<p>Když se majitelka bytu za 2. světové války vydala na jih Francie, nejspíš nepředpokládala, že by práh bytu, který za sebou zanechala, ještě někdy překročila. Nájem byl pravidelně placen a do bytu následujících 70 let nevkročila lidská noha. <strong>Madam Boguiron žila dlouhý a asi i šťastný život</strong>, skonala až v roce 2010 ve věku úctyhodných 90 let. Teprve závěť uvědomila dědice, že tohle místo vůbec existuje. K posouzení pozůstalosti si tak přizvali i zástupce aukčního domu.</p> <h2 class="wp-block-heading">Výlet do zcela netknuté minulosti</h2> <p>Dražitel už zažil nejspíš hodně, ovšem otočení klíčem v zámku pro něj bylo úvodem k pořádnému šoku. Tady se totiž prakticky zastavil čas. Luxusní interiér několika pokojů byl plný starožitného nábytku, <strong>na křeslech ležely drahé obrazy, případně byly opřeny</strong> o další nábytek. Zlacené závěsy a krásné koberce byly doslova přízraky starých krásných dob. Znalec se po projití celého <span>bytu</span> přiznal, že si připadal doslova jako v Šípkové Růžence.</p> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="1000" height="604" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/3db320a4-e147-44e8-fe65-0185c831ce00/public" alt="" class="wp-image-140813 transfer-szn-utm" /></figure> <p>Na toaletním stolku bylo množství parfémů a také silná vrstva prachu. Dále nedbale pohozený hřeben, který jako by stále vyhlížel svou majitelku a její kadeře. Hlavním nálezem, který zaujal pozornost, byl ale <strong>obraz od Giovanniho Boldiniho, italského malíře</strong> z 19. století. Plátno ukazuje Marthu de Florian, babičku posledního majitele tohoto bytu. Dáma v růžových mušelínových šatech mu byla múzou a také milenkou.</p> <h2 class="wp-block-heading">Mládí, studia, Florencie, cesty</h2> <p>Obraz šel poté do aukce, přičemž vyvolávací cena byla stanovena na 253 000 euro (cca 6 229 000 Kč). O právo vlastnit tento jedinečný poklad se zakrátko rozhořel opravdový souboj. <strong>Nakonec si plátno našlo nového majitele</strong>, který za něj zaplatil 2,1 milionu eur (51 milionů Kč). Portrét Marthy de Florian je odborníky považován za nejcennější Boldiniho dílo. Tento umělec (1842–1931) strávil v Paříži většinu své malířské kariéry.</p> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="804" height="1024" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/45d91a99-2afb-40d3-5894-e40384b22a00/public" alt="" class="wp-image-140810 transfer-szn-utm" /></figure> <p>Podle článku v magazínu <em>Time</em> z roku 1933 byl obecně znám jako „Švýcarský mistr“ pro plynulý styl malby. Narodil se ovšem v italské Ferraře jako syn malíře náboženských objektů.<strong> Jeho starší bratr byl architekt Luigi Boldini</strong>. V roce 1862 se vydal do Florencie, kde pak 6 let studoval a praktikoval malbu. Na akademii a výuce se ovšem objevoval jen sporadicky. Ve Florencii ovšem potkával další realistické malíře, jako Macchioliho a další.</p> <h2 class="wp-block-heading">Přesun do Londýna a malování honorace</h2> <p>Šlo o italské předchůdce impresionismu, jejichž vliv je patrný v Boldiniho krajinách. Ukazuje to jeho spontánní reakci na přírodu, ačkoli nejznámějšími díly se staly jeho portréty. Později se přestěhoval do <strong>Londýna, kde se snažil prosadit právě jako portrétista</strong>. Zde zhotovil portréty nejvyšších členů společnosti včetně Lady Holland a vévodkyně z Westminsteru. Od roku 1972 žil v Paříži, kde se seznámil i s impresionistou Edgarem Degasem.</p> <p>Koncem 19. století se stal nejmódnějším portrétistou Paříže. Jeho ohromující styl ukazuje některé Macchioliho vlivy a místy připomíná práce mladších autorů. V roce <strong>1889 byl italskou komisí jmenován na pařížskou výstavu</strong> a obdržel za to Řád čestné legie. Zemřel v Paříži 11. ledna 1931 a jeho díla po jeho smrti kolovala výstavami po celém světě. Jedna z nich proběhla například v New Yorku, a to 7 let po jeho úmrtí.</p>
