Pokud si myslíte, že za nízkým počtem bezdomovců stojí skvělá sociální politika japonské vlády, asi vás právě vyvedeme z omylu. Země vycházejícího slunce, která k roku 2023 hlásila 124,5 milionů obyvatel, se podle vlastních statistik pyšní velice nízkým počtem bezdomovců. Úřady zveřejnily šetření, které je ovšem záměrně klamavé. Ačkoliv oficiální vládní údaje uvádějí, že je v Japonsku nyní celkem 2591 bezdomovců, číslo může být ve skutečnosti až trojnásobně vyšší. Vláda předstírá, že problematika bezdomovců prakticky neexistuje a lidi bez domova odklízí na místa, kde širokou veřejnost nebudou tak říkajíc rušit. Bezdomovců je v Japonsku samozřejmě mnohem více. Vy je jenom jednoduše nevidíte.
Chybná metodologie přinášející záměrně lživé údaje Statistikám, kterými se Japonsko pyšní, se v tomto ohledu nedá absolutně věřit. Jsou lživé a manipulativní, celá jejich metodologie selhává. Všechno je to ale samozřejmě záměr. Jak k těmto směšným číslům japonští úředníci v tomto případě došli? Jednoduše řečeno, místo toho, aby se na místa, kde se bezdomovci běžně shlukují, vydali v noci, tedy v době, kdy se tito lidé uchylují ke spánku, rozhodli se počet bezdomovců zjistit za bílého dne. Vydali se tedy do parků, navštívili vlakové stanice a po sečtení pár bezdomovců uznali, že to jako výzkumný vzorek zřejmě dostačuje. Na těchto místech tedy jednoduše spočítali, kolik bezdomovců se tam zrovna v době jejich přítomnosti nachází. Japonská vláda tuto špatně sestavenou metodu užívá už dlouhá létá (konkrétně od roku 2003) a konstantně tak přináší světu naprosto irelevantní údaje o počtu bezdomovců na vlastním území. Pokud by se na stejná místa totiž úředníci vydali ve večerních a nočních hodinách, výsledky by je zřejmě zaskočily. Byly by až několikanásobně vyšší.
Bezdomovci z internetových kaváren a kapslových hotelů Není to ale pouze o tom, že by úředníci špatně sečetli lidi žijící dlouhodobě na ulici. Statistiky totiž nezahrnují ani Japonce, kteří ačkoliv mají zaměstnání a každý den docházejí do práce, nemají kvůli vysokým nájmům vlastní domov a dlouhodobě žijí v kapslových hotelech, internetových kavárnách či přespávají u svých přátel. Tito lidé také nedisponují vlastním zázemím, které by nazývali domovem, ale protože pracují, působí slušně a finančně mají na to, aby si zaplatili místo v kapslovém hotelu, Japonsko je za bezdomovce nepovažuje. Je ovšem třeba si uvědomit, že tito lidé většinou pracují za méně než minimální mzdu a na svém zaměstnání jsou tím pádem zcela finančně závislí. Kdyby svou pracovní pozici opustili, přišli by o jedinou finanční jistotu, kterou doposud mají, a nemohli by si pronajmout ani malý prostor v internetové kavárně či kapslovém hotelu. Rychle by se pak ocitli na ulici. Z tohoto důvodu jsou i tito, nejčastěji mladí lidé, v pomyslném bludném kruhu, ze kterého nelze snadno vystoupit. Jsou to bezdomovci, kteří si za poměrně nízkou cenu mohou pronajmout místo, kde se osprchují, nají a vyspí. Kdyby je ale například zničehonic propustili z práce, jsou naprosto bezradní.
https://www.facebook.com/drewbinsky/videos/she-lives-in-an-internet-cafe-in-japan/1227671055030862/
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kapslový hotel v Japonsku: minimalistické ubytování pro ty, kterým nevadí stísněné podmínky
Říct si o pomoc se v japonské kultuře zkrátka nenosí Jak vypadá podle statistik typický japonský bezdomovec? Údaje říkají, že jde většinou o muže kolem 64 let, přestože minimálně jedna třetina lidí na ulici již oslavila sedmdesátku. V produktivním věku už dávno nejsou, a když budete mít štěstí, najdete je v městských parcích, u břehů řek nebo u cest.
