<p>Když paleontologové <strong>v létě roku 2004 objevili na Ellesmerově ostrově v kanadské Arktidě zvláštní fosilii</strong>, ještě netušili, jaký poklad odhalili. Po pečlivějším ohledání zjistili, že se jedná o tvora, který by se dal zařadit mezi ryby a první čtyřnohé obratlovce (tetrapody). Dostal jméno <strong>Tiktaalik</strong>, což v inuktitutštině, jazyce místních Inuitů, znamená "velká říční ryba". V češtině bychom jeho název mohli přirovnat k mníkovi. I když vypadá jako z hororu a opici se nepodobá ani trochu, <strong>je jedním z přímých předchůdců člověka.</strong></p> <figure class="space-y-2"> <img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/cfda4f47-be23-43cc-4c4d-8cad18527200/public" alt="fosílie Tiktaalika vystavená v Muzeu přírodních věd v Bruselu." width="864" height="486" class="h-full w-full rounded-xl object-cover" /> <figcaption>Fosílie vystavená v Muzeu přírodních věd v Bruselu. Zdroj: Creative Commons / Petter Bøckman / CC BY-SA 3.0 / https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/</figcaption> </figure> <h2>Ryba, co uměla dělat kliky</h2><p><strong>Tiktaalik žil přibližně před 380 miliony let v období devonu</strong>, tedy v době, kdy se na Zemi odehrávaly jedny z nejzásadnějších změn ve vývoji života. Vědce zaujaly jeho <strong>neobyčejné ploutve</strong>. Byly natolik pevné, že se o něm s nadsázkou začalo mluvit jako o rybě, co uměla dělat kliky. Pod tvrdými šupinami se skrývala kostra nápadně podobná končetinám prvních suchozemských živočichů. I když mu zatím chyběly prsty, měl k tetrapodům mnohem blíž než k jakékoli dnešní rybě, ať už k latimérii nebo bahníkovi.</p><p>Tento tvor se <strong>dokázal také krátce pohybovat po pevnině.</strong> Nutily ho k tomu okolnosti jako vysychající jezírko nebo hrozba ze strany větších predátorů. V takové situaci se mohl přemístit do bezpečnějších vod, a tak si zachránit život.</p><p>Zatímco většina ryb má zcela nehybnou hlavu přirostlou k tělu, Tiktaalik <strong>uměl otáčet krkem</strong>. To byla pro něj obrovská výhoda při lovu i při pohybu v mělčinách. Od současných druhů ho odlišovalo také to, že mu<strong> chyběla hřbetní a břišní ploutev</strong>. Na těle měl malý ocas.</p><p>Otázkou zůstává, jak přijímal potravu. Podle některých studií využíval lebku k nasávání drobných částic z vody i k jednoduchému drcení větších kusů.</p><h2>Předchůdce člověka</h2><p>Tiktaalik patřil do <strong>skupiny Tetrapodomorpha</strong>, kam řadíme i jeho příbuzné, jako byl například vyhynulý rod obratlovců Eusthenopteron, či pozdější obojživelníky, plazi, ptáky a savce včetně člověka. Toto pravěké stvoření tedy představuje <strong>jeden z přímých článků v evolučním řetězci, který nakonec vedl k naší dnešní podobě. </strong>Formálního popsání se <strong>Tiktaalik roseae</strong> dočkal o dva roky později od svého nálezu.</p> <figure class="space-y-2"> <img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/569c8ee2-bf44-49e8-4b24-8dd8780e5700/public" alt="modelová rekonstrukce v harvardském přírodovědném muzeu" width="864" height="486" class="h-full w-full rounded-xl object-cover" /> <figcaption>Modelová rekonstrukce v harvardském přírodovědném muzeu. Zdroj: Creative Commons / volné dílo</figcaption> </figure> <h2>Tiktaalik pronikl i do světa umění</h2><p>Jeho fascinující anatomie a původ z něj udělaly celebritu vědeckého světa i popkultury. Objevuje se v celé řadě dokumentů a knih. David Attenborough ho v sérii <strong>Triumf obratlovců</strong> popisuje jako predátora mělčin a tvora schopného prvních kroků na pevnině. Jeden z jeho objevitelů, Neil Shubin, mu věnoval knihu <strong>Ryba v nás</strong> a stejnojmenný televizní dokument. V obou dílech ukazuje, jak blízko k sobě má člověk a ryba.</p><p>Tiktaalik si prorazil cestu dokonce i do světa hudby. Finská metalová skupina <strong>Nightwish</strong> ho zmiňuje na svém albu Endless Forms Most Beautiful, které je inspirováno evolucí.</p><p><em><strong>Zdroje:</strong> Wikipedia, Český rozhlas, bioRxiv</em></p>
