<p>Dlouhá léta patřili Češi k pilířům chorvatské turistické sezóny. Byli vítaní, známí a často tvořili významnou část hostů v pobřežních letoviscích. Jenže dnes už je situace jiná. Zatímco čeští turisté stále do Chorvatska jezdí, jejich přítomnost zdaleka není tak ceněná – na trhu se totiž výrazně prosadili turisté ze západní Evropy, kteří často utrácejí víc a neřeší každé euro.</p><p>Mnozí podnikatelé v přímořských destinacích už si zvykli přizpůsobovat ceny i služby právě západoevropským zákazníkům. Češi pro ně ztrácejí pozici zlatých hostů. Otevřeně to přiznávají jak majitelé restaurací, tak i provozovatelé penzionů. </p><p>Ti často zdůrazňují, že zatímco Němci či Britové se v místních restauracích rozšoupnou a neváhají nechat štědré spropitné, Češi a Slováci bývají střídmější – spropitné se většinou omezuje na zaokrouhlení účtu. To je pro provozovatele rozdíl, který rozhoduje.</p><p>Nejde ale jen o útratu v restauracích. Někteří majitelé penzionů na Istrii už české hosty dokonce ani rádi nevidí. Stěžují si, že si z domova vozí vlastní potraviny a místo návštěvy místních podniků si raději vaří v apartmánech. Zatímco domácí počítají s tím, že malou kuchyňku hosté využijí k přípravě snídaně nebo rychlého oběda, Čechům běžně vystačí na celou dovolenou. </p><p>Restaurace pak zůstává poloprázdná, zatímco jiní hosté ji navštěvují pravidelně. Výsledkem je, že ubytování běžně dostávají přednost zájemci ze západní Evropy. Chorvatští podnikatelé mají jistotu, že kromě pobytu u nich utratí i za jídlo či pití. Právě tam se dnes vydělává nejvíce – běžné pivo stojí kolem pěti eur a jednoduché jídlo klidně dvacet, přičemž cena ryb často přesáhne třicet eur. A to přesto, že suroviny bývají cenově srovnatelné, někdy dokonce levnější než v Česku.</p>
