<div class="article"> <div class="intro-img"> <img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/46d9d5fe-61bd-4c8d-6c98-7cbaaf589e00/public" alt="Pár postřehů z pozdního léta v Kalábrii" /> </div> <div class="image-credits">Všechny fotografie: Vladislava Dejmková</div> <div class="intro-info"> <h1>Pár postřehů z pozdního léta v Kalábrii</h1> <span class="datum">1. 10. 2025</span> </div> <div class="perex"><p>S pokročilejším věkem si s mužem užíváme léto především doma v našich krásných Čechách. O případné dovolené v zahraničí se rozhodujeme skoro na poslední chvíli. Je pro nás nejdůležitější, abychom byli oba alespoň trochu ve formě a dovolenou si opravdu užili.</p></div> <div class="article-content"> <p>Zvykli jsme si vybírat termíny mimo hlavní sezónu. Vyhneme se tak největším vedrům a davům, za zmínku stojí i nižší ceny. Vzhledem k našemu bydlišti preferujeme odlety z Pardubického letiště. Za dvacet minut tam jsme autem, v pohodě zaparkujeme zdarma u letiště. Letiště je malé, přítulné, nikde se dlouho nečeká.</p> <p>Letos se z Pardubického letiště začalo létat do Kalábrie, kde jsme ještě nikdy nebyli. Byl to pro nás dobrý typ, nemuseli jsme o tom dlouze přemýšlet. Když jsme v srpnu zjistili, že většina pobytů v Kalábrii je na tento rok již vyprodaná, tak jsme se rozhodli během hodiny. Vzali jsme to, co bylo k dispozici, moc se vybírat nedalo. Nějak jsme zvládli on-line objednávku, zaplacení a další smršť komunikace prostřednictvím mailů. Bývalá česká cestovka je nyní vlastněna německou cestovní kanceláři, což vnáší do komunikace (či do mé mysli) trochu zmatek!</p> <p>Rychle se zabalit do malých kufříků, to už máme nacvičené. Stačí pár kousků oblečení, hygienické potřeby, balíček léků, mobil a nabíječka. Odbavení a odlet proběhly v normě. Prostě krátký charterový let. Letiště Lemezia v Kalábrii je také malé, prostě regionálni. Nedá se tam zabloudit. Nasměrování dovolenkářů do několika autobusů probíhalo před letištěm a trvalo asi hodinu, než se autobusy rozjely do hotelů. Do našeho autobusu bylo nasměrováno více účastníků zájezdu, než tam bylo sedadel. Dostali jsme příležitost vyslechnout si dlouhé telefonáty našeho řidiče s dispečerem v lahodné italštině. Naštěstí jsme obsahu nerozumněli.</p> <p>V polovině září se stmívá mnohem dříve, a tak jsme do hotelového resortu přijeli už za tmy. Samozřejmě nastaly trochu zmatky na recepci, protože jen jeden z recepčních uměl slušně anglicky. A samozřejmě nikdo z příchozích Čechů nemluvil italsky. Časem jsme pochopili, že máme zajít nejdříve na večeři, a pak se teprve ubytujeme. Pozdě, ale přece, dorazila i naše delegátka, která nás pak doprovodila na první cestě večerním resortem do restaurace. Hlad jsme ani neměli, ale lákavá nabídka nejrůznějších jídel nás nakonec přesvědčila, že bude dobré se najíst. S plným žaludkem to byl první večer v Kalábrii hned optimističtější, a tak jsme nakonec podle mapy resortu našli i svůj pokoj v jednom z mnoha objektů umístěných v parku.</p> <p> </p> <p></p> <p><em>Bazén v centru byl dobrým orientačním bodem. Na noc ho vždycky obehnali sítí, asi aby tam někdo po konzumaci v blízkém baru nespadl. Jistota je jistota. </em></p> <p>Když jsme ráno otevřeli oči, trochu jsme zírali. Poprvé jsme za světla viděli místo, kde máme strávit celý další týden. Postupně jsme pochopili, že v resortu je dobré se orientovat pomocí ukazatelů umístěných na důležitých rozcestích. Tak jsme trefili dokonce na první dobrou do restaurace na snídani. Ale byli jsme hlavně zvědaví na pláž, koupání v moři byl náš hlavní cíl. Nakonec i tam vedly spolehlivé šipky, se kterými jsme pomalu začínali rozumnět. Na pláži jsme byli příjemně překvapeni, že máme přidělený slunečník a dvě lehátka s ručníky hned v první řadě u moře. Perfektní! Více asi napoví přiložené fotografie.</p> <p> </p> <p></p> <p><em>Konec léta je na pláži vidět, zdaleka nebylo přeplněno ani naplněno. A nám to samozřejmě vyhovovalo. </em></p> <p> </p> <p></p> <p><em>Občas se objevil nějaký ten mrak, ale nikdy nám nepršelo. Teplota vzduchu se celou dobu pohybovala mezi 25 st.C a 30 st. C, teplota moře byla příjemná.