Černobylská sloní noha není legenda, je to smrtící realita. Kdo se k ní přiblíží, přichází o šanci na návrat

| 2 min

Sdílet

Jaderné elektrárny mohou být velmi vydatným zdrojem energie. Pokud se v nich něco pokazí, může se z nich stát nebezpečí na desítky kilometrů daleko.

Černobylská sloní noha není legenda, je to smrtící realita. Kdo se k ní přiblíží, přichází o šanci na návrat

Zdroj: Zdroj fotografie: Public Domain

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži Pravidla soutěže

Havárie v černobylské jaderné elektrárně je událost, na kterou lidstvo nebylo připraveno a jejíž následky si dokázal jen málokdo představit. Ačkoli se místo havárie podařilo zabezpečit, stále jsou zde věci, které veřejnost i vědce doslova fascinují. Jednou z nich je útvar, který dostal příslovečné jméno sloní noha. Je dnes označován za nejspíše nejvíce smrtelnou hmotu na Zemi a je samozřejmě cílem zájmu odborníků.

Havárie zabila desetitisíce lidí

Když 26. dubna 1986 explodoval jaderný reaktor v Černobylu, jednalo se o nepředstavitelnou katastrofu. Výbuch byl podle dostupných údajů asi 500krát silnější než exploze jaderné pumy v Hirošimě. Na jeho následky zemřelo 31 lidí bezprostředně, ale nejspíše až 80 tisíc v následujících letech. Milion lidí žijících v okolí elektrárny muselo být evakuováno. Oblast výbuchu bude kolem 3 tisíc let pro lidstvo neobyvatelná.

V samotném jádře reaktoru byla obrovská teplota. To způsobilo, že se materiál začal tavit a vytvořil hmotu podobnou lávě. Ta se začala protavovat pod reaktor, a to i betonem. Postupem doby se začala ochlazovat a tuhnout. Takto vzniklá hmota se nazývá korium. Skládá se z jaderného paliva, štěpných materiálů, roztavených částí regulačních tyčí a materiálů použitých v reaktoru nebo v izolačním betonu. A různých příměsí, které vznikly chemickými reakcemi při styku s vodou a vzduchem.

Vzorek odebrali útočnou puškou

Vědci na tento materiál v Černobylu narazili asi osm měsíců po katastrofě. Zjistili, že se propálil asi dvěma metry betonu a protékal potrubím a chodbami. Nachází se šest metrů pod úrovní země. Nakonec začal tuhnout. Tvoří ho mnoho vrstev. Má černou barvu a připomíná sklo a kůru stromu. Právě kvůli této struktuře se mu začalo říkat sloní noha. Materiál je velmi odolný, byl problém z něho odebrat vzorek za pomoci robota s vrtákem. Nakonec se podařilo kusy odštípnout pomocí střelby z útočné pušky.

https://twitter.com/vectorpoem/status/1007674303653875712

Vědci zjistili, že hlavním materiálem koria je oxid křemičitý. Jsou zde příměsi uranu, zirkonu, titanu, hořčíku a dalších materiálů. Zrna zirkonu nejsou podlouhlá, což podle vědců nasvědčuje tomu, že hmota tuhla pomalu. Radioaktivita se v hmotě velmi rovnoměrně rozložila a je velmi vysoká. Činí 80 až 100 gray za hodinu. Jenom pro představu, smrtelná dávka je 4,5 gray za pět minut. I proto je tato hmota považována za jednu z nejtoxičtějších na Zemi a určitě byste se k ní nechtěli přibližovat. Ovšem její radioaktivita naštěstí klesá.

Díky tomu se také nohu podařilo v roce 1996 Arthuru Kornejevovi vyfotografovat, použil automatický fotoaparát a baterku. Je zatím jedinou známou osobou, která se ke sloní noze přiblížila. Toto setkání přežil. Vědci v roce 1998 zjistili, že vrchní vrstvy hmoty začaly praskat a měnit se v prach. Ten má mít konzistenci podobnou písku. Je samozřejmé, že se i nadále budou tímto fascinujícím útvarem zabývat a sledovat ho. Nejen kvůli tomu, že je pro lidi smrtelně nebezpečný, ale i kvůli jeho unikátnosti, která může přinést některé nové poznatky.

Černobylská sloní noha není legenda, je to smrtící realita. Kdo se k ní přiblíží, přichází o šanci na návrat

"To není pravda." Šéf Motoristů Macinka šokoval hejtmana, ministr vrtí hlavou

55 let ticha a jedna lež. Záhada zmizení tříleté Cheryl, případ, kde se vrah přiznal

Škoda tyhle fotky minout: Růžový panter zasahuje, královská korunka i šperky v trapu

Megakrádež šperků v Louvru: Policie zatkla podezřelé, jeden chtěl odletět do Alžírska

Když dotek spustí lavinu: ženské erotogenní zóny, o kterých se jen šeptá