<p>Ve 30. a 40. letech 20. století všechny námořní mocnosti intenzivně pracovaly na projektu letadlových ponorek. Letadla z nich měla ponorkám nejenom <strong>přinášet zpravodajské informace, ale i útočit na nepřítele</strong>. Nejdále zašli s tímto projektem Japonci, jejichž třída I-400 byla největší ponorkou 2. světové války, a plány s ní měli vskutku obrovské.</p> <h2>Nápad admirála Jamamota, jak napadnout NY</h2> <p>S nápadem na využití letadlové ponorky přišel v roce 1942 admirál Isoroku Jamamoto. Když Japonsko začalo pomalu válku prohrávat, navrhl postavit ponorky s letadly, které by <strong>mohly překvapivě napadnout New York</strong> nebo hlavní město Washington DC. Admirál předpokládal, že by se americká veřejnost poté chtěla z války stáhnout.</p> <div class="related-post"> <a class="related-post__link" href="https://armadnizpravodaj.cz/zpravodajstvi/flamingo-predstaveni/" target="_blank" rel="noopener noreferrer"> <div class="related-post__image"><img width="287" height="203" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/bfbc7a32-de2c-46b5-c1ef-5a7730d8d500/public" class="attachment-category-post size-category-post" alt="Ukrajinská střela Flamingo" loading="lazy" /></div> <div class="related-post__title"><h1>Video: „Game-changer“, který Ukrajině nahradí strategické bombardéry. Vyvinula řízenou střelu s dosahem 3 000 km</h1></div> </a> </div> <p>Práce na flotile 18 ponorek začaly v roce 1943, ale nakonec vznikly pouhé tři (I-400, 401 a 402); třetí (I-402) <strong>byla přestavěna na podmořský tanker</strong>. Každá měřila 122 metrů, široká byla 12 metrů, a ponor dosahoval 7 metrů, zatímco výtlak činil 5 223 tun na hladině a 6 560 tun pod ní.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="1024" height="768" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/8b86ac4d-c465-4b3f-2352-1014588ef300/public" alt="Aiči M6A1, USA" class="wp-image-303142" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Stéphane Gallay/ Creative Commons / CC</span></span></figure></div><figcaption><figcaption><em>Aiči M6A1</em></figcaption></figcaption> <p>Letadlová ponorka I-400 byla vybavena čtyřmi dieselovými motory s výkonem 1 680 kW každý a dvěma elektromotory s výkonem 1 600 kW pro plavbu pod hladinou. <strong>Max. rychlost na hladině měla dosahovat 18,7 uzlů</strong> (34,6 km/h) a pod hladinou pak 6,5 uzlů (12 km/h), zatímco dosah být těžko představitelných 37 347 námořních mil (69 400 km).</p> <h2>Skutečný obr, ale s velkými problémy</h2> <p>Nejenom rozměry plavidla, i výzbroj byla mohutná. I-400 měla celkem 8 torpédometů táže 533 mm (po čtyřech na zádi a přídi), jedno 14centimetrové dělo na palubě s dostřelem 15 km, a mohutnou <strong>protileteckou obranu tvořenou deseti 25milimetrovými kanóny Typ 98</strong>. Vedle toho byla ponorka vybavena jak sonarem, tak radarem a šnorchlem a periskopy německé výroby. Potah kýlu z azbestu, gumy a lepidla měl pak pohlcovat signál sonaru.</p> <div class="related-post"> <a class="related-post__link" href="https://armadnizpravodaj.cz/zpravodajstvi/kriznik-admiral-nachimov-konecne-vyplul/" target="_blank" rel="noopener noreferrer"> <div class="related-post__image"><img width="287" height="203" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/d732ce8b-16a1-44c1-183f-756159b35e00/public" class="attachment-category-post size-category-post" alt="Modernizovaný křižník Admirál Nachimov" loading="lazy" /></div> <div class="related-post__title"><h1>Trvalo to skoro 30 let oprav a modernizací, ale ruský jaderný křižník Admirál Nachimov konečně vyplul na moře</h1></div> </a> </div> <p>Jádrem výzbroje byly však tři hydroplány Aiči M6A Seiran uskladněné ve vodotěsném hangáru na palubě. Tam v nich byly uloženy bez plováků a s křídly otočenými o 90 °. <strong>Jejich příprava ke startu trvala 30 minut</strong> a byl prováděn pomocí katapultu z paluby. Poté se ponorka ponořila a díky speciálnímu zařízení udržovala pozici do návratu stroje z mise.