Aleno, kromě návrhářské práce spolupracujete i s mentorkou a pořádáte workshopy. Jak to celé vzniklo? Spolupracuji se svou nejlepší kamarádkou Simonou Liškovou, která pracuje jako marketingová ředitelka, ale je také velmi zkušená a skvělá byznys mentorka a mnoho let se věnuje mimo jiné osobnímu rozvoji žen. Já s nimi také pracuji již přes 14 let a to v tom nejintimnějším kontaktu, kdy se mi při schůzkách v ateliéru svěřují se svými komplexy, starostmi i bolestmi. A největší bolestí pro ženu, teď nemyslím pro všechny, ale obecně, bývá její tělo . To je téma, které se neustále otevírá. Společně se ženami zkoumáme, co je trápí, proč je to trápí a odkud to pochází, jestli z dětství, z partnerství, nebo často právě od maminky. Tam to, z mých zkušeností, bývá nejčastěji.
Jak tyto rozhovory ovlivnily vaši práci s módou? Chodí ke mně ženy , které jsou všechny krásné, opravdu krásné, každá jinak, ale sotva projdou dveřmi, hned začnou vyjmenovávat, co je na nich špatně. A to byste nevěřila, co všechno si dokážou vymyslet! Ženy mají neuvěřitelnou schopnost hledat na sobě chyby. A právě na tom spolu pracujeme. Móda totiž dokáže ženě v určité fázi nesmírně pomoci, například znovu vnímat vlastní tělo a naučit se ho mít ráda. Já opravdu věřím, že sebeláska je ta nejsilnější věc, kterou si člověk může dát. Milovat partnera, děti, rodiče, to je nádherné, neuskutečně naplňující. Ale nic nás v životě neposune ve všech oblastech víc, než když zdravě milujeme sami sebe.
A proto vznikl i váš nový projekt? Přesně tak. Rozhodly jsme se se Simonou, že vytvoříme workshop zaměřený právě na posilování sebelásky a budování sebevědomí, což jsou dvě věci, které jdou ruku v ruce. Zatím máme pracovní název The Magic of Self Confidence, který se nám ale tak líbí, že ho pravděpodobně necháme. Sebevědomí je téma, které máme všechny ženy společné. Jak si věřit, jak se mít ráda, jak se dát na přední místo. Je to téma, které prostupuje většinou našich konverzací jak mých s mými klientkami, tak u Simony v byznysovém mentoringu. Sebevědomí můžeme cvičit a ovlivňovat, jak zvenčí, tím, jak vypadáme, tak i zevnitř, tím, jak k sobě přistupujeme. A o tom všem je náš společný projekt. Našim cílem je, aby ženy z našeho workshopu odcházely s konkrétními, ihned použitelnými tipy a kroky, jak si své sebevědomí posílit. S konkrétními návody, které můžou používat každý den. Pak už to bude jen na nich, kdy budou chtít začít a jak nástroje, které se na našem workshopu naučí, budou používat. Protože sebevědomí stejně jako sebelásku je potřeba budovat a neustále na tom pracovat. Stačí jediná poznámka a celé naše sebevědomí se může otřást. A my chceme, abychom ženy vybavily tak, aby byly odolnější, a aby jim to přineslo konkrétní viditelné výsledky.
Dotýkáte se i tématu výchovy a vztahu matek a dcer. Je to pro vás osobní téma? Ano, velmi. Já sama mám dceru, a i když mám úžasnou maminku, byla samozřejmě také vychovávaná určitým způsobem. Ze strachu, že budu mít třeba nadváhu, mě často napomínala ohledně jídla, a tím ve mně k němu vytvořila zvláštní vztah. Ne patologický, ale citlivý. Řekla jsem si, že u své dcery to udělám jinak. Prošla si různými obdobími, jak to v pubertě bývá, ale já jsem jí vždycky říkala jen: „Zlatíčko, tobě to sluší. Jsi krásná taková, jaká jsi.“ Protože dívka potřebuje doma jistotu, že je milovaná. A kdyby někdo z okolí, partner, babička, kdokoliv, chtěl mou dceru kritizovat, vždycky jsem řekla: „Nikdo ji kritizovat nebude.“ My ženy se totiž dokážeme kritizovat samy a dost důkladně. Nepotřebujeme k tomu další lidi, zvlášť ne z nejbližšího okolí. Ale potřebujeme láskyplnou podporu.