</em></p> <p> </p> <p><em></em></p> <p><em>Na konci pláže bylo možné si vypůjčit šlapadlo, prkno či loďku.</em></p> <p>Časem se člověk prostředí v resortu namlsá, a tak jsme měli v plánu i nějaký ten výlet po Kalábrii. Konkrétní nabídkou jsme byli nejdříve trochu zklamaní. Delegátka nám nabídla pouze jednu možnost, i když v katalagu se nabízelo hned několik výletů na různá místa v Kalábrii. Byli jsme uzemněni tvrzením, že je to dané polohou našeho resortu, který je od většiny výletních míst příliš daleko. Něco na tom bylo, museli autobusem přejet z východního pobřeží Kalábrie na západní, abychom se dostali do jednoho z nejnavštěvovanějších kalábrijských měst jménem Tropea.</p> <p> </p> <p> </p> <p><em>Tropea - na jedné z vyhlídek.</em></p> <p> </p> <p></p> <p><em>Tropea - benediktinský klášter se svatyní Santa Maria dell'Isola se nachází na malém skalním výběžku nad mořem a je jedním z nejikoničtějších míst v Tropee. Shlédla jsem ji pouze shora, nebyl prostor na bližší prozkoumání.</em></p> <p> </p> <p>Tropea je malé městečko, které se rozkládá na skalnatých útesech na pobřeží Tyrhénského moře. Reálně bylo osídlováno už 1000 let před n.l., největší rozmach zažilo v 16. a 17. století. V historickém centru je možné navštívit několik zajímavých památek, převážně středověké kostely, majestátní vily či měšťanské domy. Některé jsou nádherné, jiné byly kdysi nádherné, ale nyní jsou bohužel neudržované. V centru městečka je samozřejmě řada barů, kaváren a restaurací. Návštěvníky také lákají nádherné vyhlídky na křišťálově čisté moře a přilehlé pláže. Při dobrém počasí lze zahlédknout i sopku Stromboli na Sicílii.</p> <p></p> <p><em>Tropea - další vyhlídka.</em></p> <p> </p> <p> </p> <p><em>Katedrála Tropea (Cattedrale di Maria Santissima di Romania) z 12. století a je významnou historickou památkou. Uvnitř katedrály můžete obdivovat nádherné fresky, umělecká díla a relikvie, včetně slavné ikony Panny Marie z Rumunska, která je patronkou města. Zajímavostí je i bomba, která nikdy nevybuchla a je také vystavena v katedrále. </em></p> <p> </p> <p></p> <p><em>Tropea - zajímavý interiér</em></p> <p> </p> <p><em></em></p> <p><em>Tropea - najíst se nebo se občerstvit je v městečku možné na nejrůznějších místech.</em></p> <p> </p> <p><em></em></p> <p><em>Tropea - městečko žije nejen turisty, ale i svým životem. V době naší návštěvy se tam konal filmový festival.</em></p> <p>Život v tomto městě má ale i svou odvrácenou stranu – nevyhnulo se mu působení nejmocnější italské zločinecké organizace, kalábrijské Ndranghety. Kvůli průniku struktur organizovaného zločinu do orgánů města bylo v polovině srpna 2016 italským ministerstvem vnitra rozpuštěno v Tropee městské zastupitelstvo a do úřadu starosty byl dosazen zvláštní komisař.</p> <p>Tropeu proslavila i místní červená cibule – La cipolla rossa di Tropea. Sklízí se prý 4x do roka a prodává se zde na mnoha místech společně s chilli papričkami. Červená cibule se používá i pro výrobu neobvyklých marmelád a čatní.</p> <p> </p> <p></p> <p><em>Červená cibule z Tropey se tam opravdu nabízí na každém rohu. Ale nekoupila jsem si ji. Nemusím mít všechno.</em></p> <p> </p> <p>Cestou zpět jsme se zastavilili i v dalším malém městečku Pizzo, jehož minulost je podobná jako u Tropey. Leží rovněž na pobřežní skále u Tyrhenského moře. V centru zůstala zachovaná pevnost Murat, kde je umístěno muzeu zbraní. Pizzo proslavil zmrzlinový dezert Tartufo di Pizzo. Tartufo znamená v italštině lanýž, ale nejedná se o lanýže z lesa, nýbrž o kuličku zmrzliny, která je naplněná tekutou čokoládou a na povrchu obalená v kakaovém prášku. Dnes se již nabízí v mnoha variantách, ale my jsme si ji vychutnali v klasické podobě přímo v baru Dante na centrálním náměstí v Pizzo.