Sraz zájemců byl v 17 hodin právě u kaple, a všem muselo být jasné, že avizovaná hodina, která byla pro setkání vyhrazena, se zřejmě protáhne. Na prohlídku hřbitova a kaple s průvodci přišlo totiž neočekávaně několik stovek lidí. „Čekali jsme tak dvacet zájemců, tohle překonalo všechna naše očekávání, “ usmíval se mluvčí SMJ Martin Málek a vydal se hledat mikrofon, aby všichni účastníci setkání dobře slyšeli.
Na jihlavském ústředním hřbitově je zhruba 11600 hrobů . Na menším hřbitově v Jihlavě – na Kalvárii – se nachází 2360 hrobů. Ústřední hřbitov v Jihlavě je místem posledního odpočinku pro přibližně 65 tisíc lidí.
Zájemci o prohlídku hřbitova se následně rozdělili na dvě poloviny. Ta první šla na prohlídku hřbitova a hrobů slavných osobností, druhá polovina zahájila prohlídkou kaple. Pak se skupiny prohodily. „Já tu už nějaký rok provádím a mám to tu moc rád. Tomuto našemu hřbitovu říkám familiárně hřbitůvek,“ sdělil na samém začátku setkání Vilém Wodák, jihlavský badatel a znalec místní historie.
Účastníky dušičkového setkání poučil o tom, že v krajském městě Vysočiny jsou tři hřbitovy. Ústřední, na Kalvárii a třetím je židovský hřbitov. Pro existenci právě toho ústředního hřbitova je přelomovým rokem rok 1866, kdy probíhala prusko-rakouská válka, která pro naši zemi skončila prohrou. „A poté došlo k tomu, že ta pruská vojska i bez boje obsadila Jihlavu. V pruském táboře vypukla cholera, což byla v té době nebezpečná smrtelná nemoc,“ uvedl Vilém Wodák.
Cholerou onemocněla i řada Jihlavanů, a kapacita tehdejšího hřbitova v dnešních Smetanových sadech přestala stačit. „Radnice tedy začala řešit nerudovský problém „kam s nimi“? Vznikl tedy nápad jednoho muže, který ale narazil na velký odpor. Jihlava tehdy končila hradbami. A tady dál nic nebylo, jen pole a louky. Radnici se zdálo dost nepraktické vybudovat tady hřbitov, vedení města mělo pocit, že by byl hodně daleko od centra. Nakonec si ale svou myšlenku prosadil a první oficiální pohřeb se na ústředním hřbitově konal v září roku 1869.“ Jihlavský historik dodal, že o rok později, tedy v roce 1870, byl otevřený hřbitov na Kalvárii.
Na prostranství ústředního hřbitova se nachází i tři vojenské hřbitovy. „Stavební vývoj hřbitova byl ukončen výstavbou novogotické kaple, “ poznamenal Wodák.
Rozloha ústředního hřbitova v Jihlavě v Žižkově ulici je zhruba 12 hektarů.
Přesně se nazývá Kaple Nanebevstoupení Páně. „Tuto kapli bylo rozhodnuto postavit usnesením městského zastupitelstva, a to 28. října 1892. Vlastní stavba byla započata 16. května 1893 a kolaudovaná byla už za rok 8. května 1894,“ vrátil se do 19. století druhý průvodce Petr Uchytil, který je v SMJ více než dvacet let zaměstnaný coby obřadník.
Zastřelil matku a pak i sebe První zastávkou na zhruba hodinové procházce, kterou vedl Vilém Wodák, byla poměrně již rozpadlá balistráda, kterou najdeme poblíž zmíněné kaple. „Chtěl bych zde upozornit na jednu tragickou událost, která se přihodila v době války. Richard Killian, císařský rada, zemřel v roce 1907. A zde máme pohřbenou jeho manželku Emilii Killianovou. Ta byla pokřtěná, ale byla židovského původu. Po úmrtí muže se stala vdovou a za války měla být transportována do koncentračního tábora. Její syn Franz, který byl důstojníkem, se tomu snažil zabránit a dožadoval se toho, aby jeho maminka byla z transportu vyjmuta. Byl ale hrubě odmítnut a vše vyřešil tak, že nejprve zastřelil svou maminku a pak zastřelil sebe,“ popisuje jihlavský badatel jeden ze smutných příběhů, kterých se v té době nejen v Jihlavě odehrálo bezpočet. Emilie i Franz mají na náhrobku stejné datum úmrtí – 9. březen 1941. „Až půjdete kolem, tak vzpomeňte, “ řekl Wodák s pohnutím v hlase.