To zní jako velmi citlivý přístup. Jak se dá podle vás pracovat se „zdravou kritikou“? „Zdravá kritika“ je krásný pojem, ale v praxi je to velmi tenká hranice. Když vidím, že dcera přibírá, protože prochází hormonálním vývojem, neřeknu jí: „Přestaň jíst.“ Mluvím s ní o zdraví, nenápadně ji inspiruji, ukážu jí třeba inspirativní profil na TikToku nebo Instagramu. Řeknu: „Podívej, tahle dívka dělá fitness, to mě hrozně inspirovalo.“ A nechám ji, aby si to sama v sobě zpracovala. A ono to funguje, dnes se sama zajímá o zdravou výživu i fitness, a došla k tomu přirozeně. Ale je pravda, že dnešní dívky čelí obrovským tlakům. Vidíme, kam to může vést, během covidu se mnoho z nich potýkalo s anorexií, sebepoškozováním, úzkostmi. Je to velmi křehká hranice.
Na vašich workshopech tedy ženy neřeší jen oblečení, ale i hlubší témata? Ano, protože všechno spolu souvisí. Dobře zvolené oblečení nám může pomoci cítit se lépe, ale tak jednoduché to není, to samozřejmě nestačí. Je potřeba i práce na svém vnitřním nastavení, na tom, jak se stavíme sama k sobě, k životu, ke své vlastní hodnotě. V tom je právě síla a unikátnost našeho spojení se Simonou. Pokrýváme to celostně, holisticky, protože jen tak to dává smysl a přinese to požadované změny k lepšímu. Simona se věnuje hlavně sebevědomí, sebehodnotě, k nastavení hranic a odvaze být ředitelkou svého vlastního života, jak ona říká. Já se zase zaměřuji především na sebelásku, vztah ženy k vlastnímu tělu, jak ho vnímá, jak s ním pracuje a jak jí může móda pomoci ten vztah zlepšit. Mnoho klientek se nedokáže ani podívat do zrcadla. A než jim něco navrhnu, musíme nejdřív projít jakousi malou psychoterapií, aby vůbec dokázaly přijmout samy sebe. Přijdou třeba ve velmi širokých šatech a tvrdí: „Já už nejsem, co jsem bývala.“ A já jim ukážu, třeba jen pomocí špendlíků, kdy jim to co mají předělám během 5 minut, jaké křivky skutečně mají. Najednou zjistí: „Já mám pas!“ A já říkám: „Ano, měla jste ho celou dobu, jen jste ho zbytečně schovala.“ Je to celé o vnitřním nastavení. Všichni chceme být dokonalí, ale naše představa dokonalosti je strašně ovlivněná mediálními a sociálními tlaky, dnes nejvíce sociálními sítěmi.
Jak se vy sama díváte na vliv Instagramu a umělé inteligence na ženské sebevnímání? Je to velké téma. Ke mně chodí chytré, vzdělané ženy, které vedou firmy nebo pracují ve vysokých pozicích, a přesto dokážou říct: „Podívejte, ta žena na Instagramu má v padesáti úplně hladkou pleť.“ A já odpovím: „Ano, ale má tři filtry.“ Musíme si uvědomit, že to, co vidíme, je často iluze. A teď přichází ještě umělá inteligence. Toho se opravdu bojím. Ty dokonale vygenerované modelky už brzy nebude možné rozeznat od skutečných žen. A my se pak budeme srovnávat s něčím, co vůbec neexistuje. A to je děsivé.