</p> <p> </p> <p></p> <p><em>Pizzo - centrálním náměstí</em></p> <p> </p> <p> </p> <p></p> <p>Pizzo - pevnost Murat</p> <p> </p> <p></p> <p><em>Pizzo - pláž</em></p> <p> </p> <p><em></em></p> <p><em>Pizzo - vozítko pro turisty. Za drobnou úplatu je proveze městečkem a vrátí na parkoviště vysoko nad ním.</em></p> <p> </p> <p>Cestování autobusem sem a tam z jednoho pobřeží na druhé jsme za ten týden absolvovali celkem čtyřikrát. Dvakrát z letiště a na letiště a dvakrát na výlet a z výletu. Bylo to sice únavné, ale zase jsme si udělali alespoň nějakou představu o tom, jak vypadá Kalábrie. Co mě osobně překvapilo nejvíce? Kalábrie, ač leží dost na jihu, je převážně zelená. To napovídal i pohled z letadla před přistáním. Pod námi byly koberce zelených sadů a vinic. Z přízemního zkoumání bylo zřejmé, že je tady kdejaký kousek půdy pečlivě obhospodařovaný. I ve vnitrozemí jsme míjeli rozsáhlé sady, vinice na táhlých svazích, osázená pole i shluky foliovníků. Zemědělství je patrně hlavním zdrojem obživy v této oblasti. Ostatně na každém jen trochu vhodném místě byl stánek s ovocem či zeleninou, často se prodávalo přímo i z auta.</p> <p>Druhým překvapivým zjištěním pro mě bylo, že se na mnoha kopcích vesele točily obrovské bílé větrníky. I ty jsem viděla hojně rozeseté v krajině při přistávání. Nakonec jsem je objevila i ve zvlněné krajině kousek od naší pláže. Časem jsem došla k závěru, že je v této oblasti Itálie dochází v posledních letech k významnému rozvoji infrastruktury. Kalábrii ze západu protíná nová (jednokolejná) železnice. Dálnice se tu musely vypořádat s kopcovitým terénem, a tak se střídají tunely a estakády. V této oblasti se také hodně staví, ale je tu také spousty opuštěných a rozpadajících se domů. Podle slov naší průvodkyně prý již byl zastaven masivní odchod obyvatel na sever Itálie. I přes všechny změny však zůstává Kalábrie nejchudší částí Itálie.</p> <p>Možná s tím trochu souvisí i mé překvapivé zjištění, že není snadné se v Kalábrii domluvit anglicky. Přišla jsem do kontaktu především s personálem hotelu, ale ani na manažerských pozicích není asi slušná angličtina samozřejmostí. Rychle jsme se naučili pár základních italských slov „pro přežití“ a ve složitějších situacích to jistil překladač od Googlu.</p> <p> </p> <p></p> <p><em>Z resostu Serene - vnitroblok jednoho z objektů - vstup do pokojů.</em></p> <p>A na závěr pár slov o tom nejpřízemnějším, o jídle. Samozřejmě ho mohu posoudit jen podle toho, co se bylo k dispozici v našem hotelu. A také podle toho, o co byl v restauraci největší zájem. Hosté resortu byli totiž převážně Italové a pak malá skupina Čechů a Slováků. Nejoblíbenějším jídlem byly rozhodně těstoviny na všechny způsoby. Spaghetti, fettuccine, linguine, penne, fusilli, macaroni, ravioli, tortellini, lasagne a mnoho dalších druhů. Většinou doplněných lehkou omáčkou, zeleninou, kousíčky masa, mořskými plody. Ochutnávala jsem poctivě, ale mnohdy jsem netušila ani z čeho se jídlo skládá. Ale chutnalo mi. Pizza byla hned druhá v pořadí oblíbenosti. Ale její hotelové provedení se mně osobně moc nezamlouvalo. Třetí v pořadí byly nejrůznější sladkosti. Ke snídani bylo napečeno piškotové či třené pečivo, k obědu a večeři byly nejrůznější drobné zákusky. Poctivě jsem ochutnala skoro všechno. Ale úplně nejvíc jsem si užívala rozmanité předkrmy servírované v malých mističkách. Často obsahovaly kousek ryby či jiného mořského živočicha, nějaký kousek zeleniny a vše bylo správně okořeněno. A spousty rozmanitých zeleninových i masových salátů. Vše zapíjeno stolním vínem a vodou. Kupodivu téměř chybělo ovoce, v nabídce byly pouze standardní jablka či pomeranče ze supermarketu. Občas pár malých hruštiček, ty jediné mohly být z místního zdroje.</p> <p>Rozhodně to byla zajímavá a příjemná zkušenost. Další z "korálků" našeho poznávání. Díky za to, že jsme ji mohli prožít. </p> <p> </p> <p> </p> <p>Zdroje informací:<br />www.italieonline.cz<br />wikipedia</p> </div> <div class="author"> Autor: <span><span class="autor">Vladislava Dejmková</span></span> </div> </div>
