Vzhled: majestátní obr s drátovitou srstí
Irský vlkodav je největší z chrtovitých plemen a zároveň nejvyšší psí rasa vůbec. Oproti svému skotskému příbuznému, deerhoundovi, je mohutnější a statnější, jinak si jsou tato plemena velmi podobná.
Jde o velkého, majestátního psa ušlechtilého vzhledu a chování. Má dlouhou hlavu nesenou vysoko na dlouhém, silném a svalnatém krku. Oči jsou tmavé, s klidným a jemným výrazem, uši má malé. Trup je dlouhý, hrudník hluboký s dobře klenutými žebry, končetiny dlouhé, rovné a svalnaté. Dlouhý ocas bývá nesen mírně stočený do oblouku.
Srst je středně dlouhá, hrubá a drátovitá, s tvrdými chlupy na celém trupu, hlavě i končetinách, díky čemuž dobře snáší i chladnější počasí. Tradiční zbarvení zahrnuje šedou, černou, červenou, žíhanou, bílou nebo žlutou.
Standard uvádí minimální kohoutkovou výšku 79 cm pro psy a 71 cm pro feny, s minimální váhou 54,5 kg u psů a 40,5 kg u fen. V praxi může vlkodav dorůstat až k přibližně 90 cm a kolem 55 kg. Irský vlkodav se dožívá poměrně nízkého věku – zhruba kolem 7 let, někdy se uvádí i 8 let.
Historie plemene: od keltských lovců k symbolu Irska
Historie irského vlkodava patří k nejstarším mezi psími plemeny. Podle některých pramenů se měl v Irsku vyskytovat už před naším letopočtem. Už tehdy šlo o nápadně velké, hrubosrsté psy připomínající obrovské chrty, o nichž existují záznamy římských vojáků a úředníků.
Zlatým obdobím vlkodavů byl středověk. Tito velcí a majestátní psi se stali ceněnými dary mezi vládnoucími rody po celé Evropě. Vlastnit vlkodava byla výsada – dlouho ho směli mít jen šlechtici a přímí potomci královských rodin. Dokonce platilo, že počet vlkodavů odpovídal prestiži majitele: čím vyšší šlechtický titul a významnější postavení, tím více těchto psů mohl chovat. Vlkodav byl i cenným obchodním artiklem a vyvážel se do světa tak intenzivně, že v 17. století musel být jeho vývoz z Irska zakázán.
Dnešní pojmenování „vlkodav“ získal pravděpodobně v 15. století, kdy se jeho hlavním úkolem stala ochrana pasoucího se dobytka před vlky. Novověk ale přinesl palné zbraně a jiný styl lovu, kterému více vyhovovala menší plemena. Zároveň ubývalo vlků, v Irsku a Skotsku byli postupně vyhubeni. V polovině 19. století zemi zasáhl hladomor a málokdo si mohl dovolit krmit tak velkého psa – plemeno se ocitlo na pokraji vymření.
K obnově irského vlkodava došlo na vlně irského patriotismu na konci 19. století. Klíčovou postavou byl kapitán G. A. Graham, který citlivě využil barzoje, německé dogy a zejména skotské deerhoundy, aby oživil malou původní populaci a zároveň zachoval typický vzhled i povahu. Roku 1885 byl založen moderní chovatelský klub a chov vlkodava se začal vracet.
V roce 1902 se irský vlkodav stal maskotem Irské královské gardy a dodnes patří k tradičnímu doprovodu bubeníků a dudáků při výměně stráží u Buckinghamského paláce – důstojný symbol irské historie a hrdosti.
Foto: Shutterstock
Povaha: klidný obr, který konflikt řeší odchodem
Navzdory jménu, které může znít hrozivě, není irský vlkodav žádná běsnící bestie, ale klidný, mírný a přátelský pes. Má impozantní tělo a velmi jemné, citlivé jádro. V domácnosti bývá tichý, nenápadný, mírný a vyrovnaný. Většinu konfliktů řeší jednoduše tím, že odejde, nemá potřebu si něco dokazovat a nevyhledává hádky ani bitky.
K dětem přistupuje velmi jemně a opatrně, umí se pohybovat pomalu a vědomě s ohledem na svou velikost. Pokud se mu dětské chování nelíbí, raději se stáhne, než aby reagoval agresí. I proto z něj bývá skvělý parťák pro rodiny s dětmi.
Většinou dobře vychází s ostatními psy i jinými zvířaty, včetně koček, pokud je na jejich přítomnost zvyklý od mládí. Vnitřně je společenský a dokáže si rozumět skoro s každým, zároveň je však spíše nekonfliktní než vtíravý.