Možná vás překvapí, že japonské bezdomovce ani zdaleka neuvidíte žebrat. Ačkoliv se nacházejí v naprosto tragické životní situaci, mentální nastavení společnosti jim nedovolí přiznat široké veřejnosti, někdy ale i sobě samým, vlastní slabost. Žádat o pomoc je pro ně potupné, a tak se snaží se svým nepříznivým osudem bojovat sami, a to za každou cenu. Říct si o pomoc mohou totiž vnímat jako osobní selhání.
Společnost je vytlačuje až do takové míry, že jsou označování jako nežádoucí skupiny, kterou ve veřejném prostoru vládní představitelé, ale i běžná populace, jednoduše nechtějí vidět. Čísla mimo jiné ukazují, že bezdomovectví je primárně mužskou záležitostí. K lednu 2025 statistiky hlásily 2346 mužů, 163 žen a 82 osob, jejichž pohlaví se nepodařilo přesně určit. Kdyby si o pomoc zažádala žena-bezdomovkyně, společnost by jí údajně ještě byla schopna přijmout a snažila by se jí pomoci, protože by z hlediska svého pohlaví byla podle všeho vnímána jako ta slabší. U mužů se selhání ani zdaleka netoleruje.
Profesor Yamada Soshiro z Nihon Fukushi University popisuje, že se v Japonsku mnoho bezdomovců zdráhá přijmout pomoc, protože nechtějí být pro společnost přítěží. Říká, že muži středního věku nebo starší mají pocit, že se o své problémy musí starat sami. Následně dodává, že žádat o pomoc není silnou stránkou nikoho z Japonců. O peníze nežádají zejména proto, že i přes svou nelehkou životní situaci chtějí dělat něco, co by přispělo společnosti jako celku. Nemyslí na sebe, ale na dobro všech. Proto místo žebrání do vlastní kapsy raději přijmou pracovní nabídku, pokud se jim naskytne. Zkrátka chtějí být užiteční.
Tokio a Ósaka hlásí nejvíce lidí bez domova Japonsko je rozděleno na celkem 47 prefektur. Právě městská prefektura Ósaka a metropolitní město Tokio hlásí nejvíce lidi bez domova na svém území. Vzhledem k irelevantnosti předchozích údajů musíme tato čís la brát taktéž s velkou rezervou, avšak údajně se jedná o 763 bezdomovců v Ósace a 565 bezdomovců v Tokiu. Třetí příčka patří prefektuře Kanagawa s počtem 366 osob bez domova. Není to ale tak, že by se v jiných japonských prefekturách bezdomovci nenacházeli. Japonské bezdomovce v dnešní době uvidíte prakticky ve všech městech, nejedná se pouze o záležitost těch největších, jmenovitě Tokia, Jokohamy a Ósaky. Nejvíce se kromě městských parků a břehů řek sdružují také pod mosty, na železničních stanicích, u cest či ve vyloučených lokalitách, o kterých se v Japonsku ostatně moc nemluví.
ČTĚTE TAKÉ: Chrám Sensódži je chloubou Tokia. Jeho magičnost a tradičnost jsme zažili na vlastní kůži
Odsun bezdomovců z veřejného prostoru: Nehostinná architektura Japonsko se snaží záměrně bezdomovce odstranit z očí široké veřejnosti. Příkladem budiž nehostinná, jinými slovy také nepřátelská městská architektura (anglicky hostile architecture), jejíž cílem je znepříjemnit bezdomovcům dlouhodobý pobyt venku. Záměrně je navržena tak, aby bezdomovce odsunula pryč z veřejných prostranství. Jedná se například o lavičky mající opěrky uprostřed, aby se na nich nedalo ležet, sedáky uzpůsobené jen pro jednoho člověka, různé bodce, neexistující opěradla či nasvícení laviček, které působí nepříjemně a na bezdomovce také silněji upozorní procházející kolemjdoucí. Navržení laviček i veřejného prostoru má tedy jednoduchý cíl, a sice znepříjemnit lidem dlouhodobé pobývání na konkrétním místě. Nehostinná architektura ale paradoxně neútočí jenom na bezdomovce, obtěžuje také všechny ostatní. Je to neetické, na lavičkách se nepříjemně sedí naprosto každému a svým způsobem celý tento architektonický koncept zavání šikanou bezdomovců. To je ovšem celý jeho záměr. Bohužel je nehostinná architektura přítomná v mnoha japonským městech, ale také po celém světě, a to včetně České republiky. Příklady japonské nehostinné architektury jsou k vidění na webu Hostile Architecture .