Vycházka komentovaná jihlavským badatelem byla zejména o historii a událostech, k nimž došlo v minulosti. Jednou z novodobých zajímavostí, kterou v pátek večer lidé viděli, byla hrobka, kterou kvůli velikosti i černému provedení nejde přehlédnout. „Toto je záležitost arménská. Je zde pochovaný nějaký zřejmě velmi bohatý Armén. Jeho synové mu zde zřídili takovýto nádherný náhrobek. Tento samý arménský kříž můžete vidět v kostelíku u sv. Ducha,“ pověděl Wodák s tím, že v určité době šlo zřejmě o vůbec nejdražší hrob na ústředním hřbitově. „Teď je nejdražším hrobem ten hned u kaple, s náhrobkem ve tvaru, jak já říkám, volantu. Ten stál zřejmě několik milionů korun.“
Žijící muž s jistým datem úmrtí Návštěvníci páteční večerní procházky měli slíbeno, že se bude mimo jiné mluvit také o nejrůznějších záhadách, které s jihlavským hřbitovem souvisí. Proto Wodák krátce promluvil o události, které byl svědkem o Dušičkách roku 2012. „Chodím sem na hřbitov pravidelně a často, a když dojde k nějaké změně, tak si toho hned všimnu. Tady jsem si všiml, že přibyla nějaká nová destička, co tu nikdy nebyla. Bylo zde jméno, datum narození a nějaké divné datum úmrtí. 12.12.2012. A tak jsem si říkal, že tohle datum bude teprve za měsíc. A tak jsem se zmínil jednomu kamarádovi novináři a ten to práskl,“ vypráví Vilém Wodák.
Tato událost přinesla řadu vyjádření od psychiatrů, psychologů, astrologů a také celostátní pátrání po muži z náhrobku. Policie zjistila, že muž jménem Josef Král skutečně existuje. „Měl žít někde na Hané a dokonce ho pak vyhledali. Měl mít nechvalnou pověst a policie ho snad už v 90. letech měla vyšetřovat kvůli nějakým podvodům. Měl si nechat vyrobit více těchto destiček, a tím chtěl smést stopu věřitelům,“ pousmál se Wodák.
VIDEO Další naše kroky směřovaly k hrobu jihlavského rodáka Evžena Plocka, který se v roce 1969 upálil na jihlavském Masarykově náměstí. „Já si vzpomínám na odhalení pomníčku, byl tam tehdy přítomný i Alexander Dubček. Tady má Evžen Plocek hrob,“ ukázal Wodák. Na to zareagoval jeden z návštěvníků s řečnickou otázkou, zda se o úmrtí Plocka a následném pohřbu mohlo v té době vůbec mluvit.
Vilém Wodák poznamenal, že i v Jihlavě, podobně jak je to rozšířené třeba na jižní Moravě, lze na některých hrobech vidět fotografii, jméno a datum narození člověka s tím, že se po úmrtí dotyčného se na pomník vepíše už jen datum úmrtí. „Ano, i to tady najdeme,“ zodpověděl Wodák na dotaz.
Lidé si během večerní procházky prohlédli hroby dalších významných osobností – například vojáka Quida Allea či Jaroslava Malce, zmíněné vojenské hřbitovy, řadu andělů nebo třeba i kříž vyrobený z kolejnice.
Po prohlídce hřbitova se první skupina odebrala na pokračování setkání do kaple. Ta je v posledních letech využívaná coby místo pro poslední rozloučení se zemřelými. A jak takový civilní či církevní obřad v kapli probíhá? „Sem se donese rakev s nebožtíkem, pozůstalí k ní položí květiny, na konci obřadu se rakev odstrojí a donese se do auta nebo k hrobu k pohřbení,“ popisuje během prohlídky Petr Uchytil, který prohlásil, že má i více než 20 letech ke své práci velmi blízký vztah.
V jednom dni proběhnou v kapli tři až čtyři rozloučení. Jsou ale i dny, kdy není jediný obřad. „Lidé na pohřbech poslední dobou velmi šetří. Když například někdo zemře v nemocnici, tak je uložený do obyčejné rakve a ani žádný obřad neproběhne. A pak vyjde oznámení, že se pozůstalí se zemřelým rozloučili pouze v úzkém rodinném kruhu, i když to třeba vůbec není pravda,“ povzdechl si závěrem Petr Uchytil.
Techzpravy.cz|
Žena.cz|
NESPECHEJ.cz|
KINOTIP2.cz|
FAJNTIP.cz|
Sport - Aktuálně.cz|
GrapesMag|
Umíme poradit|