Při ochraně rodiny nebo majetku dokáže být odvážný a neohrožený, přesto není typickým štěkajícím hlídačem. Většinu vetřelců odradí už jeho samotný vzhled a velikost – stačí, že se objeví.
Jde o plemeno velmi citlivé. Hrubé zacházení, křik nebo dril u něj vyvolají spíš znechucení nebo uzavřenost. Vlkodav je inteligentní, baví ho se učit nové věci a rád spolupracuje, ale potřebuje jemný, respektující přístup.
Zdraví a krmení: velký pes, velká spotřeba i zodpovědnost
Irský vlkodav patří mezi obří psy s nízkým věkem dožití – zhruba kolem 7 let. Bohužel u něj nejsou vzácné zdravotní problémy typické pro velká plemena, zejména:
- dysplazie kyčelního kloubu, která může vést až k artróze a bolestivému pohybu,
- různé formy nádorových onemocnění (např. osteosarkom, hemangiosarkom, lymfosarkom),
- torze žaludku, život ohrožující stav typický pro velké a hluboké hrudníky.
Prevencí je nepřetěžovat psa v růstové fázi – štěně by nemělo dlouho běhat po tvrdém povrchu, skákat z výšek (postel, gauč, auto) ani pravidelně zdolávat schody. Důležitá je i kvalitní strava a vhodné rozdělení pohybové zátěže. U torze žaludku se doporučuje krmení v menších dávkách a klid po jídle.
Kvalitní krmivo není u vlkodava luxus, ale nutnost. Jako aktivní a velký pes potřebuje stravu, která podpoří zdravý vývoj kostry a kloubů i celkové zdraví. Ideální je přirozená strava typu BARF, případně kvalitní granule vyráběné při nízkých teplotách.
S velikostí psa roste i finanční náročnost. Vlkodav zkonzumuje velké množství krmiva – orientačně se počítá kolem 100 g krmiva na 10 kg hmotnosti, takže přibližně 50kg pes může mít denní dávku okolo 500 g granulí. Měsíčně se tak náklady na krmení výrazně vyhoupnou nahoru oproti jeho jiným psím příbuzným. Pro představu: pytle s granulemi se běžně prodávají v balení 10-15kg: u vlkodava vám takový 10kg pytel nevydrží ani měsíc. K tomu je potřeba přičíst i vyšší veterinární náklady – ve větších dávkách je vše, od léků po anestezii.
Péče o srst irského vlkodava není extrémně náročná, ale ani nulová. Drátovitá srst má sice výhodu v menším množství vypadaných chlupů oproti jiným plemenům, zato se u vlkodava musíte smířit s tím, že poměrně dost slintá.
Srst je vhodné pravidelně kartáčovat a udržovat v kondici, u uší se doporučuje pravidelné trimování. Koupání je lepší nepřehánět a použít ho spíše jako krajní možnost. Stejně jako u jiných psů je potřeba kontrolovat a podle potřeby zastřihovat drápky a dohlížet na čistotu uší a očí – pokud se pes nadměrně drbe nebo mu hodně slzí oči, je na místě návštěva veterináře.
Výchova a výcvik: jemná duše v obřím těle
U psa takové velikosti je základní výcvik naprostou nutností. Vlkodav je chytrý a základní poslušnost se obvykle učí dobře, někteří jedinci zvládnou i náročnější zkoušky poslušnosti a obedience.
Má ale sklon k paličatosti a silný lovecký pud, kvůli kterému může mít tendenci pronásledovat rychle se pohybující „kořist“ – od zvěře až po běžce, cyklisty či auta. I proto je potřeba výcvik nepodcenit, začít včas a budovat spolehlivé přivolání.
Nejlépe funguje pozitivní motivace – odměny, pochvaly, klidný, ale důsledný přístup. Křik, dril a tvrdé tresty u něj vedou spíš k lhostejnosti nebo ignoraci. Protože rychle roste a nabírá výšku i váhu, je zcela zásadní věnovat se mu hned od štěňátka.
Velmi důležitá je i socializace. Přestože má vlkodav vrozeně přátelskou povahu, musí se naučit, jak se chovat v různých situacích – mezi psy, lidmi, dětmi, ve městě, v dopravě. Kvůli své velikosti si nesmí budovat strach, který by mohl přerůst v obrannou agresi – už jen omylem by mohl někomu ublížit.