Slumy, jakuza a společenská stigmata Co se stane, když nějaké znevýhodněné sociální skupině nepomůžete a záměrně ji místo toho vytlačíte na samotný okraj společnosti? Asi vás napadne, že to nic dobrého nepřinese. Snaha vytlačit bezdomovce mimo dohled kolemjdoucích, tedy zejména turistů a místních obyvatel, přináší mnohé společenské problémy. Lidé bez domova se tak snadno mohou dostat do područí jakuzy (japonská zločinecká organizace, respektive mafie) či se stát obětí tzv. obchodníků s chudobou. Nezůstáváme ale pouze u kriminality. Odsun bezdomovců na místa, kde jednoduše nebudou vidět, přinesl již v minulosti mnohé kontroverze. Oficiálně totiž lidé bez domova nepatří mezi obyvatele správních celků, kde se pohybují, a tak se může také velmi snadno stát, že je před tajfunem zkrátka nikdo nevpustí do úkrytu. Bezdomovci se tak kvůli silné společenské stigmatizaci stávají oběťmi přírodních katastrof, protože pokud se blíží záplavy, tajfuny či tsunami, nikdo s jejich záchranou nepočítá...
NENECHTE SI UJÍT: Japonsko udělalo opravdu smělý krok vpřed. Zaměstnanci už nemusí pracovat tolik hodin co my
Olympiáda v Japonsku aneb Bezdomovci musí pryč Předsudky ze strany široké veřejnosti vylezly na povrch zejména v létě roku 2021, tedy v období, kdy Japonsko hostilo letní olympijské hry. Bezdomovcům bylo tehdy řečeno, že v době konání olympiády nemají v Tokiu místo a bylo by vhodné, aby si vzali své věci a v daných lokalitách se nejlépe vůbec nepohybovali. Problematický odsun se dotýkal stovek lidí, kteří dostali zničehonic příkaz, aby místa svého „pobytu“ opustili a vydali se zkrátka někam jinam, kde nebudou podle všeho ostatním lidem překážet. Kam se tito lidé ale vydají, bylo všem už zřejmě jedno. Podle Tsukuroi Tokyo Fund, podpůrné skupiny sídlící v Tokiu, zaujaly úřady od roku 2013, kdy bylo Tokio jmenováno hostitelským městem olympijských her, tvrdší přístup k místním bezdomovcům. Záměrné vytlačování lidí bez domova na okraj společnosti však trvá i nadále, ačkoliv je letní olympiáda v Tokiu již dávnou minulostí.
Existuje vůbec šance na zlepšení? Bezdomovci stále čelí větší míře nepochopení ze strany společnosti, než by bylo zdrávo. Jakmile jsou vytlačováni k řekám, hrozí jim přírodní katastrofy, v zapovězených oblastech naopak trpí kvůli přítomnosti různých kriminálních živlů. Široká veřejnost je neustále nálepkuje jako líné a špinavé. Myslí si, že v životě selhali a nemají již šanci na nápravu. Nejsou to ale zbytečně předčasné soudy?
