O miminko se snažili tři roky, ale stále nepřicházelo. Proto se rozhodli požádat o pomoc lékaře prostřednictvím umělého oplodnění. Embryo, které jí vložili do dělohy, však nepřežilo, a tak byla několikaměsíční snaha korunována neúspěchem.

Zdroj foto: Shutterstock
„Dost mě to sejmulo, to snad každý chápe. Byla jsem tehdy dost protivná i sama sobě, ale nějak jsme to ustáli. Já byla rozhodnutá jít do toho znovu, i když to poprvé fakt nebyla procházka růžovou zahradou. Přítel se na to moc netvářil, ale nakonec mě podpořil,“ vypráví Kateřina, která s přítelem začala podstupovat další kolo umělého oplodnění. Ona se však tentokrát rozhodla neponechat nic náhodě. Změnila jídelníček, dopovala se vitamíny a homeopatiky, z ložnice vynesla veškerou elektroniku... Přečetla totiž nespočet rad a názorů, proč se otěhotnění nemuselo zdařit. A nenechávala si nové poznatky pro sebe, snažila se vzdělávat a ozdravovat i svého přítele. Jenže tomu se její urputný hon za dítětem přestal líbit. Během druhého pokusu o oplodnění řekl dost. Celkově.
„Bez jakýchkoli okolků mi oznámil, že se se mnou rozchází. Zůstala jsem v absolutním šoku. Bylo to pro mě něco naprosto nepochopitelného. Jak jako, rozchází se se mnou? Vždyť se tu právě pokoušíme založit rodinu! To já si nechávám píchat sajrajty do těla a podstupuji nepříjemné zákroky, abych mu dala dítě! On jen věnoval spermie, což není zrovna nepříjemný zákrok. Jsme právě uprostřed dalšího cyklu, po odběru vajíček a spermií, jak si to jako představuje? Jen mi ale oznámil, že na tohle nemá. Prý nečekal, že budu dítětem až tak moc posedlá, že nebudu řešit nic jiného. Bojí se, jak by to vypadalo, kdyby se nám dítě skutečně narodilo. Mám se dát léčit, protože tohle není normální,“ kroutí hlavou Kateřina a vůbec neví, co dál. Umělé oplodnění podstoupí a bude miminko vychovávat sama? Nebo tolik námahy a peněz hodí jen tak přes pabulu a mateřství odloží, než si najde nového partnera? Jenže jak dlouho to může trvat? Roky jí přibývají a jakožto žena s problémy v reprodukční sféře nechce ve svých třiatřiceti letech riskovat, zahazovat nabízenou šanci.
„Přítel, tedy teď už bývalý, mi řekl, že když ho z toho absolutně vynechám, souhlas s oplodněním mi podepíše. Takže je to teď na mně. A já nevím, co je správné nebo špatné. Být samoživitelka a dítěti nedopřát otce? Nebo raději riskovat, že matkou nikdy nebudu?“ váhá opuštěná a zklamaná žena.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Touha po dítěti je skutečně stav, kterému většina můžu nemůže zcela porozumět. Na rozdíl od reprodukční schopnosti mužů mají ženy omezený čas, což je faktor, který uvádí mnoho žen do stresu a obav, zda svou šanci být matkou nepromeškají. Psychika, nejen vlivem faktoru času ale i následných medicínských řešení a jejich dopadu na duši i tělo ženy, je výrazně oslabená rozkymácená... Právě v tomto období je pro každou ženu důležitá podpora a pochopení.
Pro muže je toto období velmi nekomfortní, sexualita může ztrácet tolik důležitou spontaneitu a stává se povinnou aktivitou, řízenou ovulací a plodnými dny. Pro pár je to náročný maraton, který ukáže sílu motivace každého z páru.
Zaměřenost Kateřiny na otěhotnění vyhodnotil její partner jako nedostatek zájmu o něho samotného. A ano, pokud se partner nepodílí na péči o miminko, a citové saturaci maminky, a zůstane ukotven ve své mužské roli s očekáváním plné pozornosti ke svým potřebám, bude pro něj období novopečeného otce frustraci.
Sobecké a naivní očekávání full komfortu se musí nutně střetnou s realitou, kdy je partnerka naladěna na péči o miminko, která ji většinou zabere veškerý čas. Muži, co si na toto období stěžují, jsou většinou právě ti, kteří nepochopili že v tomto období není rovnováha a na misku citových vah musí nakládat hlavně oni.
A pokud tak činí, rozhodně se jim to později ve vztahu s partnerkou zúročí a bude oceněno. Nemluvě o kvalitním navázání vztahu i se svým dítětem. Kateřina nemá mnoho času. Díky reakci partnera nyní bez iluzí ví, co ji čeká, než kdyby odešel z důvodu žárlivosti, kolik pozornosti by věnovala Kateřina jejich společnému dítěti. Tyto odchody se chápou mnohem hůř.
Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články