CENTRUM.CZ > Hanácká Drbna > dnes, 09:02

DRBNA HISTORIČKA: Napoleon ušetřil Olomouc. Po fiasku u Slavkova byla klíčová pevnost na ráně

| 2 min

Sdílet

Nedaleko Brna se odehrála jedna z největších bitev na našem území. Nutno podotknout, že rakouská, toho času tedy i česká vojska zde utrpěly jednu z nejhorších porážek své historie, nehledě na to, že za ně nastoupili především Rusové. Olomoucká pevnost tehdy byla na dostřel, Napoleon ji však nepotřeboval.

La_bataille_d'Austerlitz._2_decembre_1805_(François_Gérard)

Zdroj: Hanácká Drbna - zprávy z Olomouce a Olomouckého kraje

Letos se zejména ve Slavkově připomínalo 220. výročí bitvy, která se nedaleko tohoto městečka odehrála v roce 1805 a je pravděpodobně nejslavnějším vítězstvím Napoleona Bonaparta. Jako slavný okamžik ji však může vnímat jen učebnicová historie.

V praxi střetu armád tří císařů předcházelo a samotnou bitvu doprovázelo kruté rabování. Například jeden z velitelů, který se účastnil klíčového Napoleonova manévru zvaného Lví skok, kdy Francouzi úspěšně vpadli do týlu nepřátelského vojska, uvedl, že pro jistotu nebrali žádné zajatce. V praxi to znamenalo nemilosrdné povraždění vzdávajících se vojáků. Celá řada ruských, těžce zraněných vojáků byla po bitvě pohřbena zaživa.

Přítomností vojsk trpěli i obyvatelé moravských vesnic. Dochovala se řada svědectví o rabování nepřátelských armád. Možná trochu kuriózně vyzní, že Francouzi kromě jídla nebo koní rabovali třeba také dětské kolébky nebo dřevěné střechy. Asi 70 tisíc mužů čítající vojsko v prosinci potřebovalo pořádné množství dřeva na udržení táborových ohňů. Vyschlé šindele ze střehy nebo dřevěný nábytek posloužil jako výborné topivo.

Nerabovali zde ovšem jen Francouzi. U Slavkova se totiž střetli s ruskou armádou, ačkoliv vojáci východního spojence rakouského císaře zde byli v roli osvoboditelů, podle dobových svědectví se chovali také „jako dobytek“.

Řada místních mužů byla zverbována do rakouské armády, domácí vojsko však hrálo v celé bitvě jen marginální roli. Rusů bylo u Slavkova pravděpodobně podobné množství jako Francouzů, ale v bílých rakouských uniformách zde bojovala asi jen 16 tisíc mužů.

Ruský car Alexandr v době setkání se svým rakouským protějškem ve Šternberku, kam mu z Olomouce vyjel František I. naproti z Olomouce, situaci komentoval, že armáda tuzemského panovníka „už neexistuje.“

Olomouc byla významným strategickým bodem. V 17. století se město proměnilo v pevnost, a tím získalo strategický význam. V praxi se však do bojů pevnostní systém v okolí Olomouce během své dlouhé historie mnohokrát nezapojil.

Vojáci v Olomouci byli po porážce u Slavkova připraveni k tvrdému střetu s vítězným Napoleonem. Francouzský vojevůdce poslal jezdecky předvoj s trubačem, který vyzval obránce olomouckých pevností, aby se vzdali, ti odmítli, ale na obléhání nedošlo.

Kruté zacházení francouzských vojáků na Moravě podtrhuje totiž ještě jednu důležitou věc v Napoleonových plánech. Rozhodující bitva u Slavkova byla jeho strategickým cílem, jelikož možnosti manévrovacího boje jeho vojsk na nepřátelském území již byly v prosinci roku 1805 značně vyčerpané.

Vítězství v rozhodující bitvě bylo přesně to, co si Napoleon přál, na další drtivá vítězství mu však již mnoho sil nezbývalo a útočit na sofistikovanou pevnost v Olomouci s klesajícími teplotami, když se rakouské soustátí zdálo na kolenou, mohlo být zbytečné. Pevnost tak sice tentokrát nebyla využita v přímém boji, ale Napoleona mohla od dalšího ničení odradit.