<p><em>„Co je to láska?“, „Co je to manželství?“, „Jak člověk pozná, že našel toho pravého / tu pravou?“</em> Přesně tyto otázky často kladou děti svým rodičům, příbuzným nebo učitelům. Přestože se na ně každý<strong> snaží odpovědět co možná nejlépe a nejpřesněji</strong>, odpovědi se mohou lišit. Každý totiž čerpá ze svých zkušeností a ty jsou většinou rozdílné. Je tedy otázka, jak nejlépe dětem tyto pojmy vysvětlit. </p> <h2>Učitel se nenechal otázkou vyvést z míry</h2> <p>Správný kantor by měl být připraven odpovědět na jakoukoli otázku, kterou mu žáci položí. Pokud tedy není nemístná, drzá nebo vulgární. Úkolem učitelů není jen učit dle osnov a striktně se jich držet, ale také <strong>naučit děti, jak se v životě chovat</strong>, dát jim různé příklady a snažit se, aby jeho slova a výklad co nejlépe pochopily. Nedávno se na sociálních sítích objevil <span>rozhovor mezi studentem a jeho učitelem</span>. Pro mnoho lidí je to vzor správného vysvětlení. </p> <p>Při jedné z vyučovacích hodin se student zeptal svého učitele: <em>„Pane učiteli, co je to vlastně láska?“</em> <strong>Učitel se na chvíli zamyslel a poté řekl</strong>: <em>„Než ti odpovím na tvou otázku, jdi na pole, najdi tam tu největší pšenici a vrať se zpět. Ale pravidlo je, že přes pole můžeš přejít jen jednou. Abys svůj úkol splnil co nejlépe, nesmíš se vracet, i kdybys ten nejlepší kus již minul.“ </em></p> <h2>Na příkladu žákovi vysvětlil, co je to láska</h2> <p>Student šel tedy na pole. Když procházel první řadou zasazené pšenice, uviděl mezi nimi jednu velkou a krásnou. Jak k ní ale přišel, zamyslel se. Možná později uvidí ještě větší, než je tato. A za chvíli se tak skutečně stalo, ale <strong>opět si pomyslel, že dál bude ještě nějaká větší</strong>, a tak ji neutrhl. Když se blížil na konec pole, uvědomil si, že pšenice, které má před sebou, nejsou zdaleka tak velké jako ty předtím. Pochopil, že o tu největší už přišel, a velmi litoval svého rozhodnutí. Přešel tedy celé pole a vrátil se k učiteli zpět s prázdnýma rukama. </p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="999" height="667" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/a6bfdbe8-4a45-4123-b9a7-ad5927197200/public" alt="student" class="wp-image-146640" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Depositphotos</span></span></figure></div> <p>Když kantor viděl, že chlape nic nenese, řekl mu: <em>„Tak přesně tohle je láska. Nepřestáváš pořád hledat nějakou lepší. Až později pochopíš, že jsi propásl toho nejlepšího člověka.“ </em>Student přikývl a zvědavě se ptal dál: <em>„<strong>A co je potom manželství</strong>?“</em> Učitel odvětil: <em>„Než ti řeknu odpověď, jdi na kukuřičné pole, najdi tam tu největší kukuřici a vrať se. Ale platí stejné pravidlo: Můžeš projít pole jen jednou a nesmíš se vracet.“ </em></p> <p>Student tedy šel na pole, ale tentokrát už byl připraven neudělat tu samou chybu. Když se dostal do poloviny pole, vybral si středně velkou kukuřici, se kterou byl spokojen, a šel zpět k učiteli. Ten, jakmile ho uviděl, řekl:<em> „<strong>Dnes jsi přinesl kukuřici</strong>. Hledal jsi takovou, která je hezká, a věříš, že je to ta největší, jakou jsi mohl najít. A přesně to je manželství. Člověk přestane hledat a upřímně věří, že našel to nejlepší, co mohl.“</em></p>
