Šla jsem na pohovor do známého řetězce. Když mi řekli, kolik budu brát, nevěřila jsem vlastním uším

Už nějaký čas jsem hledala zaměstnání, které by mi přineslo jistotu a pravidelný příjem. Známý obchodní řetězec, kam chodíme nakupovat skoro všichni, se zdál být ideální volbou. O jejich inzerátu jsem se dozvěděla od kamarádky, která tvrdila, že tam berou pořád a že práce sice není snadná, ale člověk se může spolehnout na pravidelný plat.

Přihlásila jsem se tedy na pozici prodavačky a netrpělivě čekala, zda mě pozvou.m Telefonát přišel rychle. Paní z personálního mi oznámila, že se jim líbí můj životopis, a pozvala mě rovnou na osobní pohovor. Byla jsem nadšená, říkala jsem si, že by se tohle místo mohlo stát novým začátkem.

V den pohovoru jsem přišla s předstihem. Přivítala mě usměvavá personalistka, která se mnou sepsala základní údaje a představila mi pracovní náplň. Všechno znělo docela jasně – práce na kase, doplňování zboží, občasná výpomoc ve skladu. S tím jsem počítala.

Pohovor v oblíbeném řetězci se změnil v šok. Plat, který mi nabídli, mě úplně uzemnil. Shutterstock První dojem byl příjemný, ale jen do chvíle, než padla řeč na peníze Nebojím se manuální práce, a i když jsem věděla, že směny budou dlouhé a někdy i o víkendech, pořád jsem měla pocit, že to zvládnu. Pak ale přišla ta chvíle, kdy padla řeč na finanční ohodnocení. Personalistka se podívala do papírů a naprosto klidným hlasem pronesla částku.

V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Čekala jsem aspoň průměrnou mzdu, vždyť práce v obchodě je fyzicky i psychicky náročná. Jenže to, co mi nabídla, sotva pokrylo základní životní náklady.

Zajímavý článek: Toto je nejkrásnější zámek Česka, který milují především zahraniční turisté. Češi netuší, že je otevřený

Když mi řekla konkrétní cifru, chvíli jsem jen seděla a nevěřila svým uším. Částka byla tak nízká, že jsem si okamžitě začala v hlavě počítat, jestli bych s ní vůbec vyšla. Jen nájem a energie by mi spolkly skoro celý měsíční příjem. Na jídlo, dopravu nebo jiné nezbytnosti by už nezbylo skoro nic.

A představa, že bych z takového platu měla ještě něco ušetřit, byla naprosto absurdní. Zeptala jsem se, jestli je to konečná nabídka, nebo jestli existuje možnost navýšení po zkušební době. Odpověď byla stručná: ano, ale navýšení by činilo pár stovek. To mi připadalo spíš jako špatný vtip.

Zajímavý článek: V sobotu jsem jela do Polska na nákupy. Ani jsem nedošla do obchodu a hned jsem jela zpět domů

Nabízený plat by nestačil ani na běžné účty Když jsem se tvářila zaskočeně, personalistka se ani nesnažila situaci vysvětlit. Působila, jako by byla zvyklá na to, že uchazeči odcházejí zaskočení, a přesto se někteří stejně rozhodnou nastoupit. Došlo mi, že v řetězci spoléhají na zoufalé lidi, kteří nemají jinou možnost.

Bylo mi to nepříjemné. Ne proto, že bych si myslela, že jsem něco víc než práce v obchodě, ale proto, že se mnou jednali jako s někým, kdo má být rád, že vůbec dostal šanci. Přitom jsem věděla, že v té samé chvíli vynakládají miliony na reklamu, letáky a kampaně, aby přilákali zákazníky. Ale zaplatit pořádně své zaměstnance? To už je asi moc.

Zajímavý článek: Sedmiletá holčička, která bojuje s těžkým osudem, dojala Česko. Léčba jí může otevřít cestu k novému životu

Odmítám tvrdit, že peníze jsou všechno. Ale realita je taková, že bez nich člověk nepřežije. Představa, že bych pracovala deset hodin denně za částku, která sotva vystačí na základní potřeby, mě úplně paralyzovala.

Byla jsem tak v šoku, že jsem chvíli nevěděla, co odpovědět. Personalistka mezitím mluvila o možnostech směn, o tom, že si zaměstnanci mohou občas vzít zlevněné zboží domů, a snažila se mě nalákat na „příjemný kolektiv“. Jenže já jsem pořád měla v hlavě jen tu směšnou částku, kterou bych za všechnu tu práci dostala.

Řetězec láká nové lidi. Já šla na pohovor a po sdělení výplaty jsem se cítila naprosto ponížená. Shutterstock Přemýšlela jsem, proč si lidé takové podmínky nechávají líbit Cestou domů jsem si v hlavě přehrávala celý rozhovor. Uvědomila jsem si, že řada lidí nemá na výběr. Mnozí do práce v řetězcích nastoupí, protože musí uživit rodinu, splácet půjčky nebo prostě jen nemají jinou možnost. A řetězce toho zneužívají.

Jak je možné, že v době, kdy se všude mluví o růstu mezd a o potřebě vážit si pracovníků, velké firmy stále nabízejí tak nedůstojné ohodnocení? Na pohovor jsem šla s nadějí, že se konečně něco změní, že najdu stabilní práci, která mi zajistí klidnější život.

Místo toho jsem odcházela s pocitem bezmoci. Uvědomila jsem si, že si musím hledat jinde a že bych nikdy nevydržela pracovat za peníze, které mě nedokážou uživit.

Možná jsem byla naivní, když jsem si myslela, že práce v tak velkém řetězci bude znamenat férový plat. Ale teď už vím, že realita je úplně jiná. A že obrovské nápisy na plakátech, které lákají na práci snů v dynamickém kolektivu, mají k pravdě hodně daleko.

Zdroje: příběh čtenářky, autorský text

Rusko dostalo od Pavla tvrdě „naloženo“. Muž Kremlu během prezidentova projevu odešel

Za herečku se nepovažovala. Cardinalová přesto ovládla italskou poválečnou kinematografii

"Učitelka mě i přes bezproblémovost chtěla dostat do polepšovny," říká David Černý

"Proč to vůbec říká?" Federer nechápal Nadala, ani když se nemohl zvednout ze židle

Vyplatí se odevzdat hlas nejsilnějším? Předvolební matematika pro nerozhodnuté voliče