Česká lidová moudrost praví, že med se nikdy nekazí, ale je velmi obtížné se o tom přesvědčit. Vědci však nyní zanalyzovali vzorek medu starý 2 500 let. Potvrdila analýza to, co tvrdily už naše babičky?
Před desítkami let objevil tým archeologů lepkavou substanci v měděné nádobě ve starověké řecké svatyni. Až donedávna byla identita tohoto zbytku nejistá: šlo o směs tuků, olejů a včelího vosku, nebo o něco jiného? Nyní tým vědců publikoval v časopise Journal of the American Chemical Society studii, která znovu analyzovala vzorky zbytku pomocí moderních analytických technik a zjistila, že se pravděpodobně jedná o zbytky starověkého medu, což předchozí analýzy odmítaly.
Stručná historie medu
Med byl ve starověkém světě důležitou látkou; někdy se nechával ve svatyních jako oběť bohům nebo se pohřbíval spolu s mrtvými. V roce 1954 byla jedna taková řecká podzemní svatyně z doby kolem roku 520 př. n. l. objevena v Paestum v Itálii, asi 300 km jižně od Říma.
Uvnitř se nacházelo několik bronzových nádob obsahujících lepkavý zbytek. Archeologové se tehdy domnívali, že se jedná o med, který byl původně nabízen v medových plástech. Následně tři různé týmy v průběhu 30 let zbytky analyzovaly, ale přítomnost medu nepotvrdily a místo toho dospěly k závěru, že nádoby obsahovaly nějaký živočišný nebo rostlinný tuk kontaminovaný pylem a částmi hmyzu.

Zdroj: Youtube.com
Když se však zbytky dostaly na výstavu do Ashmoleanského muzea, měl tým vědců pod vedením Luciany da Costa Carvalho a Jamese McCullagha možnost záhadnou látku znovu prozkoumat a shromáždit nové vědecké důkazy.
Co vědci zjistili?
McCullaghův tým analyzoval vzorky rezidua pomocí různých moderních analytických technik, aby určil jeho molekulární složení. Výsledky ukázaly, že má chemický otisk téměř totožný s moderním včelím voskem a medem, s vyšší úrovní kyselosti, což odpovídá změnám po delším skladování.
Chemické složení zbytku bylo složitější než u tepelně rozloženého včelího vosku, což naznačuje přítomnost medu nebo jiných látek. V místech, kde se zbytek dostal do kontaktu s bronzovou baňkou, byl nalezen degradovaný cukr smíšený s mědí. Hexózové cukry, běžná skupina cukrů přítomných v medu, byly ve starověkém zbytku zjištěny ve vyšších koncentracích než v moderním včelím vosku.
Ve zbytku byly rovněž identifikovány bílkoviny mateří kašičky (známé jako vylučované západní včelou medonosnou). Tyto výsledky naznačují, že starobylá látka je tím, co zbylo z dávného medu. Vědci však nevylučují, že se v ní mohou nacházet i jiné včelí produkty.
Význam objevu
Studium starobylých zbytků, jako je tento, nabízí nejen okno do minulosti, ale může mít i moderní využití. Med je například uznáván pro své antibakteriální a antioxidační vlastnosti, což vede k jeho využití v tradiční i moderní medicíně. Výzkum toho, jak se tyto sloučeniny měnily v průběhu času, by mohl poskytnout cenné informace o konzervaci potravin a léčivých vlastnostech včelích produktů.

Zdroj: Youtube.com
Kromě toho nám takové studie pomohou lépe porozumět kulturním a náboženským zvyklostem starověkých civilizací. Med byl nejen potravinou, ale také symbolem bohatství a důležitou součástí náboženských rituálů. Například ve starém Egyptě se med používal při pohřebních obřadech a jako oběť bohům.
Starověké zbytky nejsou jen stopami toho, co lidé jedli nebo obětovali bohům, ale jsou to složité chemické ekosystémy,“ uzavírá da Costa Carvalho. Jejich studie odhaluje, jak se tyto látky měnily v průběhu času, což otevírá dveře budoucím studiím o starověké mikrobiální aktivitě a jejím možném využití.