<p><em>"Důkazy, které byly předloženy a provedeny v řízení, mě přesvědčily o tom, že se skutečně jedná o známku, která byla odcizena v Tokiu a která patřila otci pana Kleina (žalobce). Naopak důkazy, které předložili žalovaní, mě nepřesvědčily o tom, že jejich otec (Pytlíček) tu známku skutečně zakoupil nebo vyměnil ještě před výstavou a získal ji tak od pana Kleina,"</em> řekl novinářům po vynesení rozsudku soudce <strong>Michal Polák</strong>.</p> <p>Syn nizozemského sběratele, Abraham Klein, rozsudek uvítal. <em>"Jsem velmi šťastný z tohoto rozsudku. A přinesl spravedlnost dobré pověsti mého otce. Myslím, že moje právnička odvedla velice dobrou práci a přesvědčila soud, že můj otec nebyl někým, kdo by podvedl pojišťovnu,"</em> řekl novinářům <strong>Klein</strong>.</p> <p>Jeho právnička Eva Šimková vnímá rozsudek jako precedent. <em>"Je vzkazem pro veřejnost o tom, že protiprávní jednání nemůže být odměněno ani po letech,"</em> dodala.</p> <p>Dcera Pytlíčka, Martina Kovač, dnes ČTK řekla, že se proti rozhodnutí soudu odvolají.<em> "Protože dle našeho názoru nebylo prokázáno, že by ta známka nepatřila tatínkovi. A jak ho znám jako člověka, tak vím, že to byl rovný člověk. To, že se rád chlubil a dělal různé příběhy kolem různých známek, je jedna věc, ale druhá věc je zkusit někomu ukrást známku, tak to mi opravdu nepřijde jako něco, čeho by byl tatínek schopen,"</em> řekla.</p> <p>Před soudem uvedl Pytlíčkův syn Ludvík, že jel se svým otcem na začátku 90. let do Rotterdamu, když od Kleina známku kupoval. Tvrdil, že to bylo ještě před výstavou v Tokiu. Soudce jeho výpověď označil za neprůkaznou.<em> "Vypověděl, že konkrétně neviděl, jaké známky si jeho otec s panem Kleinem vyměňovali. Seděl několik metrů od nich, nevěděl kolik peněz si jeho otec vezl, kolik doplácel. Sám řekl, že v té době německy tolik neuměl, aby jim rozuměl,"</em> uvedl Polák.</p> <p>To, že spolu známky směnili, podle soudce neprokazuje ani korespondence mezi Kleinem a Pytlíčkem, a ani to, že k nim měl certifikáty. U některých šlo totiž o kopie. <em>"Pokud by známku skutečně zakoupil a získal od pana Kleina, dostal by nepochybně všechny atesty,"</em> řekl soudce.</p> <p>Odmítl i zpochybnění ze strany žalovaných, zda byla známka v Tokiu skutečně odcizena. <em>"Soud má za prokázané, že ke krádeži známky v Tokiu skutečně došlo,"</em> uvedl soudce. Za zásadní důkaz považuje, že tehdy Klein získal od pojišťovny náhradu škody z uzavřené pojistky. <em>"Pokud by ke krádeži nedošlo, zcela jistě by pojišťovna pojistné nevyplatila,"</em> dodal.</p> <p>Soudce také dospěl k závěru, že známka, kterou má v úschovně, je tou, která byla v roce 1991 odcizena v Tokiu. Vycházel zejména z výpovědi Josefa Chudoby ze Svazu českých filatelistů, který v roce 2017 upozornil na to, že může jít o ukradenou známku z Tokia. Před soudem Chudoba uvedl, že tyto známky jsou jedinečné. Na světe je podle něj osm až 12 takových žilkovaných čtyřkorun a každá je unikátní. <em>"Lze známky jednoznačně identifikovat, a to postavením razítka vůči známce, umístěním žilek v tom žilkovaném papíře či tvarem jednotlivých zoubků na kraji známky,“</em> řekl při zdůvodnění rozsudku soudce.</p> <p>Při porovnávání, zda známka v úschovně je skutečně tou ukradenou, soud vycházel z inzerátu, který si nechal uveřejnit Klein v roce 1996 ve filatelistickém časopise ve snaze získat odcizenou známku zpět. Obhájce rodiny Pytlíčka neuspěl s argumentací, že Klein měl tyto známky dvě a nemusel tak inzerovat tu, jež mu měla být v Tokiu odcizena.<em> "K tomu opět pan Chudoba provedl pečlivou rešerši historie druhé známky a doložil aukční list, kde je ta druhá známka vyobrazena, a je patrné, že byla následně prodána za více než tři miliony Kč, a to v roce 2000,"</em> řekl Polák. Podle něj je z porovnání zřejmé, že jde o jinou známku, než jakou má soud v úschovně.</p>