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="1024" height="807" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/1561c798-ef35-478e-37d3-477661f0e900/public" alt="I-400, hangar při inspekci amerických námořníků, Pearl Harbor, 1945" class="wp-image-303140" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Public Domain </span></span></figure></div><figcaption><figcaption><em>I-400, hangar při inspekci amerických námořníků, Pearl Harbor, 1945</em></figcaption></figcaption> <p>Seirany byly natřeny luminiscenční barvou, takže je bylo snadné vidět i při práci v noci. Praxe však ukázala obrovské problémy mořských obrů. V první řadě byly <strong>špatně ovladatelné, neboť měly příliš malé kormidlo</strong>, a kvůli velikosti mělo zase plavidlo problémy s ponořením. Než se I-400 ponořila, trvalo to 58 sekund, a do maximální hloubky 100 metrů se nikdy posádka čítající 144 mužů neodvážila kvůli nebezpečí imploze trupu.</p> <h2>Fantasmagorické plány nevyjdou</h2> <p>I když byl záměry na využití I-400 velkolepé a „hodné Japonska“, s postupem války se ukazovalo, že neproveditelné. Nejprve padlo vzhledem k <strong>plavebním (ne)schopnostem bombardování New Yorku</strong>, a dalším z nápadů bylo použít letadla k bombardování Panamského kanálu, což mělo Spojené státy americké „šokovat“ a přinést obrat.</p> <div class="related-post"> <a class="related-post__link" href="https://armadnizpravodaj.cz/zpravodajstvi/dron-trefil-rusky-t-80-do-spoje-veze/" target="_blank" rel="noopener noreferrer"> <div class="related-post__image"><img width="287" height="203" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/3f028a4f-ad69-49c0-a3a7-e6e2dce50700/public" class="attachment-category-post size-category-post" alt="Ruské tankové vojsko – tank T-80" loading="lazy" /></div> <div class="related-post__title"><h1>Video: Jedna přesná rána zezadu do věže zničila ujíždějící ruský tank T-80. Munice mu explodovala okamžitě</h1></div> </a> </div> <p>Dnes je jasné, že by šlo o čistou sebevraždu, a šest bombardérů s maximální rychlostí 475 km/h a 800 kg pum by ani velké škody nenapáchalo. Zato <strong>plán úderu na atol Ulithi, kde kotvilo 15 amerických letadlových lodí</strong>, byl téměř proveden. Japonci přetřeli své Seirany na stříbrno a opatřili je americkou imatrikulací, aby se skvěle infiltrovali.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="1024" height="682" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/0ad3c7af-a896-4676-b91d-0fbf5222a300/public" alt="Aiči M6A Seiran, jediný přeživší kus, Udvar Hazy Center, USA" class="wp-image-303141" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: HawkeyeUK / Creative Commons / CC</span></span></figure></div><figcaption><figcaption><em>Aiči M6A Seiran, jediný přeživší kus</em></figcaption></figcaption> <p>Než se však ponorky dostaly na místo, Japonsko kapitulovalo a letadla s kamufláží porušující pravidla války byla zničena. Mnohem děsivější plán měl potom název „Třešňové květy v noci“. Jednalo se o <strong>rozprášení biologických zbraní nad Kalifornií</strong>, což naštěstí císařští vojáci nestihli. Po válce navíc ponorky zabavili Američané, a po testech je u Havaje potopili. Dodnes zůstal zachován jenom jeden Seiran, a to v Smithsonově institutu v Americe.</p>