<p>Zásadní roli hraje síť „bojuj nebo uteč“ – systém, který u lidí spouští adrenalin při stresu. A právě ten může být klíčem k pochopení regenerace i u člověka.</p><hr /><h2>Co se stalo</h2><p>Výzkumný tým publikoval v časopise Cell studii o procesu regenerace mloka. Vědci zjistili, že <strong>po amputaci končetiny u axolotla dochází nejen k aktivaci regeneračních buněk v místě zranění, ale</strong> <strong>v celém těle</strong>, i v částech, které nebyly zasaženy. Tuto systémovou aktivaci řídí součást sympatického nervového systému – „adrenergní řízení“ (hormony/adrenalin, noradrenalin). </p><p>Navíc se ukázalo, že existují dva odlišné signální pod-dráhy: alfa-adrenergní dráha, která „primuje“ (připraví) vzdálené končetiny, a beta-adrenergní dráha, která podporuje samotné dozrávání tkáně na místě úrazu. </p><p>Tento objev znamená zásadní posun oproti dosavadnímu chápání: regenerace už není jen lokální proces, nýbrž <strong>celková reakce těla</strong>. Jak shrnuje vedoucí výzkumu: <em>„Zvíře vytvoří krátkodobou paměť zranění, tělo se připraví na případný další úraz.“</em></p><hr /><h2>Proč je to důležité</h2><p><strong>1. Evoluční i biologická perspektiva<br /></strong>Poznání, že signál pro regeneraci nevychází pouze z místa poranění, ale že celé tělo „ví“, co se stalo, otvírá možnost, že <strong>schopnost regenerace je mnohem komplexnější,</strong> než jsme si mysleli. </p><p><strong>2. Medicínský a technologický přesah<br /></strong>Pokud můžeme pochopit mechanizmy, díky nimž axolotl aktivuje regenerační buňky i v těle mimo místo úrazu, otevírá se cesta k <strong>regenerační medicíně</strong> – teoreticky i pro lidi. </p><p>Z praktického hlediska to znamená: pokud dokážeme “zapnout” podobnou připravenost v lidském těle, mohli bychom v budoucnu zlepšit hojení po amputacích či potlačit vznik jizevného nebo nefunkčního hojení.</p><p><strong>3. Změna paradigmatického rámce<br /></strong>Dlouho se předpokládalo, že regulace regenerace spočívá převážně v lokálních faktorech (buňky v ráně, nervy v blízkosti úrazu). Tento výzkum mění tento pohled: regenerace je systémová reakce těla, tedy prozkoumatelná i z hlediska nervového a hormonálního systému. To znamená nové směry výzkumu s širším záběrem.</p><hr /><h2>Jak to víme</h2><p>Studie využila kombinaci metod:</p><ul><li><p>genetickou a molekulární analýzu (RNA-seq) v tkáních axolotla; </p></li><li><p>experimenty s blokací nervového vstupu: když byly vzdálené končetiny odpojeny od nervového zásobení, systémová aktivace nenastala. </p></li><li><p>různé experimentální blokátory dráhy mTOR, adrenergní signalizace a nervových vstupů, čímž bylo možné ověřit, že právě tyto dráhy jsou klíčové pro systémovou aktivaci. </p></li><li><p>poměřování regenerace u axolotlů, které měly aktivovanou systémovou reakci vs. ty, které ne – s výsledkem, že aktivovaní jedinci regenerovali rychleji. </p></li></ul><p>Výsledky jsou více přímé než spekulativní, publikované v renomovaném časopise Cell, což znamená, že jejich důvěryhodnost je vysoká.</p><hr /><h2>Co je ještě sporné / Co nevíme</h2><p>Přestože je objev významný, existují důležité <strong>omezení a otevřené otázky</strong>, které je třeba zdůraznit.</p><ol><li><p><strong>Trvání efektu</strong>: systémová aktivace je <strong>časově omezená</strong> – u axolotla byla zaznamenána pouze několik buněčných cyklů, po cca čtyřech týdnech už nebyl rozdíl v rychlosti regenerace mezi primovanými a neprimovanými jedinci. </p></li><li><p><strong>Přenositelnost na savce / člověka</strong>: i když lidé mají adrenergní systém, není jasné, zda máme tu „celotělovou“ regenerativní reakci nebo jen její částečný zbytek. </p></li><li><p><strong>Bezpečnost a kontrola</strong>: aktivace regenerace znamená buď větší růst a dělení buněk – což by mohlo být spojeno s rizikem nádorové transformace. </p></li><li><p><strong>Mechanizmy meziodvětvové / mezi druhy</strong>: zatím není jasné, zda tento mechanismus existuje u jiných obratlovců.</p></li><li><p><strong>Ekologické a evoluční kontexty</strong>: proč mloci regenerují tak dobře a my ne – je to jen ztracená schopnost nebo jiný evoluční kompromis.</p></li></ol><hr /><p>Výzkum ukázal, že axolotl používá <strong>celotělovou připravenost</strong> stimulovanou sympatickým nervovým systémem k tomu, aby rychleji regeneroval ztracené končetiny. Tento objev <strong>otvírá dveře k možnostem, jak by lidská medicína mohla v budoucnu odemykat podobné funkce.</strong></p><p>Na druhé straně je nutné upozornit, že cesta k aplikaci u člověka je stále velmi dlouhá – existují limity v čase, bezpečnostní a evoluční bariéry.</p><p>V zásadě: <em>wow, co mlok dokáže</em> – a možná jen drahá evoluční výbava nás odděluje od něčeho podobného.</p><hr /><p><em>Zdroje</em></p><ol><li><p><em>Adrenergic signalling coordinates distant and local responses to amputation in axolotl, Cell. (2025)</em></p></li><li><p><em>How axolotls rely on their ‘fight or flight’ network to regenerate body parts, Phys.org, 24 October 2025. </em></p></li><li><p><em>A Biologist on the Mysteries of Regeneration (Interview s Jessica Whited, Harvard Medicine Magazine, May 2025)</em></p></li><li><p><em>Adult axolotls can regenerate original neuronal diversity in response to brain injury, eLife, 2016. </em></p></li><li><p><em>Nerve-mediated amputation-induced stem cell activation primes distant appendages for future regeneration events in axolotl (pre-print)</em></p></li></ol>