Vraťme se teď k módě. Vy jste měla nádherný projekt nových šatů na dálků. Jak vznikl? Byla to krásná náhoda. Na jedné akci jsem potkala majitele firmy, která dováží ovoce a avokáda z Dominikánské republiky. Líbila se jim moje práce, a po čase mě kontaktovali s tím, že chtějí pro svého významného obchodního partnera a jeho manželku připravit dárek – šaty na míru jako symbol jejich dlouholetého vztahu. Jejich partnerem je velmi blízký přítel prezidenta Dominikánské republiky. Řekla jsem: „Ale já přece nemohu ušít šaty na míru jen podle fotky.“ A oni na to: „To nevadí, poletíte s námi.“ A tak jsem letěla. Paní jsem osobně změřila od hlavy až k patě, doma jsme pak podle jejích měr vytvořili figurínu – té panně říkám Carlos – která přesně kopírovala její tělo. Po čtyřech měsících jsem se vrátila s nádhernými červenými vysoce společenskými šaty, a představte si, že seděly na centimetr přesně! Byl to malý zázrak. Paní byla nadšená, její manžel dojatý. Majitelé firmy byli velmi spokojeni a říkali, že tato „mise“ byla dokonale splněna a vztahy upevněny.
VIDEO
Zní to jako filmový příběh. A vy jste tam i fotila kolekci, že? Ano, nafotila jsem tam pár šatů z letní kolekce. Firma, která mě pozvala, se o mě krásně starala, měli jsme loď, katamarán, všechno perfektně zorganizované. Využila jsem to i k několika promo záběrům, i když bylo kolem pětatřiceti stupňů, takže to byla výzva.
A z toho všeho nakonec vznikly i další příležitosti? Ano! Díky té spolupráci jsem se dostala ke kontaktu s další zahraniční značkou. Byla jsem pozvaná na MotoGP do San Marina, a i když nejsem typ, který by závody běžně sledoval, teď už budu. Dostali jsme se až do zákulisí, na plochu mezi fotografy, a dokonce mě lidé zahlédli v italské televizi. Ale hlavní je, že z toho vzniká nová spolupráce s velkou značkou, která chce vstoupit na český trh právě ve spojení s mou značkou.
A přitom už pracujete i na nové kolekci… Ano, začínám kolekci s pracovním názvem Minus pět kilo. Chci, aby se každá žena, která si ji oblékne, cítila, jako by měla o pět kilo míň, ale hlavně, aby se cítila dobře. Dlouhodobě tvořím střihy, které opticky zužují postavu. Ženy mi často říkají: „Já mám pocit, že jsem hubenější!“ A právě to mě inspirovalo udělat kolekci, která se na ten efekt zaměří naplno. Je to technicky náročné, vše musí sedět do posledního detailu. Ale na tom si zakládám. I modelky, které běžně pracují pro světové návrháře, mi říkaly: „Tohle zpracování je neuvěřitelné.“ A to je pro mě největší pochvala.
Vaše práce má ale i charitativní rozměr. Chystáte vánoční benefiční akci? Ano, 19. listopadu pořádáme v krásném FU Lounge&Baru na Praze 1 Charitativní vánoční večírek. Dělám ho se svou PR manažerkou Alexandrou Uherkovou. Je to benefiční akce pro dvojčata Miriamku a Karolínku Wijacké, dvě holčičky, které trpí vzácnou nemocí a potřebují neustále neurorehabilitace. Jejich maminka se o ně stará doslova 24/7. Je to velmi silný příběh. Bude tombola, dražba, možnost přispět přes QR kód. Loni jsme vybraly 100 tisíc korun pro jinou podobně nemocnou holčičku a doufáme, že letos se nám podaří ještě víc. Děláme to samy, srdcem. Prostě proto, že chceme pomoci. Pokud se budou chtít zapojit i čtenářky a pomoci tak Karolínce s Miriamkou na úhradu neurorehabilitací, mohou prostřednictvím QR kódu, který je vedený pod veřejnou sbírkou POMÁHÁME IUVENTAS z.s. Děkujeme za jakýkoliv finanční dar pro děvčátka.
Co byste si přála, aby si ženy z vašich projektů odnesly? Aby si uvědomily, že krása není o velikosti ani o trendech. Je to o postoji k sobě. Aby si dovolily být jemné, silné, křehké i sebevědomé a odvážné zároveň. A hlavně, aby se na sebe dokázaly podívat do zrcadla a říct: „Jsem krásná přesně taková, jaká jsem.“
Související články