Do kin vstupuje nový film: Příjemné překvapení letošní filmové sezony

Film Barvy času přichází jako příjemné překvapení letošní filmové sezony. Režisér Cedric Klapisch se v něm vrací k citlivému lidskému vyprávění , které dokáže propojit současnost s dávnou minulostí tak přirozeně, až máte pocit, že mezi oběma světy ani žádná hranice neexistuje.

Příběh rodiny, která po letech znovu objevuje vlastní kořeny, se pozvolna mění v citlivou cestu do Paříže devatenáctého století . Do doby vzniku fotografie a prvních uměleckých experimentů se světlem.

Barvy času vyprávějí o hledání místa na světě, o síle vzpomínek i o tom, jak náhodné setkání může otevřít dveře k životu, který jsme už dávno přestali vidět. Právě díky tomu si film získává pozornost nejen milovníků francouzské kinematografie.

Mohlo by vás zajímat: Nenápadné, ale vizuálně krásné netflixovské drama, které se vám zažere pod kůži

Obsazení a postavy V hlavní roli se představuje Suzanne Lindon jako Adèle, mladá žena, která na sklonku 19. století opouští svou rodnou Normandii. Vydává se do Paříže, aby našla svou matku a zároveň se ocitá u zrodu fotografie a impresionismu .

Dalšími důležitými postavami jsou čtyři potomci, bratranci a sestřenice, kteří v moderní době dědí starý dům. Ostatní herci ve filmu dotvářejí rodinnou mozaiku a obohacují o další příběhy. Film je tedy spíše dramatem několika generací, propojené minulostí, odkazem i rodinnými tajemstvími.

Video k článku ZDE Co chce film říct Film především vypráví o propojení minulosti a přítomnosti . Hlavním východiskem je dědictví - dům, fotografie, tajemné stopy minulosti, které přivedou čtyři mladé lidi k otázce, odkud pocházejí a co je spojuje s někým, koho nikdy nepoznali. Otevírá tak otázku, jak silně naší současnost ovlivňuje minulost, i když o ní víme jen z útržků.

S tím také souvisí otázka, co znamená domov. Dům, který je dědictvím, není jen nemovitostí ale i symbolem minulosti, paměti, historie, kterou někdo žil. A tím, že dnes bratři a sestřenice dům objevují, symbolicky hledají i sami sebe .

Dalším výrazným tématem je umění, zejména dopad zrodu fotografie a impresionistického hnutí na vnímání světa koncem 19. století. Prostřednictvím postavy Adèle a její cesty do Paříže film ukazuje, jak tehdy vznikalo nové vidění, nové možnosti zachytit svět.

Paříž 1895 je vykreslena jako město na prahu kulturní revoluce , kde umění, fotografie, nové myšlenky a technologie životem vířily. Historická atmosféra přidává filmu hloubku a atmosféru, která je tady klíčovou složkou filmu.

Mohlo by vás zajímat: Mezi skalpelem a spravedlností: Drama doktora Harta v nové minisérii Noční operatér začíná

Recenze a přijetí Film si u kritiků a diváků vysloužil poměrně solidní odezvu. Například na stránce Kinobox drží skóre 75 % , což signalizuje, že většina recenzentů si odnáší z kina příjemný zážitek. Kritici oceňují zejména vizuální styl a atmosféru, kterou film dokáže navodit.

Současně ale recenze upozorňují na nedostatky. Některým kritikům vadí, že veškeré dění je příliš poklidné, téměř bez dramatického konfliktu . Tím může oslovit milovníky výtvarné poetiky, ale nemusí sednout těm, kdo hledají výraznější příběh. Další připomínky směřují k volné interpretaci historických faktů.

Zdroje článku: rottentomatoes.com , protisedi.cz , totalfilm.cz , kinotip2.cz

Drama do poslední minuty, slzy a největší odhalení série. Věrní ve finále Zrádců selhali i letos

Meteorologové prozrazují: budou letos Vánoce na sněhu, nebo na blátě? Už mají jasno

Strach o Bardotovou. Zotavuje se, žádá o ohleduplnost a respektování soukromí

Mám rakovinu, přiznala trenérka českých hokejistek. Přesto pojede na olympiádu

Blíženci uzavřou životní kapitolu, Střelci budou nepřehlédnutelní v lásce i práci. Co přinesou hvězdy vám?