Když přišla na svět druhorozená dcera Blanky z Valois a Karla, v té době ještě moravského markraběte, psal se rok 1342. Dostala tehdy módní jméno Kateřina po známé světici. Pro Karla to nejspíš bylo tak trochu zklamání. Očekával syna, potřeboval by ho víc, obzvláště když na druhé dítě čekali s Blankou dlouhých sedm let! Nicméně zachoval dekórum, rozhodně nebyl takový neotesanec a hrubián jako jeho otec Jan Lucemburský, který neprojevil špetku citu a okamžitě po narození druhé dcery zmizel do zahraničí.

Kateřina Lucembruská
Foto: vlastní fotka, CC BY 3.0 , via Wikimedia Commons
Jak bývalo dobrým zvykem, brzy se začal hledat vhodný ženich. Karel to nevymyslel špatně. Pro tehdy dvouletou Kateřinu vybral budoucího rakouského vévodu Rudolfa IV. Habsburského, který byl jako prvorozený dědicem zemí rakouských, ale i Kraňska, Štýrska, Korutan a Tyrolska. Také on byl toužebně očekáván! Jeho narození po patnácti letech bezdětného manželství jeho rodičů konečně vyvrátilo zvěsti o otcově impotenci.
Kateřina se jako poslušná dcera nebránila, ostatně jak jinak, v tom věku z toho moc rozum mít nemohla. Navíc o tři roky starší ženich se jí líbil. Už jako šestiletá holčička byla proto v roce 1348 poslána na výchovu do Vídně, aby se naučila jazyku a zvykla si na prostředí své nové vlasti. V tomto roce zemřela také její matka Blanka z Valois, a tak se vlastně musel Karel IV., v té době už český a římsko-německý král, rozloučit se dvěma ženami svého života. Samotná svatba se pak konala v roce 1353 v chrámu sv. Víta, který ale zdaleka neměl dnešní podobu. Nevěstě „už“ bylo 11 a ženichovi 14 let. Vlády ve Vídni se pak manželé ujímají v roce 1358.

Rudolf IV.
Foto: Dom Museum Wien, Public domain, via Wikimedia Commons
To už je Karel IV. od roku 1355 korunovaným císařem Svaté říše římské a ambiciózní zeť Rudolf IV. se mu chce ve všem vyrovnat. Ostatně neskromně si myslí, že by se snad mohl stát Karlovým nástupcem, vždyť ten stále nemá syna. Podle tchánova vzoru pokládá spolu s Kateřinou základní kámen k monumentální přestavbě chrámu sv. Štěpána a zakládá ve Vídni také univerzitu známou jako Alma Mater Rudolphina. Město se zásluhou Rudolfa a Kateřiny stavebně rozvíjí a stává se i významným střediskem obchodu.
Jenže to není všechno. Rudolfovi to nestačí, jeho ambice jsou nezměrné. Chce zajistit rodu Habsburků ještě vyšší prestiž a nechá zhotovit soubor sedmi listin známých pod názvem Privilegium maius údajně vydaných římskými vládci Caesarem a Neronem. Karel IV. je prohlásí za falza (nepravost listin byla skutečně prokázána, ale definitivně až v 19. století) a neuznají je ani říšská knížata. Tím to Rudolf u Karla definitivně „projel“ jako panovník i zeť, který navíc proti němu začal intrikovat s jeho nepřáteli. Málem se schyluje k válce. Vše zachrání Kateřina, která oba muže po delší době smíří. To se psal rok 1364, ovšem Rudolf už následujícího roku nečekaně ve věku 26 let umírá, aniž by stačil s Kateřinou zplodit svého dědice.
Zarmoucená Kateřina, která byla proslulá svou krásou, po manželovi truchlí. Jako vdova opouští v roce 1365 ve 23 letech Vídeň a vrací se zpět k tatínkovi do Prahy. Ten nezahálí, už má pro Kateřinu připraveného nového ženicha. Kateřina sice moc nadšená není, ale podvolí se, ani teď jako dospělá žena otci neodporuje. Jejím druhým manželem se stane o čtyři roky mladší braniborský kurfiřt Ota Bavorský z rodu Wittelsbachů, který byl původně zasnouben s Kateřininou mladší nevlastní sestrou Alžbětou. Karel IV. to měl promyšlené do každého detailu. Promptně udá i Alžbětu. Hned v roce 1366 se uskuteční v Praze dvojsvatba. Vdává se nejen Kateřina, ale i její teprve osmiletá sestra Alžběta - za Albrechta III., mladšího bratra Kateřinina zesnulého manžela Rudolfa. No snad se v tom vyznáte…

Socha Oty V. Bavorského
Foto: :Adolf Brütt (sculptor), Public domain, via Wikimedia Commons
Kateřinino druhé manželství není šťastné ani trochu. Kateřina žije v Praze, s otcem si rozumí víc než s manželem. Tomu historie přisoudila nelichotivé přízvisko Ota Líný (proč asi?). Kateřinu nepostrádá, užívá si s nevěstkami v Braniborsku. Tam se Kateřina objevuje sporadicky, a tak není divu, že se šíří narážky, že Karel IV. nastrčil Otovi svou neplodnou dceru, aby získal Braniborsko. Že by něco na tom bylo? Kateřina si ale z řečí nic nedělá, je přece císařská dcera!
Psal se rok 1379, když v sedmatřiceti letech ovdověla podruhé. Znovu už se neprovdala. Tatíček Karel zemřel o rok dříve, takže už ji do dalšího sňatku neměl naštěstí kdo tlačit. Odebrala se na rakouský hrad Perchtoldsdorf poblíž Vídně, kde po 16 letech roku 1395 bezdětná zemřela. Byla pochována ve vídeňském chrámu sv. Štěpána po boku Rudolfa IV. Habsburského, svého milovaného prvního manžela, jak si přála …
Zdroje info: Größing, Sigrid-Maria: Zlaté jablko, 2012, kol.: Královská trilogie, 2007, Hamannová, Brigitte: Habsburkové, 1996, Vocelka, Karl: Vše o Habsburcích, 2016
Související články