Synova přítelkyně je u nás pořád nakvartýrovaná. Nemám žádné soukromí, a ještě ji částečně živím, stěžuje si Martina

„Samozřejmě, že jsem ráda, že je syn zamilovaný a přeju mu to, ale na druhou stranu už ta jeho láska začíná překračovat všechny meze. Bydlíme v poměrně malém bytě. Syn má svůj pokoj, ale já spím v obýváků, takže pro tři osoby nic moc. Synova přítelkyně je u nás ale nakvartýrovaná každý víkend a často i během týdne. To u nás sice nespí, ale návštěvy trvají od odpoledne do pozdních večerních hodin,“ popisuje Martina.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT: S nejlepší kamarádkou jsme bojovaly o stejného muže. Teď chci, aby se s ním pro své dobro rozešla, říká Leona U rodičů synovy přítelkyně prý mladý pár čas netráví vůbec. Její rodiče si to totiž nepřejí. Mají rádi své soukromí a dceřina nápadníka chtějí poznat až v případě, že bude vztah s ním opravdu vážný a bude se například schylovat ke svatbě .

„S tímhle přístupem jejich rodičů chodí samozřejmě k nám. Jenže já kvůli nim potom musím zůstávat déle vzhůru, protože by mě při odchodu stejně vzbudili. A taky musím nakupovat víc jídla a vařit větší porce, což pro mě jako pro matku samoživitelku není moc příjemná situace. V podstatě živím dalšího člověka. O víkendu jsou to obědy i večeře, přes týden třeba svačiny a večeře. Ne že by se synova přítelkyně nějak extrémně cpala, ale znát to zkrátka je,“ tvrdí Martina.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT: Manželova nevěra mě naučila nahlížet na náš vztah jinak. Jsem teď mnohem spokojenější, říká Marie A přestože má od Martiny takový servis, nikdy prý mladou dívku nenapadalo, že by něco přinesla nebo něčím přispěla. Dokonce ani nepomáhá při vaření , a když si po sobě umyje talíř, tak je to co říct. Martina se ale bojí vystoupit na hlas, protože nechce ohrozit svůj vztah se synem. Ze situace, které čelí, se jí ale vaří krev v žilách. Zvlášť když nedávno dokonce ve věcech na praní našla i dívčino oblečení.

O vyjádření jsme požádali psychoterapeutku Dr. Miriam Kotrusovou:

Paní Martina se ocitla v pro ni těžké, konfliktní a zdánlivě bezvýchodné situaci. Vzniklá situace se synovou přítelkyní ji vnitřně frustruje a rozčiluje čím dál více, na druhé straně se obává, že pokud by se vymezila, může ztratit syna.

Pocity paní Martiny ohledně přítelkyně jejího 16. letého syna, která u nich tráví hodně času, spí tam, stravuje se u nich a v poslední době si nechává prát u ní prát své oblečení, jsou úplně v pořádku. Ona je v pořádku, když to takto cítí. Martina ztratila část svého soukromí, její domov už není úplně její, má tam někoho pro ni cizího a (zřejmě) nezvaného.

K úplnému porozumění situace paní Martiny bych potřebovala znát širší kontext dané situace i jejího životního příběhu. Zaprvé, jak k dané situaci došlo. Zda se to, že synova přítelkyně u nich „spolubydlí“, přihodilo pozvolna, postupně nebo to syn s paní Martinou probral a ptal se jí na souhlas.

Zadruhé, jaká je role otce syna v jeho životě. Pokud má syn s otcem blízký vztah, tak se může paní Martina oprávněně obávat toho, že by v případě konfrontace se synem ohledně „spolubydlení“ jeho přítelkyně u ní, se mohl syn k tátovi přestěhovat. Strach z opuštění, odmítnutí, z toho být sama (je tam někde přítel, partner paní Martiny?) je něco s čím se obecně ve vztazích musíme vyrovnávat celý život. Tyto strachy jsou silně ovlivněné tím, jaké byly naše rané vztahy s rodiči či jinými blízkými lidmi. Pokud však chceme mít hezké vztahy, musíme se naučit jim čelit.

Pro některé matky, někdy i otce, je situace, kdy jejich dítě/děti dospívají a odcházejí „z hnízda“ emočně velmi náročná. Mohou se jí nevědomě bránit, čímž dítěti vysílají signály, že bez nich jejich život ztrácí hodnotu a smysl. Tím si je připoutávají k sobě a zamezují dospívajícím v rozvinutí vlastní autonomie a svobody žít si vlastní život, odděleně od rodičů.

Každopádně, doporučuji paní Martině si nejdříve ujasnit, kde jsou její hranice. Co je pro ni samotnou akceptovatelné a co už ne, a následně si o tom se synem otevřeně promluvit. Nebát se konfliktu, který tam může vzniknout. Věřit, že jako matka je pro syna důležitá a že ho jasným nastavením svých hranic nemůže natrvalo ztratit. Domnívám se, že může být velmi důležité také pro jejího syna zažít, že je v pořádku vymezit se, pokud člověku něco nevyhovuje

Dr. Miriam Kotrusová je psychoterapeutka.

V roce 2002 ukončila doktorské studium na Fakultě sociálních věd UK.

Psychoterapii (individuální psychoterapie a posléze skupinové psychoterapie) se začala věnovat v roce 2007; absolvovala psychoterapeutický výcvik ve skupinové psychoanalytické psychoterapii.

Ve své práci vychází z přístupu psychoanalytické psychoterapie a využívá pravidelnou supervizi u supervizorů Institutu aplikované psychoanalýzy (www.iapsa.cz) a České asociace pro psychoterapii (czap.cz), kde se pravidelně vzdělává.

Více informací najdete na www.psychoterapie-kotrusova.cz .

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

Související články Babička nám vykrmuje dceru do pořádné nadváhy, zákazy i prosby zcela ignoruje, říká Sabina Švagrová mě označila za špatnou mámu. Já přitom jen nedělám z dcery nesvéprávné dítě, má mou důvěru, říká Dagmar Za pár hodin hlídání syna týdně chce moje matka dostat zaplaceno, svěřuje se Taťána Zloděj spodního prádla odhalen, skončil na pohotovosti Silnější než AI a chutnější než fastfood: Babičky boří internet

Babiše na mítinku udeřil muž berlí do hlavy. Policie vyřkla právní kvalifikaci

Markéta Pekarová Adamová si na výlet vybrala outfit, ve kterém ji nikdo neměl poznat

"Noční můra bodyguardů." Expert o útoku berlí na Babiše, zmínil klíčový problém

V Číně našli 2200 let starou hrobku vladaře. Vstoupit do ní nemohou, uvnitř číhá smrt

Marta Jandová se pochlubila manželem. Strávili spolu dovolenou