Od začátku je dobré ho zvykat na manipulaci – doteky na tlapkách, v uších, prohlížení tlamy, nošení, jízdu v autě nebo přepravce. V dospělé váze kolem 50 kg už se leccos napravuje velmi těžko.
Byt nebo dům? Zahrada je značka ideál
Irský vlkodav miluje svou rodinu a potřebuje s ní být v blízkém kontaktu – není to pes, kterého zavřete samotného na zahradu a on bude spokojený. Přesto nejde o ideálního psa do malého městského bytu.
Nejlépe se cítí ve větším domě, ideálně v přízemí bez velkého množství schodů, s možností volného přístupu na zahradu. Venku si rád užije prostor, doma je klidný a nenápadný – ale potřebuje místo nejen ve vašem srdci, ale i na gauči nebo u vaší postele.
Irský vlkodav je aktivní pes, který miluje dlouhé procházky a společné výlety. Zároveň je ale nutné přistupovat k pohybu rozumně:
- štěňata nepřetěžovat, zejména ne na tvrdém povrchu nebo ve schodech,
- dospělého psa nechat po jídle odpočívat, aby se snížilo riziko torze žaludku.
Mimo zahradu nebo bezpečně oplocený prostor je dobré mít vlkodava na vodítku, případně mít perfektně zvládnuté přivolání – jeho lovecký pud a záliba v pronásledování pohybujících se objektů se nezapřou.
Foto: Shutterstock
Pro koho je vlkodav vhodný? A kdo je vhodný pro něj?
Irský vlkodav není pes pro každého. Hodí se pro milovníky velkých plemen, kteří rádi chodí na dlouhé procházky a jsou připraveni na prostorové i finanční nároky takového obra.
Nejlépe se uplatní u lidí, kteří mají dostatek místa doma i venku a nenechají psa žít celoročně samotného v kotci. Počítají s tím, že tak velký pes potřebuje prostor – jak pro pohyb, tak pro pohodlný odpočinek poblíž své rodiny.
Zároveň jde o páníčky, kteří zvládnou náklady na kvalitní krmivo a veterinární péči. Vlkodav není „levný“ pes – potřebuje výživnou stravu odpovídající jeho velikosti a zátěži a případná veterinární péče se také pohybuje ve vyšších částkách.
Irský vlkodav se hodí k lidem, kteří chtějí psa jako plnohodnotného člena rodiny, ne jen „hlídače na dvůr“. Potřebuje kontakt, přítomnost svých lidí a možnost sdílet s nimi každodenní život – od procházek až po večerní klid v obýváku.
Ideální majitel je klidný, důsledný a trpělivý při výchově. Umí nastavovat hranice bez hrubosti a chápe, že k citlivému obřímu psovi nepatří křik ani tresty, ale jasná pravidla a laskavý, pevný přístup.
Takový člověk ocení klidného, vyrovnaného parťáka na procházky, výlety i gaučové lenošení – psa, který ho nebude strhávat do nekonečné akce, ale bude mu spíš tichým, věrným stínem. Výměnou irský vlkodav nabídne oddanost, klidnou přítomnost, jemný vztah k dětem i ostatním zvířatům a charismatickou kombinaci impozantního těla a neuvěřitelně něžné povahy.
Zajímavosti:
- Irští vlkodavové byli známi už v době Římské říše: v roce 391 n. l. napsal římský státník Quintus Aurelius Symmachus děkovný dopis za dar sedmi irských houndů, o nichž uvedl, že „celý Řím je obdivoval“.
- V dávné Irské kultuře bylo slovo „cú“ (pes/vlkodav) titulem cti: někteří válečníci a náčelníci si ho přidávali ke svému jménu jako projev věrnosti a odvahy.
- V 17. století byli irští vlkodavové tak ceněni, že jejich export musel být zakázán: Oliver Cromwell zakázal jejich vývoz, protože psi byli klíčoví při hubení vlků.
- Psi typu vlkodava žili v Irsku už 400 let př. n. l.: tedy ještě před příchodem Keltů. Naznačují to archeologické nálezy.
Zdroje: akc.org, irskyvlkodav.cz, ifauna.cz, chlupaci.cz, rufruf.cz
Další články:
Související články
Žena-in.cz
Zprávy - Aktuálně.cz|
GrapesMag|
FAJNTIP.cz|
HN.cz|
ReadZone|
SvětFormule.cz|
Techzpravy.cz|
Psychologie zločinu |
NESPECHEJ.cz|
Poudree.cz|
Kód Enigma|
adbz.cz|
