CENTRUM.CZ > KINOTIP2.cz > 2. 7. 2025, 17:30

Miliony Čechů si dnes večer pustí příběh, který pohladí i sevře srdce

Sdílet

Zdroj: CinemArt

Kdo si chce trochu odpočinout od horkých dnů, neměl by si nechat ujít zajímavý příběh umístěný do zimních Krkonoš roku 1945, který je v nabídce nejoblíbenější streamovací stanice už od středy 2. července. Tvůrci se inspirovali skutečným příběhem o dětských hrdinech.

Film Tichá pošta přináší na obrazovky skutečný příběh o odvaze malých i velkých hrdinů, který vychází z knihy spisovatele Jiřího Stránského. Stránský stojí i za příběhem, podle kterého se natáčel seriál Zdivočelá země. Scénář k filmu napsala jeho dcera Klára Formanová spolu s režisérem Jánem Sebechlebským. Kromě řady vynikajících dětských herců se ve filmu objeví Judit Pecháček, Matěj Hádek nebo Karel Dobrý. Děj se odehrává na sklonku německé okupace, kdy skupinka dětí najde v lese sestřeleného francouzského pilota. Poté si mezi sebou muže předávají z jedné horské vesnice do druhé, aby šance, že bude prozrazen, byla menší. Všude kolem jsou němečtí vojáci okupační armády a ani zrádce a udavače nelze podceňovat.

Jiří Stránský uměl psát o těžkých osudech

Jiří Stránský napsal hned několik knih, které byly zfilmovány. Jeho příběhy jsou často inspirované skutečnými událostmi a odráží těžkou dobu, ve které syn významného pražského advokáta Karla Stránského žil. Během druhé světové války byl jeho otec zatčen gestapem a vězněn v Osvětimi. Po válce, v roce 1948, byl znovu dva roky ve vězení.

Jiří Stránský byl v roce 1950 vyloučen z politických důvodů ze školy, dokonce byl i vykázán z hlavního města. Před vojnou pracoval jako zeměměřič a poté narukoval k PTP. Ani tím jeho trampoty neskončily a v roce 1953 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na osm let za velezradu. Vězení mu překvapivě pomohlo poznat celou řadu intelektuálů, které režim vedený hlasem dělnického lidu posílal do vězení.

Z vězení se dostal s podmínkou v roce 1960, aby byl v roce 1974 opět na dva roky odsouzen, tentokrát za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Po návratu domů pracoval na čerpací stanici a také jako externista na Barrandově. A celou dobu samozřejmě psal. Zemřel v květnu 2019 ve věku 88 let.

Video k článku ZDE

Zdroj: CinemArt

Režisér Ján Sebechlebský o filmu

Skutečný životní příběh francouzského pilota

Pilot Pierre byl pravděpodobně z francouzské stíhací jednotky Normandie-Niemen, která za druhé světové války bojovala po boku Sovětského svazu proti Německu na východní frontě. Fyzická podoba Pierra je inspirována skutečným stíhacím pilotem této jednotky. V kontextu rasové ideologie nacismu jeho přítomnost v české vesnici zdůrazňuje univerzálnost lidského utrpení a potřeby pomoci. Pro děti z venkova je setkání s Pierrem setkáním s něčím neznámým a odlišným. Učí se tak toleranci, empatii a odvaze pomoci člověku v nouzi.

V tomhle příběhu hrají klíčovou roli právě děti. Ony, se svou dětskou odvahou a s citem pro spravedlnost, se pouštějí do záchranné akce. Stejně jako v tiché poště, kde se na předávání zprávy podílí více lidí, i zde děti tvoří síť solidarity a vzájemné pomoci. Je to silný symbol naděje v beznadějné době. Jejich zapojení do odboje proti okupantům je o to silnější, že přichází od nevinných bytostí, které by s válkou neměly mít nic společného. Bez ohledu na jeho původ, v jejich dětských očích se Pierre stává člověkem, který potřebuje pomoc, a to je jediné, na čem záleží.

O filmovém příběhu

Proč dnes vyprávět další příběh z konce druhé světové války? Protože je to dětský příběh o empatii, rebelii, radosti, odvaze a naději v době, kdy šance na přežití záleží někdy jenom na štěstí. Je to jeden z příběhů, kdy se děti spiklenecky postaví proti světu dospělých, aby někoho zachránily. Obzvláště v dnešní době, kdy jsou naše děti zcela nečekaně s blízkostí a dopady války každodenně konfrontovány, jsou myslím takovéto příběhy potřeba. Tichá pošta není jen historickým filmem o minulosti, ale je i o současnosti a budoucnosti. Připomíná nám, jak důležité je pamatovat na lidskost, odvahu a solidaritu, a to i v těch nejtěžších chvílích. Příběh dětí, které se s nasazením vlastních životů pouštějí do záchranné akce, je silnou metaforou pro to, že i my můžeme pomáhat těm, kteří to potřebují.

Záběr z filmu: děti s lyžemi před chalupou | Zdroj: CinemArt

O válce a dětech

Válka krade dětství. A v závěru války to platí dvojnásob. Děti se stávají součástí odboje, vytvářejí síť, podobnou té, jakou známe z dětské hry „tichá pošta“, kde se zpráva předává tajně a s rizikem zkreslení. Ale v tomto případě nejde o neškodnou hru, ale o boj o život. Děti se setkávají s vojáky, kteří jsou často jen o pár let starší než ony samy. V zoufalství nacistický režim v závěru prohrané války povolal do zbraně příslušníky Hitlerjugend, kteří nedosáhli ani maturity. Tato konfrontace dětí s dětmi, byť na opačných stranách barikády, je jedním z nejsilnějších a nejtragičtějších momentů filmu. Ukazuje nám, jak válka deformuje lidské osudy a nešetří nikoho, ani ty nejmladší a nejzranitelnější.

Mohlo by vás zajímat: 3 novinky, které teď vládnou streamovacím službám

Zajímavost na závěr – motiv lyží ve filmu

Lyže vznikly již 8000 let př. n. l. v Severní Asii a v Evropě pro přepravu a pohyb ve sněhu v chladných a mrazivých oblastech, kde bylo těžké se udržet na zledovatělém povrchu. Lyže, vyrobené ze dřeva a kůže, se tehdy používaly především k boji a lovu. Ve středověku se začaly vyrábět lyže s kovovými hroty. Dnešní podoba lyží pochází z 19. století, kdy je využívala široká veřejnost. Lyže se staly populární, objevovaly se první lyžařské kluby, první lyžařské závody a ve 20. století rovněž vznikala první horská střediska s lyžařskými vleky (nejstarší lyžařské středisko u nás je Špindlerův mlýn z roku 1922).