CENTRUM.CZ > Žena-in.cz > 21. 10. 2025, 09:00

Proč odkládáme budík, a co to s námi dělá. Vědci zkoumali fenomén „snooze“

| 5 min

Sdílet

Budík zazvoní, oči se sotva otevřou, a první věc, kterou uděláme? Stiskneme „odložit“. Ještě pět minut, říkáme si. Možná deset. Těch několik okamžiků navíc v posteli se zdá být tím nejlepším nápadem na světe. Tento rituál, známý po celém světě, je tak běžný, že ho většina z nás považuje za samozřejmý. Ale co když to, co nám připadá jako nevinný způsob, jak si prodloužit spánek, ve skutečnosti našemu tělu spíše škodí než prospívá?

Fenomén „snooze“

Zdroj: Shutterstock

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži Pravidla soutěže

Podle nové studie, která byla publikována v časopise Scientific Reports, je používání funkce „odložit“ velmi rozšířené po celém světě. Výzkumný tým vedený doktorkou Rebeccou Robbins z oddělení spánkové a cirkadiánní medicíny Brigham and Women’s Hospital analyzoval anonymizovaná data z mobilní aplikace Sleep Cycle, která monitoruje spánek milionů lidí po celém světě. Do výzkumu bylo zahrnuto více než 21 000 účastníků a více než tři miliony prospaných nocí.

Výsledky jsou překvapivé, více než polovina všech zaznamenaných spánkových seancí skončila stisknutím tlačítka „odložit“. Jinými slovy, více než 50 % lidí nevstane hned po prvním zazvonění budíku. Průměrná doba mezi prvním alarmem a skutečným vstáním byla kolem jedenácti minut, přičemž u notorických uživatelů, tedy těch, kteří odkládají budík pravidelně, dosahovala tato doba v průměru až dvacet minut. To znamená, že každý měsíc strávíme přibližně celou jednu noc jen tím, že se snažíme dospat pár minut po ránu.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Studie vysvětlila skutečný důvod, proč nevidíte výsledky cvičení, i když děláte, co můžete

Co se děje, když odložíme budík

Na první pohled se může zdát, že těch pár minut navíc nic neznamená. Odborníci však upozorňují, že to není tak jednoduché. Poslední fáze spánku před probuzením bývá obvykle bohatá na tzv. REM spánek, tedy fázi, ve které se nám zdají sny, mozek třídí informace, ukládá vzpomínky a dochází k důležitým procesům obnovy duševní energie. Pokud nás v této fázi náhle vyruší budík, probudíme se z REM spánku do stavu, kterému se říká spánková inerce, tedy přechodné období po probuzení, kdy je mozek funkční jen napůl. Cítíme se malátní, zmatení, neochotní vstát. Stisknutí tlačítka „odložit“ nám sice umožní vrátit se do polospánku, ale nikoli zpět do hlubokého či REM spánku. Spánek po stisknutí snooze bývá krátký, mělký a přerušovaný, a podle vědců spíše přidává na únavě, než aby ji snižoval.

Jak vysvětluje doktorka Robbins, právě tyto poslední fáze spánku jsou z hlediska regenerace zásadní: „Hodiny těsně před probuzením bývají bohaté na REM spánek. Když tento proces opakovaně narušíme, přijdeme o jeho klíčové přínosy. Spánek mezi jednotlivými budíky bývá už jen lehký a často neobnovující.“

Studie ukazuje, že chování spojené s odkládáním budíku je skutečně celosvětové. Nejvíce lidí, kteří propadli této funkci budíku bylo zaznamenáno v USA, Švédsku a Německu, zatímco nejméně jich bylo v Japonsku a Austrálii. Tento rozdíl může souviset s kulturou spánku a pracovními návyky, například Japonci mají obecně kratší čas na spánek, a proto často nemají prostor pro „pět minut navíc“.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Romantika vs. realita: sdílená postel prospívá mužům, ženám spíš škodí

Zajímavým zjištěním bylo, že snooze se používá častěji během pracovního týdne než o víkendu. To naznačuje, že za tímto chováním může stát stres, únava nebo nedostatek spánku způsobený pracovními povinnostmi. Odkládání budíku se také častěji objevovalo u lidí, kteří spí nepravidelně nebo příliš dlouho. Naopak u těch, kteří spali pět hodin nebo méně, byla četnost odložení nižší, pravděpodobně proto, že tito lidé mají pevně daný režim, například kvůli práci, a nemohou si dovolit zůstat v posteli déle.