Selhání se v japonské společnosti zřejmě netoleruje. Když se v Ósace konalo mezi lidmi bez domova dotazníkové šetření, výzkumníci přišli s informací, že se necelých 20 % tamních bezdomovců v minulosti pokusilo o sebevraždu. Ačkoliv vládní údaje říkají, že je minimálně 40 % bezdomovců spokojeno se svým životem a neplánují ho měnit, číslo nelze brát zcela vážně. Stejně jako ono pověstné japonské sčítání bezdomovců je i tento údaj neobjektivní, nepřesný, skoro až zavádějící a manipulativní, takže z něj nelze vyvozovat příliš velké závěry.
Pravdou je, že se v Japonsku bezdomovci skutečně bojí říct si o pomoc, protože se za svou situaci stydí a nechtějí dát veřejně najevo své selhání. Jejich strach posléze vede ke zhoršení duševního zdraví a případným pokusům o sebevraždu.
Možná naděje pro japonské bezdomovce Nemusí to ale být tak černé, jak se možná na první pohled zdá. Kupříkladu stále existují v Japonsku neziskové organizace, které hlavně v Ósace, kde je bezdomovců ze všeho nejvíce, lidem bez domova pomáhají uniknout nepřízni osudu. Neziskové organizace nabízejí lidem bez domova zaměstnání, případně i ubytování, čímž japonským bezdomovcům poskytují bezpečné zázemí na cestě za druhou šancí na spokojený život.
Půjčovna kol HUBchari Tato společnost v Ósace zaměstnává 50 bezdomovců starajících se o údržbu elektrokol na více než 500 stanicích. Dobíjejí baterie, dofukují pneumatiky a opravují rozbitá kola, díky čemuž se cítí být pro společnost potřební. Svou činností si také vydělají nějaký ten peníz. Po odvedené práci jim společnost zaplatí v hotovosti, aby si mohli rovnou začít spořit.
Mediální společnost Big Issue Sídlí ve Spojeném království a vydává stejnojmenné pouliční noviny, které mohou prodávat také bezdomovci v Japonsku. Díky pouličnímu prodeji si mohou lidé bez domova přijít na slušné peníze.
Bytové domy aneb Step House jako pomoc lidem bez domova Právě díky prodeji novin a časopisů si mohou bezdomovci vcelku slušně vydělat a pronajmout si za zhruba 100 dolarů měsíčně byt o rozloze 50 metrů čtverečních, který je součástí bytového domu zvaného Step House. Ten pomáhá právě lidem bez domova. Díky existenci fyzické adresy si tito lidé mohou posléze zažádat o občanský průkaz, pořídit si mobilní telefon a ucházet se o pracovní pozici. Toto dočasné ubytování pro lidi žijící na ulici má jeden jediný cíl. Pomoct jim vymanit se z chudoby a získat nárok na vládní podporu, která je na existenci reálné fyzické adresy závislá. Japonský systém sociálního zabezpečení, zdravotní pojištění či důchody jsou spojeny čistě s fyzickou adresou a potvrzením o pobytu, které musí žadatel o podporu úřadu poskytnout. Když člověk adresu nemá, služeb nemůže využívat.
Jaké jsou vize do budoucna? K říjnu 2024 bylo v Japonsku asi 9 milionů prázdných domů. Kdyby se minimálně některé z nich daly využít jako tzv. Step Houses, lidé bez domova po celé zemi by se mohli konečně dočkat šance na lepší zítřky. Japonským bezdomovcům by také nepochybně pomohlo, kdyby nemuseli čelit silným předsudkům ze strany široké veřejnosti. Dostat se na ulici totiž není tak těžké, jak se může zdát. Stát se to může ve finále každému z nás, a přesně na to bychom měli jako lidstvo pamatovat, kdykoliv nějakého bezdomovce uvidíme.
Zdroje: Autorský text, Youtube , Nippon , NHK WORLD - JAPAN , Sunday Examiner , Melbourne Microfinance Initiative , Business & Human Rights Resource Centre , The Mainichi - Japan Daily News , Hostile Architecture , MHWL Japan
Asianstyle
FAJNTIP.cz|
Žena.cz|
Sport - Aktuálně.cz|
KINOTIP2.cz|
SportWin » bavme se sportem|