Existují jídla, která člověka okamžitě přenesou zpátky domů, a vošouch mezi ně rozhodně patří. V místech od Plzně až po vesnice u Klatov je běžnou součástí domácích i hospodských menu, kde má místo na talíři zajištěné už po generace. Návštěvníkům z Moravy nebo Prahy však často jeho jméno nic neříká, a tak nezbývá než vysvětlovat, že vošouch rozhodně není žádná běžná bramborová placka.
Původ názvu, který může cizinci připomínat spíš nadávku než jídlo, sahá hluboko do místního nářečí. Slovo vošouch je vlastně regionální variantou označení pro bramborák. Ať už ho pojmenujeme jako cmunda, báč nebo bandorák, rozdíl je vždy nejen v názvu, ale taky v receptu, způsobu přípravy i samotné atmosféře, která se kolem vaření a konzumace vytváří.
Plzeňáci na toto jídlo nedají dopustit Na Plzeňsku se vošouch považuje za specialitu téměř posvátnou a málokterá domácnost nemá ten svůj tajný rodinný recept. Když se ve zdejší kuchyni řekne vošouch, znamená to něco naprosto jasného. Bramborová placka, její křupavý okraj a vláčný střed.
Na rozdíl od hutnějších a výrazněji kořeněných bramboráků z Moravy je však plzeňský vošouch subtilnější a chuťově jemnější. Tajemství spočívá v jednoduchosti: většinou jen syrové brambory nastrouhané najemno, trocha hladké mouky, vejce, sůl a špetka koření.
Zatímco v jiných regionech nelze bramborák bez pořádné dávky česneku a majoránky ani nabídnout, tady se šetří a nechává vyniknout základní surovinu. Právě tato jednoduchost a nápad na lehčí bramborák jsou pro místní kuchyni typické. Již dříve byla západočeská jídla ovlivněná bídnějšími časy i sousedstvím Bavorska, takže nebylo moc zvykem experimentovat s drahými ingrediencemi.
Na Plzeňsku je tohle jídlo samozřejmost. Jenže Moraváci netuší, co to vůbec je.
Foto: Shutterstock
Jen tři hlavní ingredience a poklad je na světě Brambory, vejce, trocha mouky. To je vše, co dům dal a okolní příroda nabízela. K tomu ještě trocha sádla nebo oleje na smažení. Hotovo je raz dva a na stole přistává voňavá, zlatavá placka. Vošouch není nijak přeplácaný. Když už se začíná být více slavnostní, přidá se trocha česneku nebo majoránky, někdo ho dokonce vylepší proužky uzeného masa.
Tahle varianta už směřuje do světa vydatnějších vesnických receptů, kde i obyčejné jídlo dostane punc svátečnosti. Většinou ale platí, že méně znamená více a tím typická vosa kuchyně zůstává věrná tradici. A jak na to? Syrové brambory se najemno nastrouhají, případně se pustí do práce mixér.
Voda ze směsi se nechá odkapat. Právě to je důležité, jinak by byl vošouch rozplihlý a nevýrazný. Pak přijde na řadu zmíněná mouka, vejce, sůl a maličkost koření. Zpracované těsto se pečlivě míchá, někdy se ještě přidá trochu rozehřátého mléka, aby byl výsledek ještě jemnější. Placka vklouzne na rozžhavenou pánev a za pár minut je hotová. Správný vošouch musí mít okraje křupavé a střed stále lehce vláčný.
Češi se kvůli tomu dělí na dva tábory. Západ Čech to miluje, Morava nechápe, proč.
Foto: Shutterstock
Na Moravě netuší, o čem je reč To nejlepší přichází s podáváním. V tradičních hospůdkách vám ho naservírují jen samotný, horký a voňavý. Často po ruce ani není potřeba nic dalšího, maximálně trocha kyselé smetany nebo klasická kombinace s uzeninou. Někteří gurmáni si vošouch rádi dávají s jablečným pyré, pro nezasvěcené je to ovšem záležitost spíš na ochutnání ze zvědavosti.
A přesto právě tato kombinace občas překvapí svou lahodností. Variant je spousta, základem ale zůstává jednoduchost a chuť domácích brambor. Přestože se může zdát, že jde o jídlo z kategorie obyčejných, místní na něj nedají dopustit. Vošouch je součástí identity celého regionu, často se peče při slavnostech, posvíceních i rodinných setkáních.
Navzdory moderním trendům fastfoodu a exotickým chutím si jih a západ Čech své tradiční recepty hýčká a vošouch zůstává jejich tichým hrdinou. Zatímco jinde republice na něj možná nikdy nenarazíte, v Plzni či Klatovech je vošouch stálicí. Kolik domácností, tolik receptů a variant. Přesto je pro všechny společná ta jedinečná vůně a atmosféra, kterou kolem sebe tohle nenápadné jídlo dokáže vykouzlit.