Není to ale tak černobílé

Zatímco většina odborníků doporučuje budík neodkládat, existují i hlasy, které tvrdí, že krátké oddálení nemusí být pro každého škodlivé. Jiná studie totiž prokázala jiná data. V první části výzkumníci dotazovali 1 732 lidí, aby zjistili, kdo odkládá budík a proč (např. častější u mladších osob a u večerních typů, častěji u těch, kteří uvádějí ranní únavu či kratší dobu spánku). Ve druhé části provedli laboratorní experiment s 31 pravidelnými uživateli tlačítka „odložit", kde porovnali okamžik probuzení s odložením budíku či bez něj, a zjistili, že krátká doba odložení někde kolem třiceti minut, neměla jasně negativní vliv na hormonální reakci, náladu či stavbu spánku, a u testů kognitivní výkonnosti při prvním vstávání dokonce vykazovala mírné zlepšení.

Z výsledků plyne, že ačkoliv běžná rada odborníků bývá neodkládat budík, u určitých osob, například u večerních typů nebo lidí, kteří mají problém se vstáváním, může krátké odložení budíku pomoci snížit ranní malátnost a zlepšit okamžitou kognitivní výkonnost. Autoři nicméně upozorňují, že opakované odkládání může být také ukazatelem méně ideálního spánkového režimu (nepravidelné spaní, ranní únava) a že výsledky nelze zobecnit na všechny populace.

Jak se naučit vstávat bez odkládání

Pokud patříte mezi ty, kteří ráno bez odložení budíku nedají ani ránu, nemusíte zoufat. Změnit tento zvyk sice vyžaduje trochu trpělivosti, ale podle odborníků to zvládne téměř každý. Základem je dostatek kvalitního spánku, většina dospělých potřebuje sedm až devět hodin denně. Když spíte pravidelně a dostatečně, tělo se začne samo probouzet přirozeněji a s menším odporem. Důležité je také dodržovat stejný čas usínání a vstávání, i o víkendech. Tělo si tak vytvoří stabilní rytmus, který výrazně zjednoduší ranní vstávání.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Má vliv na kvalitu spánku, pevnost prsou i pohodlí aneb mýty a fakta o spaní bez podprsenky

Odborníci doporučují nastavit budík až na nejpozdější možný čas, kdy opravdu musíte vstát, a pak se k tomu zavázat. Odložení tak přestane být volbou. Pomáhá i fyzický trik, dát budík dál od postele, aby bylo nutné vstát a dojít k němu. Dalším krokem je vytvoření pozitivního ranního rituálu. Může to být otevření oken a vpuštění denního světla, krátké protažení, pár minut na kávu nebo poslech oblíbené hudby. Sluneční světlo je přirozeným signálem pro mozek, že je čas se vzbudit a pomáhá potlačit tvorbu melatoninu, hormonu spánku. Pokud to jde, zkuste nechat závěsy pootevřené nebo si pořiďte svítící budík, který napodobuje východ slunce.

A pokud se vám i přes veškerou snahu stále těžko vstává a přes den pociťujete únavu, může být dobré obrátit se na lékaře nebo spánkového specialistu. Opakované ranní problémy se vstáváním mohou být známkou spánkové poruchy, která vyžaduje odbornou diagnostiku.

Zdroje: Health, MGB, CNN, Nature, NY Post

Proč odkládáme budík, a co to s námi dělá. Vědci zkoumali fenomén „snooze“

Petra Kvitová znovu září štěstím, s manželem čekají druhé dítě

Rakouský šok: zakladatel SOS dětských vesniček Gmeiner týral a zneužíval malé sirotky

Všech 6 dětí Bolka Polívky drží pospolu, přestože nemají společnou matku. Zdědily po něm nejen vztah k umění

Ukrajinci udeřili obávanou zbraní. Britský "stín" operuje s chirurgickou přesností

Jak šel čas s Hanou Hegerovou: Se zpěvačkou se osud nemazlil! Kvůli Gottovi skončila ve vězení