme ohledat tuto česko-ruskou vazbu. V druhé fázi bychom rádi vybrali zajímavé lidi, především umělce, ale nemusíme se omezovat jenom na ně, které pozveme do Česka ke spolupráci s jejich partnery tady u nás a výsledek téhle spolupráce budeme dále propagovat a mluvit o něm na sociálních sítích.
A nějací čeští umělci by i za současné situace vyjeli do Ruska?
Ne, tak o tom určitě ani nepřemýšlíme.
Ono to má nepochybně i svůj bezpečnostní nebo vlivový aspekt. V tomto smyslu mne ten projekt vlastně trochu překvapuje...
My, Česká centra, jsme pořád v rukou ministerstva zahraničních věcí a chci zdůraznit, že i tato veřejná diplomacie má svoji významnou bezpečnostní složku. Podívejte se na naši současnou síť: jsme na Tchaj-wanu, v Hanoji, v Izraeli, v Kyjevě a dalších teritoriích, kde to opravdu není o podvečerní společenské skleničce vína. I tento ruský projekt má svá specifika a vznikla pro něj pracovní skupina, v níž jsou i bezpečnostní složky ministerstva zahraničních věcí, odborníci na teritorium a tak dále.
Když byste čas od času přivezli nějakého konkrétního ruského umělce, případně sportovce, i to může mít svá bezpečnostní rizika. Koneckonců Česká republika je nyní velmi striktní v tom, že obecně přestala vydávat víza Rusům. Nejde tedy tento váš záměr proti tomu?
My samozřejmě počítáme s tím, že ty zvané budeme velmi pečlivě vybírat. A opět mohu jen zopakovat své životní přesvědčení o užitečnosti veřejné diplomacie právě v situacích, kdy jsou oficiální relace velmi komplikované. Umíme použít naše nástroje, náš trochu jemnější přístup k věci, stále s ohledem na to, abychom zastávali český zájmy.
Tohle není masový projekt, který by počítal s prací s tisíci lidmi. Počítáme s vybráním konkrétních jednotlivců a nepochybuji, že i v současné ruské společnosti jsou lidé, se kterými můžeme vést dialog.
Ještě bych se vrátil k plánům na působení na ruských sociálních sítích, na Telegramu, speciálním webu... Snadno se může stát, že vás někdo nařkne z propagandy nebo šíření dezinformací proti jejich dezinformacím a podobně. Co má být obsahem vašich sdělení?
Osobně ručím za to, že pracovat budeme pouze s poctivými informacemi. Rolí veřejné diplomacie je ale i plnit informační obsah sděleními tak, aby ho nenaplnili naši nepřátelé těmi svými. Takže zatímco antipropaganda je zcela v pořádku, propaganda v žádném případě, protože propaganda je cílené zkreslování informací. My budeme pracovat s naším hodnotovým základem.
Telegram nebo síť VKontakte jsou v Rusku populární platformy. Dá se tam ale proniknout k nějakému zajímavému publiku? A máte na to lidi?
Zda k zajímavému publiku pronikneme, to právě uvidíme. Proto tenhle projekt rozjíždíme, abychom to otestovali. A samozřejmě na to máme lidi.
Je to tedy snaha komunikovat, řekněme, západní hodnoty, prezentovat Česko jako kulturní zemi? Nebo co má být hlavní sdělení?
Je to snaha kultivovat zdravé, demokratické a hodnotově spřízněné struny v našich vztazích.
Jste přesvědčeni, že takoví lidé tam stále jsou? Obraz Ruska je teď přirozeně hodně ovlivněn válkou, podporou, jakou má Putin, až to budí dojem, že tam opoziční hlasy zcela vymizely.
Tohle není masový projekt, který by počítal s prací s tisíci lidmi. Počítáme s vybráním konkrétních jednotlivců a nepochybuji, že i v současné ruské společnosti jsou lidé, se kterými můžeme vést dialog.
Nehrozí pak to, že se z nich stane terč pro ruské úřady, že dostanou cejch zahraničního agenta?
U každého takového angažmá samozřejmě každá ze stran dialogu nese nějaké riziko. My jej nechceme v žádném případě vyhrocovat, proto taky tento projekt formulujeme jako projekt smířlivý, jako nataženou ruku směrem k dialogu. Avšak zodpovědnost za vstup nebo nevstup do tohoto dialogu si nese každý sám.
HlídacíPes.org
SportDeník|
Sport - Aktuálně.cz|
Žena.cz|
KINOTIP2.cz|
HN.cz|